Jméno Alberta Schweitzera, lékaře, zakladatele nemocnice v Lambaréné, zná snad každý. Kdo ale slyšel o českém učiteli Lorenci Adlerovi, který své schopnosti a dovednosti dal do služeb postiženým dětem rovněž v Africe? V Hermanusu založil na základech camphillského hnutí komunitní farmu a waldorfskou školu. Zatímco Albert Schweitzer léčil nemoci těla, Lorenc Adler vracel do života duševně nemocné.

Od Prahy na jihozápad směrem k Berounu se rozkládá na ploše 130 čtverečních kilometrů divukrásná krajina, která svou mnohotvárnou krásou a divokostí okouzlí snad každého poutníka se smyslem pro romantiku a neobvyklé zážitky. Vápencový podklad, který zde tvoří převážnou část geologické stavby, je rozryt krasovými kaňony a roklemi, provrtán téměř 400 jeskyněmi a na svém temeni nese porosty dubových hájů s velkou bohatostí teplomilné skalní vegetace.

Pokračujme dnes druhým dílem homeopatické povídky, která již byla v minulosti publikována v Polsku. Doufáme a věříme, že vás – čtenáře – zaujme stejně jako nás. Nejedná se o žádné přímočaré „poučování“ o homeopatii, nýbrž o krásně čtivou povídku pro všechny, ať homeopatii praktikují, či nikoli.

S potěšením vám formou miniseriálu (dnes první díl) přinášíme homeopatickou povídku, která již byla v minulosti publikována v Polsku. Doufáme a věříme, že vás – čtenáře – zaujme stejně jako nás. Nejedná se o žádné přímočaré „poučování“ o homeopatii, nýbrž o krásně čtivou povídku pro všechny, ať homeopatii praktikují, či nikoli.

Vítej, člověče, nebudeš to s námi mít lehké

Hugo S. Verbrugh popisuje svědectví mladého muže, dřímajícího a polosnícího po aktu lásky: „Viděl jsem obličej malého chlapce. V okamžiku, kdy jsme se úplně a naprosto spojili, uviděl jsem svého synáčka. Viděl jsem obličej a postavu dítěte jasně a zřetelně před sebou – vlastně nad sebou, a věděl jsem, že je to chlapec. Viděl jsem přesně okamžik, jak k nám přišel. – Také jméno, které jsme mu přisoudili již dříve, prošlo jako blesk skrze mne a já jsem věděl přesně, co to znamená. – Když si na to vzpomínám, připadá mi to, jako by náš syneček byl již přítomný kolem nás. Je to téměř tak, jako by nás kdysi ve skutečnosti přivedl k sobě, aby k nám skrze uskutečněné početí mohl přijít také tělesně.“