Žádné jiné ovoce nehraje tak významnou roli v křesťanské tradici, antických pověstech, pohanských mýtech a dochované lidové tradici jako právě jablko: je symbolem lásky, plodnosti a krásy, pokušení a hříchu. Biblický příběh o Evě, pro niž bylo jablko příčinou pádu, je nejen nejznámější, ale také nejsymboličtější v celé této řadě. A spojitost mezi jablkem a zdravím rozpoznali naši předkové již velmi brzy. Jablko má proto velký význam v lidové medicíně téměř ve všech kulturách. Existuje celá řada vyzkoušených starých i nových receptů, podle nichž se dá jablko použít vnitřně i zevně při každodenních potížích a onemocněních, dokonce i v kosmetice.

Marco Pogačnik, Bohem nadaný a citlivý člověk pro věci běžně nepostřehnutelné, vyvinul metodu pro léčení Země. Zemi rozumí jako živé bytosti. Díky "doteku Krista", kterého se mu dostalo v chrámu sv. Theofila v Benátkách (viz předchozí díl) a Kristovu dotyku ve snu, se vztah k síle Krista a zájem o evangelia dostal do popředí autorových snah. Po přečtení všech základních čtyř evangelií měl Pogačnik touhu proniknout hlouběji, někam do jejich "nitra" a hledat Ježíšovo poselství pro třetí tisíciletí. Říká, že hledá "páté evangelium".

Mám od pár lidí, a hlavně od sebe odpozorováno, že každý kontakt v dospělosti s rodiči posílí v nás znovu jejich vlastnosti. U někoho víc, u někoho míň. Zděděné povahové sklony se tím zesilují, jejich rozpouštění je zas o trochu těžší. Prožíváme pak sebe i okolí víc jejich očima než svýma, reagujeme víc jako oni než podle svých norem. Někdy silněji na pár dní, u někoho i na pár týdnů a méně znatelně třeba mnohem déle. Samozřejmě že v kombinaci s našimi vlastnostmi, takže to nemusí být nijak markantní.

V příloze Lidových novin ze dne 31. 12. 2009 je uveřejněn rozhovor Aleny Plavcové s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a profesorem Tomášem Halíkem na téma náboženství a existence Boha. Pavel Rychetský říká, že nevěří v toho všemocného Hospodina po zkušenostech lidstva s holocaustem, plynovými komorami a miliony zavražděných dětí. Protože kdyby měl věřit v Boha všemohoucího po holocaustu, tak by to byl zločinec. A v to věřit nemůže. Ale musí přiznat, že teprve, když se diskutující dohodli na tomto rozhovoru, začal vlastně přemýšlet, jestli je vůbec ateista.

1. a 2. Z židovské čtvrti do křesťanské vede spousta malých uliček mnohdy zastřešených, které představují jeden velký, nekonečný bazar. Prodávají tu všichni všechno: Židé, křesťané, Palestinci.