"Přes svou nemalou zvídavost, či právě pro ni, jsem se od dětství snažil následovat každou stopu dlouhodobě vlivných a platných hodnot, na rozdíl od četných mělce založených, pomíjivých a vzájemně mimoběžných hodnotových zkratů, jež mě vždy skoro úplně míjely," píše ve své knize nazvané Jsem asi umí(r)něným tradicionalistou klarinetista, saxofonista, skladatel, aranžér, kapelník (uměleckým vedoucím Traditional Jazz Studia je od roku 1959), někdejší posluchač Katedry hudební vědy při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, publicista a nakonec i profesionální diplomat Pavel Smetáček.

Sedm axiomů učení Ježíše Nazaretského je zásadně odlišných od všech, do té doby i do dneška existujících náboženských a filozofických soustav. Jak má člověk vlastně poznat, která z těchto náboženských "škol" je totožná s existující realitou, s Pravdou? Je jen jedno měřítko, které odlišuje Pravdu od polopravdy či falešné představy. Tou je skutečnost, že Pravda současně přivádí duchovní energii!

Pane Kumpo, co zajímavého se odehrálo od našeho posledního rozhovoru? Prý jste dostal nějakou cenu?

Ano, byl jsem poctěn cenou "Křesadlo 2009" udělovanou neziskovými organizacemi a hejtmankou Plzeňského kraje paní Doc. MUDr. Emmerovou. Cena se uděluje (cituji) "obyčejným lidem za neobyčejné skutky". Mám však radost hlavně z toho, že nás bylo vícero, že stále mezi námi žijí lidé, kteří umějí víc dávat než brát, dělat víc pro celek než pro sebe. A také, že tento obětavý nezištný přístup k lidem a životu vůbec začíná konečně vnímat a oceňovat i svět politiky.

Monte Alban, v překladu Bílá Hora, se zvedá v Oaxackém údolí na jihovýchodě Mexika do výšky 2000 m nad mořem. Starý indiánský národ, který dnes nazýváme Zapotéky a jehož předkové se sami pojmenovali Lidé z mraků, přetvořil tuto horu tak, že dnes neznáme její původní vzhled. Velkolepé prostranství na zkoseném vrcholu dalo vzniknout městu s jedním z nejkrásnějších náměstí v předkolumbovské Americe.

Náš pohled na sebe jako národ bývá zjednodušující. Pohybuje se od pólu sebepřecenění a falešného sebevědomí (světáctví), například mýtus "zlaté české ručičky", až po paušální sebepohrdání ("jsme všichni stejná banda"). Toho negativního jistě máme kolem sebe dost, a obzvláště dobře na to vidíme, když teď máme svobodné sdělovací prostředky. Leckdo, kdo je dnes vyděšený, nemá srovnání, zvláště když dřív neposlouchal svobodná vysílání. Krom rozborů špatností, kterých je hodně, se zkusme podívat se na sebe i střízlivě sebevědomýma očima.