Moderní metody dovolují člověku nahlédnout stále lépe a podrobněji do života a kultury různých starých národů, mezi jinými i vzdělaných Mayů na americkém kontinentu. Doba jejich největší slávy začala asi před 2 000 let před naším letopočtem.

Tehdy jejich říše sahala od Guatemaly až k jižnímu a severovýchodnímu Mexiku, ale jejich stopy z tehdejších časů lze nalézt i v Hondurasu. Víme o nich věci závažné a až neuvěřitelně objevné, ale také všední, a přece překvapivé, jako že byli vynálezci žvýkací gumy nebo kakaa, nápoje z kakaových bobů, který se pil výhradně horký.

Nulu znali dříve než Římané

Mayové kupodivu neznali funkci kola jako dopravního elementu, zato však jejich vynikající matematici uměli ve svých výpočtech operovat kulatým zázrakem, totiž nulou. Neškodí uvědomit si, že na našem starém kontinentu se nula ve výpočtech objevuje teprve ve 4. a 5. století.

Mayští matematici a astronomové dokázali na tehdejší dobu hotové zázraky – tak třeba vypočítali dráhu běhu Země kolem Slunce s přesností jedné desetitisíciny. Ovšemže nepozorovali pouze Slunce, ale také Venuši, Mars, Plejády a další nebeská tělesa. V jejich složité početní soustavě měla důležité místo i třináctka. Své místo získala na úkor u nás se často objevující dvanáctky – (dvanáct měsíců v roce, dvanáct hodin atd.). U Mayů představovala dvanáctka číslo prostoru třídimenzionálního světa, zatímco třináctka otevírala cestu k dalším dimenzím. Jak? Představte si kruh rozdělený pravidelně na dvanáct dílů jako u hodin a jeden dílek navíc. Ten pochopitelně přesahuje a začnemeli nový kruh od něj, můžeme pokračovat do nekonečna. Tento přesahující třináctý díl však lze pojmout i jako směřující vzhůru, čímž z kruhu vzniká spirála, a vlastně i náznak pomalého vývoje vzhůru. Je to jakýsi kvantový skok a vlastně ideální ilustrace vývoje lidstva. Podle názoru některých odborníků představuje tento skok na úrovni čísel to, co se v duchovním slovníku nazývá překonání karmy. Je možno to vidět asi takto: s ohledem na třináctkovou početní soustavu je možné si uvědomovat stálou změnu a cílenou potřebu individuálního vývoje. Karty nám všem jsou samozřejmě rozdány již při narození, ale důležité je, abychom s nimi co nejlépe naložili – zahráli v souladu se vším, co nás obklopuje.

Tzolkin – počítač dní

Tzolkin byl název určený pro mayský kalendář: tzol – počítač, kin – den. Rok byl rozdělen na třináct měsíců po 28 dnech. Nejvýznamnějším číslem však bylo 260, údobí představující základ tzolkinu. Kromě prostého dělení času byl tzolkin také modelem, podle něhož se člověk podílí na tvorbě.

Spolutvorba se odehrává v rámci časového úseku rozděleného na 260 dílů, který se nazýval sám též tzolkin. Sestával z 20 archetypů kombinovaných s 13 tony. Od našeho kalendáře se zásadně lišil, mohl by nám však připomenout kalendář našich předků, úzce spjatý na jedné straně s jejich denní činností – například s polními pracemi, ale také s přírodním klimatem, a na druhé související s náboženskými obřady a slavnostmi. Navíc tu byly ještě individuální pokyny ve světle lidové astrologie.

Pokyny pomáhaly jednotlivcům co nejlépe žít a připomínaly jim některé morální zásady, které člověk v běhu všedního dne tak rád a ochotně zapomíná. Byla to individuální doporučení, jak je třeba známe třeba z desatera přikázání a Mayové je přijímali dobrovolně a nebránili se jejich pragmatické moudrosti. Podle názorů některých odborníků při souznění tisíců mayských občanů s energiemi tzolkinu vznikalo silové pole, které prospívalo životu celého národa a vytlačovalo konzumní přístup k životu, který je bohužel jinak lidstvu vlastní.

Již zmíněná třináctka byla podle Mayů pravým hnacím prvkem každého růstu. Odmítali přijmout dvanáctkou uzavřený kruh a otáčení kola v opakujícím se rytmu se jim zdálo brzdou pokroku a sestupem k praktikám ubohého křečka roztáčejícího kolo v kleci. Třináctka přesahující kruh dává naproti tomu člověku určitý program a snad i lék na syndrom nudného stereotypu.

S ohledem k těmto úvahám nebyla kosmologie Mayů jen pouhým měřením času, ale také využíváním produktů a vlastností energií reálně existujících ve vesmíru.

Hra na nový způsob života

V roce 1958 byla objevena deska se zachovanými hieroglyfy mayského písma, které byly brzy nato dešifrovány. Tak byla objevena prastará kultura, jejíž zrod se měl odehrát před šesti a půl miliardou let, což je stáří připisované vzniku Země. Poté, co byla rozluštěna náhrobní deska krále Kin Pascala, vstoupil na scénu známý etnolog José Arguelles s nápadem přizpůsobit vědění Mayů potřebám dnešního západního světa.

Jako první přišel na řadu Mayský tzolkin, který měl – alespoň pro některé nadšence – nahradit stávající Juliánský kalendář. Nešlo by ovšem jen o odpočítávání dní, nýbrž spíše o uvedení do souladu s mayskými cykly a vlnami. Aplikace by mohla vypadat třeba takto: ve třináctidenní vlně hradu člověk zjistí, že by měl stát oběma nohama pevně na zemi a nezabývat se sny ani iluzemi. V periodě vlny opice by měl řešit mezilidské vztahy a je to také doba vhodná pro zábavu a hry, rozhodně ne pro řešení technických problémů třeba na počítači.

V mayské kosmologii se může naučit také novým pohledům na svět. Zkušenosti nás dosud naučily, že nám neprospěje, budeme-li potlačovat své ego. Naopak, chceme-li něčeho dosáhnout, máme na zřeteli jen vlastní prospěch. Často neznáme správnou míru svého snažení, a tak se stává, že síly někdy přepneme a dochází k tzv. "vyhoření". Mayský způsob myšlení varuje před každým extrémem, doporučuje vyčkat vždy správný čas a pak konat s důvěrou, že věci nám "půjdou na ruku", budeme mít pocit splývání s proudem, aniž bychom museli z posledních sil veslovat proti němu. Kdo dokáže poodstoupit ze středu dění a důvěřuje vývoji, může pak dokonce i surfovat na vlnách mayského kalendáře.

Nic nového pod sluncem

Uvádět svůj život v soulad s určitými přírodními cykly není tak docela nová myšlenka. Celá řada lidí se například řídí naukou o biorytmech nebo měsíčním kalendářem a podobně. V Japonsku je nauka o biorytmech tak rozšířená, že se k ní například přihlíží při vytváření nových podniků a volbě zaměstnanců.

Mayský kalendář, byť i upravený pro potřeby západního světa, se zdá příliš mnohovrstevný, nelze však neocenit jeho výhody, třeba jak v síti propojených struktur je vždy dbáno na individuální přístup. Každý člověk již datem svého narození dostane zvláštní pečeť a ta ho pak provází celým životem a dává mu zvláštní úkoly v rámci celku, ať už je tím celkem míněna stávající společnost, či dokonce vývoj celého lidstva.

Odborník na tzolkin etnolog José Arguelles tvrdí, že jeho uzpůsobeným kalendářem se dnes řídí již miliony lidí na světě. Tento odhad je možná přehnaný, ale jisté je, že, mnozí už přišli na chuť myšlence vplynout do přirozeného proudu času a vymanit se z násilného napasování do nepadnoucí šněrovačky georgiánského kalendáře.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopisu Phoenix 6/2010.