Staré prameny nás dokáží poučit i o jménech vedoucích ďáblů. Belzebub znamená pán much. Kdo si uvědomí, jakou útrapou jsou v horkém podnebí mouchy pro lidi i zvířata, a zároveň se dovede přenést zpět do dob démonologického výkladu přírody, pochopí toto pojmenování ďábla. Asmodeus je ďáblem vilnosti. Jeho jméno značí přivoditel soudu.

Satan znamená hebrejsky protivník. Diabolos je řecky pomlouvač, z tohoto slova vznikl latinský diabolus i například český ďábel. Mamon je ďáblem lako ty a aramejsky značí peníze. Leviatan je sta ro zákonní hadovitá obluda, drak, hebrejsky zvaný Livjatan. Behemot znamená hebrejsky velezvíře.

Lidé odpradávna neradi vyslovovali jméno zlého ducha, ďábla. Báli se, že uslyší své jméno a zjeví se. Zlý duch byl proto označován různými pseudonymy. Lidé místo o ďáblu mluvili o rohatém. Bohoslovci nazývali vzbouřence proti bohu, ďábla, nepokorným a elegantním názvem pro ďábla mezi středověkými vzdělanci bylo označení mistr Leonard.

O svátku apoštola Jakuba (25. července) býval v Čechách shazován z kostelní věže kozel. Zřejmě šlo o usmrcování zla, ďábla, jehož symbolem je kozel. Kozel musel být černý a co nejšerednější. Šlo o oběť, protože byl zdoben věncem, mezi rohy pak vrškem borovice a růžemi. Když kozel dopadl na zem, čekal na něj řezník s nožem ovázaným černou stuhou a zapíchl ho. Pro čerstvou kozlí krev, známou pod jménem "jakubovská krev", se lidé na místě drali s hrnky v rukou, protože čerstvá i sušená byla podle pověry účinným lékem.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2011.