Před sto lety se v německém městě Karlsruhe sešla dosti početná společnost, aby si poslechla přednášku na téma praktického cvičení v myšlení. Proslavil ji dr. Rudolf Steiner, jednatel antropozofické společnosti, která se všude ve světě utěšeně rozrůstala, a zakladatel Waldorfských škol, které existují až dodnes. Rudolf Steiner, tehdy světově významná osobnost, je dnes uchován v podvědomí lidí spíše díky své druhé záslužné činnosti; ve zmíněné přednášce však seznamuje veřejnost se svými názory na poli výcviku myšlení.

Od narození máme přístup k tajemství vlastní individuality. V každé buňce naší krve je zapsána velmi cenná informace o tom, jak si co nejlepším způsobem uspořádat vlastní život. Krev má v sobě zakódováno velké množství údajů, které nám sdělují, jaké je naše životní poslání, jaké jsou individuální zvláštnosti našeho charakteru, temperamentu a zdraví. Jestliže správně rozluštíme tyto informace, můžeme vyřešit celou řadu problémů a vrátit se zpět ke šťastnému a harmonickému životu. V tomto ohledu nám může být nápomocná kniha ruské autorky Natalie Bogdanové Krevní skupiny a výživa – člověk je tím, co konzumuje.

Těžká a hořká životní zkušenost nás učí, že lidé, kteří vědomě vykročili na cestu Světla, nepřestávají být těmi, jimž byla dána nevraživost a nedostatky. Kdo může říci, kolik času bude každý z nás potřebovat k překonání vlastních chyb? Je chybou domnívat se, že když někdo studuje moudré knihy, stává se ideálem ve vztazích ke svým blízkým. Naopak ten, který se vážně pustil do učení, stává se často ještě horším, neboť z hloubi jeho nitra se začnou vynořovat všechny špatné vlastnosti, které dosud nepřekonal.

Tento zdánlivý logický rozpor je známé středověké teologické dilema, podobné tomu sporu, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Tehdejší teologové nakonec dospěli k závěru, že Bůh jako vševědoucí ví, kdo a jak se rozhodne, a tím kdo dojde nakonec ke spáse. Z tohoto závěru odvodili předurčení výsledku života každého jednotlivého člověka. Martin Luther nakonec tuto dnes již nezralou úvahu dokončil svým známým doporučením: "Hřeš, jak chceš, jenom věř!" Dostal jsem otázku na toto dilema od jednoho hledajícího. Jak bych prý na něj odpověděl dnes, v době logiky a rozumu. Že prý se mu zdá, že princip svobodné vůle člověka je neslučitelný buď s existencí Boha, nebo jeho vševědoucností. Pochopil jsem jeho otázku jako pěkně provokující výzvu, a proto se pokusím na ni odpovědět. Dívat se ale budu přitom do záře Světla. Čtenáři mne mohou kontrolovat.

"Hvězdičky třpytí se nad tichým mrazivým ránem. S věže zazněl zvon; probouzí dřímající osadu. V oknech probleskují světýlka a je vidět, jak jizbou klání se rozdřímané postavy, rychle berou na sebe teplý šat a oblečeny staví se k oknu, aby se pomodlily ranní své Zdrávas. Hned po klekání velký zvon znovu se rozburácel a za ním v pospěšném chvatu zajásal druhý i třetí a všecky zvony teď tvrdým akordem hlaholí do tichého rána, svolávajíce lid do chrámu Páně. Je advent."