Kolika různými léky, vitaminy, procedurami a dalšími podpůrnými prostředky zahlcujeme své tělo, když nás přepadne nemoc. Zvýšená teplota, bolest hlavy, potivost a nechutenství… Tyto a mnoho dalších příznaků nás rázem zalarmují k tomu, abychom tasili všechny dostupné zbraně na pomoc oslabené imunitě. Ve své horlivosti zapomínáme na to, že nejúčinnější zbraň se skrývá v každém z nás – léčebná schopnost našeho organizmu, jež za vhodných podmínek, a dáme-li jí k tomu šanci, dokáže nastartovat samoozdravný proces, proti němuž jsou všechny "stoprocentně účinné" prostředky jen ubohou berličkou…

Když jsem hovořil s překladateli své knížky pojednávající o českých strašidlech, žasl jsem: o české zemi je možné bez nadsázky říci, že je v říši tajemství fenoménem, je opravdovou velmocí, bezkonkurenční velmocí, pokud se týká přízračných, tajuplných bytostí.

Do té doby, než jsem hovořil se starou anglickou lady, která mé texty překládala do angličtiny, považoval jsem její vlast za nejvýznamnější domov přízraků a oněch podivuhodných bytostí, označovaných pohádkovým slovem strašidla.

I když se považuji za vlastence, nenapadlo by mne, že Čechy mohou konkurovat staré dobré Anglii s její spoustou starodávných sídel, obývaných starobylými, po pokolení osvědčenými duchy.

"Teda, ale měla jsem s tím práci", usmívala se ušlechtilá lady, když mi překlad ukazovala, "well, to jsem netušila, co tady v Čechách je. Musela jsem jít do velšské mytologie, do skotské,… a…". V angličtině je například slovo označující skřítka. V Čechách je bohatství jeho příbuzných pojmenování; pidimužík, trpaslík, skřet, pidimuž, ohnivý mužíček, permoník, plivník, šotek. I trpaslík je ještě v další, ještě miniaturizovanější, podobě – trpaslíček. Ani jsem se nedivil, že skvělá překladatelka musela hledat v literatuře, aby se složitě přiblížila k tomu, co není v Čechách výjimečným.

A to ještě nemluvím o fantazijním bohatství podob, jaké českých strašidlům tradice přisoudila. O jejich rozmanitosti a fantasknosti by mohlo pojednávat několik tlustých knih. A ona povodeň tajuplnosti není v Čechách, v srdci Evropy, žádnou novinkou.

Už v minulých staletích se to v Čechách strašidly hemžilo, je možné nalézat románská strašidla, gotická, renezanční, barokní a tak dál.
Nedivím se onomu francouzskému profesoru, který se nedávno vydal do Čech právě kvůli tomu, aby zkoumal svět českých strašidel, považoval jej za zcela výjimečný.

Při hovorech s překladateli své knihy do francouzštiny, němčiny, italštiny nebo i třeba arabštiny, jsem se přesvědčoval, že ona zkušenost s anglickým překladem nebyla náhodná.

Naše strašidla po staletí nepostihla krize

Neobjevil jsem kulturu, která by byla srovnatelná s přemírou tajemství a podivuhodných bytostí, jaké lze nacházet v naší vlasti. I ten, kdo se nezabývá "strašidlologií" zevrubněji, může nahlédnout do jednoduchých lexikonů, které o přízracích pojednávají, zjistit velmi snadno, že česká země představuje ve světovém měřítku unikát bohatstvím fantazie. A počet strašidel "na jeden kilometr čtvereční" je zcela mimořádný.

Při překladu vyprávění o podivuhodných bytostech do italštiny je potíž i s českými vodníky. Stačí se podívat na mapu Evropy a zdá se, že Itálie by uživila spoustu vodníků. A přece jakou dalo práci nalézt způsob jak přiblížit třeba našeho proslulého vodníka z Kampy. Italština nemá slovo pro vodníka. Slovo vodník se muselo vyjádřit opisem. Že by to bylo tím, že mořská voda je slaná a že vodníci jsou jako kapři sladkovodní? Chateaubribad prohlásil po své návštěvě naší vlasti, že Čechy jsou země čarodějů.

Kdo ví, zda za výskyt oné fantazie, jaká dala vznik tolika pozoruhodným bytostem, oživujícím naše města, hrady a zámky, lesy a louky, vesnice i samoty, není odpovědné, jak tvrdí někteří senzibilové, geologické podloží, které vydechuje do české země zvláštní citlivost pro mimořádné vjemy. Kdo ví, zda český národ, který nemohl hledat uplatnění v podmaňováním si dalekých krajin, nenalezl náhradu v tom, že si podmaňoval říši fantazie?

Anebo, jak soudí někteří badatelé, zabývající se tajemstvími, je v Čechách tak příznivé prostředí, že se tu po dlouhá staletí strašidlům opravdu tak líbí, že se rozhodla v našich krajinách vyhledávat a nacházet, po tolik pokolení nacházet, svůj domov?

Tento článek byl zveřejněn v  tištěném časopise Phoenix 3/2010.

Její jméno je pojmem pro revoluci ve světě ženské elegance a módy. Jackie Kennedy, Romy Schneider, i Gracia Patricia, kněžna z Monaka byly jejími nejdražšími zákaznicemi a pomohly jí ke světové slávě. Pro Francii se stala národní ikonou. Byla opravdu takovou vlastenkou?

I když je PHOENIX On-line již pouze archivem původního časopisu PHOENIX, rozhodli jsme se vzhledem k nouzové situaci zařadit i aktuální příspěvky na téma "koronavirus" a jak se před ním chránit. Prvním z nich je rozhovor s člověkem, jehož jméno je s PHOENIXem spjato již velmi dlouho. Zároveň bychom rádi našim příznivcům dali na vědomí - rádi přijmeme a zveřejnéme vaše příspěvky. Je důležité, aby lidé měli možnost se informovat!

Řekneme-li, že jsme něčím magicky přitahováni, popisujeme stav, v němž nejsme tak zcela pány sebe sama. Jednáme jako zhypnotizovaní. Následujeme volání, aniž bychom pomýšleli na následky. Náš rozum je přitom často zcela mimo. Přesně tak reaguje mnoho lidí ve styku s penězi. Při pohledu na velkou částku se jim rozbuší srdce a mnozí v takovém okamžiku bleskově přemýšlejí, zda by si ty peníze, nebo alespoň část z nich nemohli nějak přivlastnit.