Staré prameny nás dokáží poučit i o jménech vedoucích ďáblů. Belzebub znamená pán much. Kdo si uvědomí, jakou útrapou jsou v horkém podnebí mouchy pro lidi i zvířata, a zároveň se dovede přenést zpět do dob démonologického výkladu přírody, pochopí toto pojmenování ďábla. Asmodeus je ďáblem vilnosti. Jeho jméno značí přivoditel soudu.

Satan znamená hebrejsky protivník. Diabolos je řecky pomlouvač, z tohoto slova vznikl latinský diabolus i například český ďábel. Mamon je ďáblem lako ty a aramejsky značí peníze. Leviatan je sta ro zákonní hadovitá obluda, drak, hebrejsky zvaný Livjatan. Behemot znamená hebrejsky velezvíře.

Lidé odpradávna neradi vyslovovali jméno zlého ducha, ďábla. Báli se, že uslyší své jméno a zjeví se. Zlý duch byl proto označován různými pseudonymy. Lidé místo o ďáblu mluvili o rohatém. Bohoslovci nazývali vzbouřence proti bohu, ďábla, nepokorným a elegantním názvem pro ďábla mezi středověkými vzdělanci bylo označení mistr Leonard.

O svátku apoštola Jakuba (25. července) býval v Čechách shazován z kostelní věže kozel. Zřejmě šlo o usmrcování zla, ďábla, jehož symbolem je kozel. Kozel musel být černý a co nejšerednější. Šlo o oběť, protože byl zdoben věncem, mezi rohy pak vrškem borovice a růžemi. Když kozel dopadl na zem, čekal na něj řezník s nožem ovázaným černou stuhou a zapíchl ho. Pro čerstvou kozlí krev, známou pod jménem "jakubovská krev", se lidé na místě drali s hrnky v rukou, protože čerstvá i sušená byla podle pověry účinným lékem.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2011.

Žijeme v trvalém rozporu. Jedna část našeho já touží po tom, aby mohla riskovat, dopřávat si ryzí radost ze života, vyhledávat a prožívat všemožná dobrodružství. Ta druhá polovina často ani nedohlédne ke hvězdám, které se jí třpytí nad hlavou a vyzývají k poznávání tajuplných dálav, neboť je shrbená pod tíhou obav, starostí a jakési prapodivné morálky, již lidé hrdě nazývají zodpovědností. Jak se asi může cítit nesvobodná duše vězněná v bezútěšné cele naší pasivity, kterou mnozí pokládají za nezbytnou trpnou okolnost "rozumného života"? Okolnost, jež skýtá relativní jistotu, ale v jejímž objetí umíráme hladem. Po lásce, radosti, po pocitu skutečného životního naplnění.

Paní Helena mi líčila, co se dělo v nemocnici, když čekala na těžkou operaci. Během noci před operací nemohla vůbec usnout, hlavou jí šly nejrůznější myšlenky: Třeba to nedopadne dobře. Co když se to nepovede a zemřu? Bylo to na zbláznění: strach se mísil s pochybnostmi, byla v tom lapená jako myška v kleci. "A pak jsem si vzpomněla, jak ve vaší knize píšete, že je třeba všechno přijmout. Šlo o scénu, kterou popisujete: jak vás uvěznili v domě a zapálili jej. A chlapec, který tu situaci nepřijal, trpěl. Anebo když se loď potápěla a všude kolem byli žraloci – kdo situaci nepřijal, tak z toho téměř zešílel. V nemocnici to bylo taky hrozné, ale odhodlala jsem se a strachu jsem řekla: A dost! Rozhodla jsem se nově, bez negací. Všechno jsem přijala a navíc jsem prosila, aby to dopadlo dobře, má-li to tak být. A víte, co se stalo? Najednou jsem se dostala do takového pocitu blaha, který jsem do té doby nepoznala. Byl to nejlepší okamžik v mém životě.

V jihovýchodní Číně v provincii Sichuan leží hora Emeishan (3099m), která patří mezi nejposvátnější buddhistické hory. Už s příchodem buddhizmu v 2. století n. l. se začaly na jejích svazích objevovat první kláštery. Od 15. století do počátku 20. století za vlády dynastií Sung, Ming a Ching vzrostl jejich počet na více než dvě stě. Většina z nich pak byla zničena za čínsko-japonské války a za komunistické kulturní "revoluce". K obnovení tradic posvátné hory přispěl až čínský premiér a autor ekonomických reforem osmdesátých let 20. století Teng Siao Ping, který jako praktikující buddhista sem přišel s poutnickou holí hned dvakrát, v letech 1965 a 1980. V současnosti mohou návštěvníci pobývat v šestadvaceti klášterech.

Ochabuje vám zrak a vyšetření očním lékařem nenaznačuje, že by vaše oči trpěly nějakou zřejmou poruchou či nemocí? Pak vám možná může pomoci metoda, kterou již před devadesáti lety vyvinul americký oftalmolog William Bates. Není příliš náročná a na její pozitivní účinky přísahají tisíce lidí po celém světě.