Ještě jsem se v letošním létě ani nerozkoukala a již jsem měla přisáté klíště, první po mnoha letech. Byla jsem přesvědčená, že už pro ně nejsem dost atraktivní typ. Ale vše je bohužel jinak. Mé emoce se lehce zjitřily obavou, abych nespočinula v péči odborníků infekčního oddělení, podobně jako se přihodilo panu Bursíkovi. Na bývalé ministry mají letos zřejmě klíšťata spadeno.

Jistě jste už někdy slyšeli o tzv. afirmacích – výrocích, jejichž pravidelným opakováním a soustředěním se na smysl toho, co říkají, může člověk dokonale "přeprogramovat" své podvědomí, které místo negativních myšlenkových vzorců začne rázem produkovat vize plné světla, zdraví, úspěchu a hojnosti. Podobným způsobem nás o tom přesvědčují mistři "moderních ezoterických pohádek", jejichž knížek jsou dnes v knihkupectvích plné pulty. Není divu, moc dobře se totiž čtou. Pouze jejich "návody" jsou tak trochu vytržené z kontextu a tím pádem nefungují tak, jak se píše v přiloženém "manuálu". Afirmace jsou úžasným nástrojem v rukou toho, kdo je umí správně využít, o tom není pochyb. Z pohledu běžného čtenáře, kterému jde v první řadě o snadný a zábavný recept na pohodovější život, však představují pouhou špičku ledovce, jehož skutečné rozměry mu ve většině případů zůstávají navždy ukryté.

Před více než dvěma sty tisíci lety se k Zemi začal přibližovat třetihorní měsíc, jehož spirála se stále zužovala. Vody přisávány gravitací satelitu stoupaly a lidé šplhali na nejvyšší horské vrcholky i s obry, svými králi. Na těchto vrcholcích nad vzdutými oceány, tvořícími obal kolem Země, poté zbudovali světovou námořní civilizaci, v níž Hörbiger a jeho anglický žák Bellamy spatřují Atlantis.

V roce 1990 jsem byl ekonomkou upozorněn, že mám na kontě ROH-FKSP peníze na rekreaci, které se musí formou kulturního zájezdu vybrat. Bodejť, na rekreace ROH jsem nejezdil, neboť "všechna revoluční hnutí mě na stolici nutí" (dospěl jsem po studiu dějin k závěru, že po každé revoluci přijdou k moci ještě větší lumpové, než byli ti předchozí). Ale v důsledku listopadového převratu bylo najednou možné z FKSP čerpat dotaci i na zájezd do "Svaté" země (v uvozovkách proto, že slovo svatý mám vyhrazeno pouze pro Boha). Líbila se mi na tom i ta pikantnost, že za peníze ROH je možné najednou podniknout "svatou" pouť. Tak se stalo, že jsem se přihlásil na dobrodružnou pouť (intifáda) s katolickou VIA Petrov. A dobře jsem učinil!

Pavel Půta, textař, hudebník, herec, scénárista, je také nejbližším spolupracovníkem výtvarnice, spisovatelky, zakladatelky stálé expozice Pohádkové země v Pičíně, Vítězslavy Klimtové. Patří k těm šťastlivcům, kteří mají svou práci jako hobby a kteří ještě navíc dovedou potěšit i druhé. Skládá písničky, vystupoval v pořadech s Miroslavem Horníčkem, Stellou Zázvorkovou, vystupuje s paní Květou Fialovou, Naďou Konvalinkovou. S paní Klimtovou, Pohádkovou zemí a hravým projektem Malované písničky si splnil dlouholetý sen o propojení výtvarného kumštu s hudbou, která je od jeho života neoddělitelná. Je potulným muzikantem Strunkou, generálním ředitelem skřítčích oděvních závodů bez nároku na dovolenou, průvodcem ve světě dětské fantazie.