V osmdesátých letech jsem byl podnikovým ekonomem v jednom oděvním podniku. Krom módního návrhářství jsem měl blízko i k poznání mentality švadlenek. Jejich pracoviště jsem navštěvoval často a většinou rád. Všimněte si, jak mnohá povolání, pokud je lidé dělají delší dobu, jim vtiskují určité rysy. Někdy je to i tak, že lidé s určitými rysy si ta povolání už vyberou. Vybavte si povahu třeba muzikantů, kontrolorů, rockerů, farářů, ajťáků, povahu učitelů (můj otec byl kantor, puntičkář a malichera až hrůza).

První československý prezident ve "Světové revoluci" píše, že když bylo koncem roku 1917 v exilu rozhodnuto o vzniku Československa jako demokratické republiky, rozhodovala jeho exilová skupina ještě o formě této demokratické správy. K dispozici byl fungující vzor stranické parlamentní demokracie francouzského typu nebo prezidentská demokracie amerického typu.

Jak je možné, že v tak zemědělsky vhodných oblastech světa, kde se pěstuje kakao, káva, čaj nebo rýže, žijí právě ti nejchudší lidé planety? Vždyť tyto suroviny téměř nikde jinde nerostou a my je kupujeme a konzumujeme každý den. Proč jsou tedy právě tito pěstitelé pořád tak sužováni nemocemi, chudobou a absencí vzdělání?

"Pracoval jsem celý život ne pro slávu a uznání, ne pro peníze a jiné výhody, ani ne abych ponížil druhé, nýbrž jen pro věc samu, abych jako věrný příslušník tohoto kmene zachytil co možná nejvíce z jeho života."

Myslím, že člověk je vybaven celou řadou schopností a vlastností, které mu umožňují být spoluúčastníkem na tom, co se zahrnuje, pro nedostatek přesnějšího pojmenování, pod pojem zázraky. Často si ani neuvědomujeme, že jsme svědky něčeho neobyčejného. Jednou z lidských vlastností, které mohou nejen vábit, ale mohou činit i "nepochopitelné zázraky", je odpradávna vůle.