Zatímco ještě před pár lety jsme se mnozí díky médiím vstupu do roku 2012 obávali, nyní se lze díky těm správným informacím naladit na vibrace klidu a míru. Tyto informace nemusíme nacházet jen skrze někdy složité třídění internetových materiálů a literatury – ony si mohou nacházet také nás, a to i formou prožitků.

V roce 2011 se začalo ukazovat, co vše nám bylo utajováno a tím pádem se jen v jednom roce rapidně zvýšil počet probouzejících se lidí. Čím dál tím více lidí chápe, že nic není náhoda. Čím dál tím více lidí cítí, že následující změny jsou nevyhnutelné a žádoucí; jsou totiž v zájmu kosmického evolučního plánu a každý nakonec rozhoduje sám, zda jsou pro něj dobré či špatné.

A tím spíš je důležitější setrvávat v přítomnosti, která je tady a teď, nikoli v minulosti, která je již pryč a nemůžeme ji změnit. Stejně tak bychom se měli co nejméně přesouvat svou myslí do budoucnosti, která ještě nenastala. Vytváření fiktivních budoucností v našich myslích vede jen a jen k očekáváním, která jsou mnohdy spojená s obavami v srdcích, což má dohromady moc realizace. Co se týče právě letošního roku, bylo tímto způsobem systematicky vytvořeno nejedno očekávání; dnes existuje spousta různorodých verzí o tom, co se může stát v roce 2012 a těchto teorií samozřejmě přibývá. Někteří lidé však bohužel stejně ve výsledku nevědí nic víc, než že "má skončit nějaký mayský kalendář", a to ještě jednak nemají ověřené, ale co je možná horší – spojují si to povětšinou nesmyslně s koncem světa ve fyzickém slova smyslu.

Nečekat nic konkrétního

Důležité je tedy na nic konkrétního nečekat, ale uvědomit si moc myšlenky – každý si teď, skrze přítomný okamžik, tvoříme svoji budoucnost. Ona je však i navzdory tomuto uvědomění do jisté míry daná, jelikož musíme ještě, v rámci karmy, sklidit to, co jsme zaseli v minulých životech! Nechme tedy pokorně doběhnout následky z minulých životů a vědomě již nevytvářejme další pohnutky k budoucnosti, kterou bychom si nepřáli. Buďme dále především klidní - dostáváme totiž vždy jen to, co si zasloužíme a vše to, co právě potřebujeme v rámci zkušenosti, kterou si odnášíme z tohoto hmotného snu. Vše je nám na Zemi šité na míru, ačkoli to mnohdy skrze omezené vědomí nedokážeme pochopit a ocenit. Pokud však věříme v Prozřetelnost, proč si tedy naši cestu Domů komplikovat ještě zbytečnými obavami "co, kdy, kde a jak" bude v roce 2012?

"Magie" čísla 13

Číslo 2012 pro průměrného člověka stále představuje přinejmenším možnost apokalypsy a už proto ho může při každém pohledu na mobil či jiný přístroj (pod)vědomě znervózňovat. Pravidelné očekávání apokalypsy je křesťanský vzorec založený na určité interpretaci novozákonního Zjevení. Přičtěme k tomu údajný konec mayského kalendáře a především fakt, že na této mentalitě může být postavena třeba mediální propaganda. Pak pochopíme, proč se strach promítá dokonce i do ateistů.

Není to však poprvé v zaznamenaných dějinách. Kdysi dávno byl katolickou církví totiž uměle vytvořen strach z čísla 13, se kterým se stále nevědomě potýká stávající moderní civilizace – ano, ta samá civilizace, která se považuje za zbavenou všech tendencí k pověrám, ačkoli kupříkladu zrušení sedadel s číslem 13 v letadlech nebo hotelových pokojích o ní vypovídá opak. To, co mimochodem může někdy způsobit nepříjemnost nebo neštěstí v pátek třináctého, je pouze naše víra, že to je možné. Zatímco některé starověké kultury včetně Mayů měli třináctku za posvátné číslo, stávající euro-atlantská civilizace je na tom opačně. Ve snaze se číslu 13 vyhnout, má tak náš rok dokonce nesmyslně 12 měsíců, ačkoli daleko logičtější by bylo rozdělit rok na 13 měsíců, přičemž každý by měl 28 dní, což si každý z nás může nakonec ověřit. Nedělejme tedy radost tvůrcům strachu tím, že skočíme na různé zprávy, které se mají podobat nějakým proroctvím. Nevěnujme svou energii a pozornost uměle vytvořeným strachům. V následujících řádcích procítíme smysl skutečných změn probíhajících ve vesmíru a v nás samých tím, že se společně podíváme na jednotlivé části puzzlí a posléze si je třeba pokusíme složit každý sám…

Současní Mayové a někteří vědci: přepólování magnetických pólů Země

Současní Mayové mají díky ústní tradici v kolektivní paměti uložené přepólování magnetických pólů naší planety, k čemuž prý dochází zhruba jednou za 12 000 let a my se podle nich (a některých vědců) právě nacházíme v období dalšího přepólování. Nemáme se prý za žádnou cenu bát. To je nezvyk, viďte? Prostě zapomeňte na strach. Proces přepólování pravděpodobně již začal, stačí si vzpomenout na ověřitelné zprávy z posledních pár let o tom, jak se posouvá severní pól (kalibrace kompasů, dezorientovaná zvířata apod.). Nevšimli jsme si však možná něčeho dalšího, co by tomu také nasvědčovalo, a sice že se změnil Měsíc. Za to by totiž nemohl Měsíc sám, ale změna polohy naší vlastní osy.

Podle současných Mayů proces vrcholí tím, že se Země na tři dny zastaví a poté se začne točit na opačnou stranu. To prakticky znamená, že by Slunce mělo po několika tisících letech vycházet na opačné straně, než jak jsme tomu zvyklí. Tady je na místě podotknout, že toto je předpovězeno v Koránu a v takovém případě by byly pravdivé také ony biblické tři dny tmy; rozdíl je jen v tom, zda je vnímáme jako znamení dobré či zlé, což se dá chápat mimo jiné jako symbolická výzva pro naše dualistické vnímání vůbec – to je zároveň to nejzákladnější, co by se možná mělo transformovat v nás samých paralelně se změnou pólů Země.

Proč se vysilovat čekáním na nějaké datum? Není to jen odvádění pozornosti od "TADY A TEĎ"?

Vzhledem k výše zmiňovanému vzorci očekávání apokalypsy, což je v nás možná stále zakódováno přímo geneticky, máme však tendenci jakoukoli velkou událost typu přepólování, nebo proměny vnímání času, čekat v jeden den. Proto bylo k vytváření strachu užíváno jedno datum, a proto by většina z nás řekla, že k něčemu takovému dojde 21. 12. 2012. To je však přesně to, o co nejde – o vymaňování se z přítomnosti.

Mayové svůj kalendář každopádně vypracovali s obdivuhodnou přesností dle vesmírných cyklů, jejichž spirálovitý charakter vypovídá o kosmickém evolučním plánu. Za zmínku stojí, že počátek hmotné podoby vesmíru zasazují takměř do stejné doby jako moderní věda svůj Velký třesk – tudíž do doby zhruba před 16 miliardami let. To, že najednou toto počítání Mayové uzavřeli v letošním roce, může svědčit o čerstvě otevřené možnosti vstupu do zcela nové dimenze (další pomyslné pyramidy duchovního vývoje), která by se lišila od té naší stávající trojrozměrné a časoprostorové, o níž si nyní díky dočasně omezenému lidskému aparátu můžeme mylně myslet, že je jedinou možnou v celém vesmíru.

Podle některých senzibilnějších lidí směřujeme skutečně do dimenze, kde bude každá akce (myšlenka) odměněna okamžitou reakcí a tím pádem by měl také s koncem mayského kalendáře končit v jistém smyslu čas tak, jako ho známe. Souvisí to také s naším subjektivně prožívaným zrychlováním času a určitou změnou vnímání vůbec.

V určitém slova smyslu bychom se měli tedy připravovat na budoucnost, avšak paradoxně tréninkem bytí v přítomném okamžiku TEĎ. V oné nově otevřené dimenzi by totiž byla vyžadována obrovská zodpovědnost. Zatímco v této na výsledky svých myšlenek leckdy čekáme měsíce, léta, popř. celé životy, "tam" by se mohlo vše projevovat hned. S naším současným vnímáním se to může zdát nepředstavitelné, je to ovšem jen jedna z dalších teorií, co může přinést rok 2012. Realitu můžeme nakonec sestavit ze všech těchto potenciálních budoucností (anebo jsme to již udělali v minulých životech), neměli bychom však žádné teorii podléhat a dostat se tak do pasti očekávání, a to třeba mimo jiné proto, že konec mayského kalendáře jsme už třeba prošvihli.

Dvě data konce mayského kalendáře – je možné, že přechod do nové dimenze už začal loni?

Existuje totiž mnoho odborníků na mayský kalendář, kteří se problematice věnují desítky let. Mezi ně patří i Carl Johan Calleman, původně mikrobiolog, kterého vloni pozval herec Jaroslav Dušek do Prahy. Vědci, kteří se už jen díky samotnému studiu mayského kalendáře začali zajímat o spiritualitu, se domnívají, že datum konce mayského kalendáře, tedy završení celého kosmického cyklu evoluce vědomí, bylo 28. 10. 2011 a mají pro to nakonec i své argumenty. Na internetu lze koneckonců najít filmový dokument o mayském kalendáři ze 70. let, který opravdu ukazuje, že jeho konec je 28. 10. 2011. Toto zjištění svádí k domněnce, že 21. 12. 2012 se začalo tedy hlásat poměrně nedávno.

Můžeme si tak napůl zklamaně říct, že se stále nestalo nic "viditelného". Kdo ale řekl, že završení cyklu má být nějak vidět? Mnozí si představují vstup do nového cyklu - dimenze (ať již po tom či onom datu) právě jako okamžik, od něhož si teprve začneme pomalu uvědomovat, že máme k dispozici daleko širší možnosti vnímání. Podle ruských vědců k tomu již teď dochází vlivem ojedinělého galaktického a posléze slunečního záření, která způsobují nenápadné "upgrady" v naší DNA.

Přílet bohů a změna vnímání

Potom tu máme skupinu lidí, kteří věří (k nim patří např. zakladatel spekulativní archeologie Erich von Däniken), že počáteční a konečné datum jednoho cyklu kalendáře značí přílet "bohů z hvězd". V takovém případě by byl jeden cyklus a tím vlastně i celý kalendář redukován na zaznamenání období bez přítomnosti mimozemšťanů na naší planetě. I kdyby opravdu někdo fyzicky přiletět měl, je to opět odvracení pozornosti od té vnitřní transformace, která by pro nás měla být tou prioritní – nakonec je to jediný možný způsob, jak ovlivňovat průběh té vnější, nebo přinejmenším ovlivnit způsob, jak ji hodnotíme.

Každopádně si uvědomme, že změna vnímání a "zjevení se kohosi" se navzájem nevylučují, a to z následujících důvodů. Rozšíření vnímání by teoreticky mohlo způsobit vidění jiných bytostí, které jsme do daného okamžiku vidět nemohli. Realita, kterou skrze náš mozek dekódujeme jako "reálnou" a tím pádem jedinou možnou, opravdu nekončí mezi počátečními a posledními frekvencemi škál, které jsme jednotlivými smysly schopni vnímat. Nemusíme jít daleko – už očima a ušima některých zvířat bychom viděli a slyšeli úplně jiný svět. Realita neexistuje objektivně tak, jak ji vnímáme my.

Pro nás zaznamenatelné elektromagnetické spektrum tvoří pouhých 0,005 % veškerého vesmírného záření. Z tohoto zlomku nejsme ještě schopni vidět záření rentgenové, infračervené a ultrafialové. Nedokážeme si sáhnout na vlny, které kmitají příliš rychle, ale vlny, které vibrují pomaleji, a tedy frekvenčně "v našem pásmu", za pomocí mozku dekódujeme jako pevné, ačkoli i to je neustálý pohyb atomů; kód, který byl naznačen ve filmu Matrix. Proto kvantová fyzika tvrdí, že hmotný svět je iluze, která vzniká interakcí mezi téměř prázdným prostorem a naším mozkem na straně druhé. Rozšíříme-li možnosti našich mozků, rozšíří se i možnosti vnímané "reality".

Jediné na čem opravdu záleží, je uvědoměle žít v přítomnosti

Gregg Braden, který začínal jako počítačový geolog, je dnes jedním z průkopníků nové vědy, která pochopila duchovní podstatu celého vesmíru. Tvrdí na základě svých empiricky ověřitelných poznatků, a to například právě z kvantové fyziky, že naše planeta Země reaguje na lidské vědomí, ale funguje to také i naopak. Pokud probíhá přepólování venku, probíhá také uvnitř. Čelíme tedy pravděpodobně ne jen nějakému vnějšímu přepólování, ale logicky hlavně naší vnitřní transformaci, přičemž obojí může vyvrcholit souhrou "náhod" letos, ale stejně tak i někdy jindy. Jak říká duchovní učitel Eckhart Tolle, měli bychom si v první řadě ochočit mysl tak, aby nás neovládala, jelikož my nejsme onen hlas v naší hlavě, ale vědomí, které tento upovídaný hlas poslouchá a občas se s ním dokonce ztotožňuje! Tento hlas je spojován s levou hemisférou a myslí – egem, zatímco naše skutečná identita je spojována se stále potlačovanou pravou hemisférou a srdcem.

Tento rok může být jednoduše jen dalším milníkem, podobně jako ten loňský, kdy změny, které se začaly objevovat postupně a nenápadně, budou už zase najednou o něco více cítit, resp. už se nebude dařit je tolik popírat. Samozřejmě, že mnohé změny již probíhají, ale mějme na paměti, že od nás vždy vyžadují, abychom se jim přizpůsobili a byli tak potažmo ochotni změnit sami sebe – skrze uvědomění. Je jen na nás, jakou si vytváříme budoucnost, a ačkoli je částečně daná vlivem minulé karmy, vytváříme si ji vždy jedině skrze přítomnost, která je teď!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2012.