Marco Pogačnik, Bohem nadaný a citlivý člověk pro věci běžně nepostřehnutelné, vyvinul metodu pro léčení Země. Zemi rozumí jako živé bytosti. Díky "doteku Krista", kterého se mu dostalo v chrámu sv. Theofila v Benátkách (viz předchozí díl) a Kristovu dotyku ve snu, se vztah k síle Krista a zájem o evangelia dostal do popředí autorových snah. Po přečtení všech základních čtyř evangelií měl Pogačnik touhu proniknout hlouběji, někam do jejich "nitra" a hledat Ježíšovo poselství pro třetí tisíciletí. Říká, že hledá "páté evangelium".

Mám od pár lidí, a hlavně od sebe odpozorováno, že každý kontakt v dospělosti s rodiči posílí v nás znovu jejich vlastnosti. U někoho víc, u někoho míň. Zděděné povahové sklony se tím zesilují, jejich rozpouštění je zas o trochu těžší. Prožíváme pak sebe i okolí víc jejich očima než svýma, reagujeme víc jako oni než podle svých norem. Někdy silněji na pár dní, u někoho i na pár týdnů a méně znatelně třeba mnohem déle. Samozřejmě že v kombinaci s našimi vlastnostmi, takže to nemusí být nijak markantní.

V příloze Lidových novin ze dne 31. 12. 2009 je uveřejněn rozhovor Aleny Plavcové s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a profesorem Tomášem Halíkem na téma náboženství a existence Boha. Pavel Rychetský říká, že nevěří v toho všemocného Hospodina po zkušenostech lidstva s holocaustem, plynovými komorami a miliony zavražděných dětí. Protože kdyby měl věřit v Boha všemohoucího po holocaustu, tak by to byl zločinec. A v to věřit nemůže. Ale musí přiznat, že teprve, když se diskutující dohodli na tomto rozhovoru, začal vlastně přemýšlet, jestli je vůbec ateista.

1. a 2. Z židovské čtvrti do křesťanské vede spousta malých uliček mnohdy zastřešených, které představují jeden velký, nekonečný bazar. Prodávají tu všichni všechno: Židé, křesťané, Palestinci.

S manželem jsme se zrovna vrátili z nákupu, když se zvenčí za dveřmi ozval ohlušující kočičí skřek, při kterém tuhla krev v žilách. Vylekala jsem se, že jedna z našich dvou koček nějak vyklouzla ven a teď je v průšvihu.