Propozice

O třech jihočeských kapličkách

Všimněme si, že pro střední Evropu a hlavně naše země je typické, že ta nejvzácnější místa i předměty bývají malé a pro dav často přehlédnutelné. Asi jako místo pokory v srdci. Je malé a těžko nalezitelné. Mám teď na mysli třeba naše korunovační klenoty, paládium Království českého ve Staré Boleslavi, pražské Jezulátko, ale třeba i Růžový palouček u Litomyšle, Boží kámen u Strakonic, nebo i českou růži, kterou zasadil Antonín Dvořák v jednom dvorku za svého pobytu v Americe, kde ji měli přibližně sto let jako stopu po čistém srdci českého skladatele. Naše největší posvátnosti jsou drobné jako kapličky či křížky v krajině, nebo jako klavírní črty z Janáčkova "Chodníčku".

Deset pilířů, od kterých se začíná budovat duchovní civilizace

Vesmír vznikl jedním tvůrčím impulzem a z jednoho bodu, proto v něm platí všude stejné fyzikální zákony. Zjednodušeně řečeno, nikde ve vesmíru neteče voda do kopce. Právě tak zákony v nehmotné, tj. duchovní rovině stvoření jsou stejné ve všech lidských civilizacích, které na planetách, vhodných pro život člověka vyrostly. Pouze si myslím, že civilizace na některých planetách jsou vyspělejší než zde na Zemi a jiné méně. A některé v určité fázi svého vývoje zanikly, protože samy sebe nezvládly. Byly to ty, které místní materialisti přesvědčili o tom, že duchovní zákony neexistují, protože nejsou hmotnými přístroji změřitelné. A lidé je tam odmítli vzít ve svém konání na vědomí. Do rizika takového sebezničení je nyní temnými duchy u moci řízena civilizace pozemská. Proto je nejvyšší čas na riziko zániku lidstva upozornit rozhodující, leč zatím nedostatečně duchovně myslící a jednající většinu pozemšťanů.

Šanta kočičí

Tato rostlina se používá v bylinkářství a chovatelství koček. Je to asi šedesát centimetrů vysoká rostlina vyskytující se v trsech. Lodyha je přímá čtyřhranná větvená s hustou krátkou plstí. Listy jsou srdčitého tvaru, vroubkovaně pilovité.

Kořeny nynější krize

Naše euroamerická civilizace (jejímiž většinou typickými součástmi jsme skoro my všichni) mířila a míří v požadavcích na životní úroveň nepřiměřeně a chamtivě vysoko. K jakému účelu využíváme vyšší životní úroveň, po které tolik toužíme? Většinou jen k plytkostem, ke stále nákladnějším hobby, k modernějším a chytřejším počítačům, mobilům, automobilům. Ale jsme šťastnější? Sotva.

Zázraky

V létě, kdy jsou dlouhé večery a kdy se tak krásně sedí venku pod hruškou, se mluví o lecčems. Jednou, když u nás byli na návštěvě přátelé, se řeč stočila na teologii – potažmo na zázraky. Od velkých zázraků, které se ději třeba v Lourdech (a tam se opravdu dějí, protože jsem viděla člověka, který před cestou do Lourd neušel souvisle ani sto metrů a po návratu mu to šlapalo tak, že chodil na houby), přešla řeč k těm malým a ještě menším.

Svět kolem nás je gigantická mikrovlnka

Pokud někteří lidé tvrdí, že radary neškodí, velice se mýlí. Tato zařízení škodí, ale hřeší se na to. Zájmy a myšlení takových lidí jsou až děsivé… A co na to říkají "zelení"? Nic. Mlčí a starají se o žáby na silnicích.

Jak se reformoval kalendář

Den po tradiční oslavě svátku Tří králů nebyl roku 1584 v Čechách 7. leden, ale z rozhodnutí Jeho císařské milosti Rudolfa II. se v souladu s reformou kalendáře vyhlášenou o dva roky dříve papežem Řehořem XIII. vynechalo deset dní. Situace na Moravě a ve Slezsku však byla jiná, a tak reforma kalendáře na jejich území proběhla poněkud později.

Zlatá léta

Můj nejlepší přítel Cocoa se mnou bydlí v penzionu pro seniory v jednom roztomilém městečku. Cocoa je desetiletý pudl a já jsem devětašedesátiletá paní, takže mi jistě dáte za pravdu, že mezi seniory oba skutečně patříme.

Indický jogín Vivekananda (5) - O podpoře na cestě k Bohu

Přednáškové turné – jak se dá nazvat pobyt indického jogína Vivekanandy v Americe před asi 110 lety – způsobilo velký rozruch v církevním životě, ale mělo za následek i kulturní sblížení mezi Indií a USA. Mezi asi čtyřiceti přednáškami na duchovní témata byla i promluva o podpoře na duchovní cestě.

Hurikány a my - Každý můžeme pomoci

Napoprvé to byl ojedinělý a pro mne tehdy neobvyklý prožitek, který mi byl osvětlen až po jeho skončení. V srpnu asi v roce 1992 při jednom podvečerním střídavém lelkování, modlení a čtení na dovolené jsem najednou začínal vnímat, neznámo odkud, jakési mohutné útvary, pohybující se kdesi s až zběsilou rychlostí. Připomínalo mi to miliony leteckých tryskových motorů. Tak mohutnou energii jsem si dosud nedovedl ani představit. Byly to jakési mohutné plochy, ze kterých jsem měl po chvíli dojem, že se valí, hučí, sviští a kvílí kdesi po povrchu zeměkoule.

Search