Nehledáme někdy v umění i cosi jako slunce i vláhu pro naši duši? Nebo rozmluvu s milovaným člověkem? Nebo přivítání rosou a ptačím zpěvem do nového dne po procitnutí? Co si máme věšet na zdi? Waldorfský pedagog Tomáš Zuzák uvádí případ dítěte, které začalo najednou zadrhávat, koktat, nesoustředilo se a nevědělo se proč.

Když jsem před asi 30 roky kdesi četl pojednání o tom, že se nápadně shodují křivky nárůstu výskytu tzv. civilizačních chorob s pekařským přechodem od zadělávání žitným kváskem na zadělávání chleba pekařským droždím a se zvýšením podílu pšenice v něm, zdála se mi tato shoda příliš jednostranná a umělá.

Má první představa o Markézách se zrodila z četby knihy slavného norského cestovatele Thora Heyerdahla, nazvané podle stejnojmenného ostrova Fatu Hiva. Popisuje v ní, jak se pokoušel se svou ženou žít svobodně uprostřed nedotčené přírody bez zátěže výdobytků západní civilizace. Jeho vyprávění mne silně zaujalo a když se našla příležitost na naší cestě do Jižních moří, neváhala jsem a vypravila se spolu se skupinou čtyř přátel na Markézy.

Vyprávěl mi věhlasný učenec, obesílající světové vědecké časopisy, jak se mu těžko pracuje pokud týden nesleduje odbornou literaturu, má pocit, že mu unikla spousta poznatků. V medicíně se například každých sedm let zdvojnásobuje počet znalostí, jaké shromáždila od antických dob až dodneška. Jenomže k tomu, aby mohl onen učenec vědecky pracovat, je třeba nejenom dostatek informací, je třeba i fantazie.

Zdraví ovlivňuje celá řada aspektů, jež jsou většině z nás všeobecně známé. Málokdo již ale přemýšlí třeba o tom, jaký užitek či naopak nešvar představují pro naše zdraví zdánlivě neškodné kosmetické přípravky, kterých je na trhu takřka nepřeberné množství.