Vítejte ve světě hor, ledovců, skalních soutěsek, vodopádů a vodních přehrad. Vítejte v kraji, jehož průsmyky táhli už Římané. Navštivte místa, která už tisíce let sloužila pro obchodní cesty z jihu na sever Evropy. Chcete si nechat zvednout adrenalin v krvi, nejlepší místo na světě je nedaleko Interlakenu, skoro uprostřed Švýcarska. Zhoupněte se na nejdelším mostě Evropy zavěšeném jen na lanech. Svezte se nejstrmější pozemní lanovou dráhou světa. Nechte se okouzlit mocnými bloky z granitu obrušovanými po tisíciletí ledovci, seznamte se s archaickou krajinou, poznejte dávné síly přírody. Vítejte v kraji horských stezek a magie ve vzduchu. Vítejte v Grimselweltu.

Je to svět plný historie a turistických překvapení. Z vody se zde produkuje pro více než milion obyvatel Švýcarska elektrický proud. To je asi jedna šestina obyvatel Země. Výroba je příkladem symbiózy přírody a techniky. Svět kolem Grimselwelt nabízí mnoho neslýchaného dobrodružství. Pro chvíle odpočinku navštivte selské obchody nebo restauraci pro gurmány. Ani kulinářsky nepřijde turista zkrátka. Čerstvé výrobky, speciality regionu a k tomu výhled na alpskou krajinu. Ideální místo pro semináře a horské túry.

Jako v beztížném stavu

Šetřete síly. Využijte kabinkové lanové dráhy a nechejte se vyvézt z dolní stanice Triftbahn z nadmořské výšky 1020 metrů do výšky 1357 metrů. Bude na to stačit 10 minut.

Musíte si vypočítat, kdy budete od lanového mostu – evropské rarity, ke kterému všichni spěchají, zpět u horní stanice lanovky.

Od horní stanice lanovky to k lanovému mostu a zpět trvá asi 3 a půl hodiny. Jak sdělili dobří turisté, ten čas je docela našponovaný. Přijdete-li později, už byste se nemuseli dostat do kabiny pro cestu do dolní stanice lanovky. A budete lanovku potřebovat. Cesta k lanovému mostu je náročná. Opravdu náročná. Nenechejte se zmýlit, že ji hodlají absolvovat i starší lidé s berlemi. Oni na cestu mají celý den, ale klasický turista má před sebou ještě další program.

U lanového mostu

Dříve zasahoval triftský ledovec svým jazykem až do blízké soutěsky. Díky ledovci mohly proudit k Trifthütte, horské chatě, stovky nikoliv turistů, ale alpinistů, tělesně zdatných a patřičně turisticky vybavených. Turistická túra k další chatě byla možná právě díky jazyku ledovce.

Od roku 1996 začalo být jasné, že ledovec začíná nikoliv pomalu, ale rychle tát. Ledovec začal rychle ubývat a místo toho se vytvořilo jezero, tedy voda, kterou museli alpinisté obcházet. Obcházení bylo možné jen po strmých srázech nad soutěskou.

Zvláště pro nedostatečně "horsky" vybavené turisty se přechod stává rizikovým, zvláště za zhoršených klimatických podmínek.

Nebezpečí bylo každému jasné. Byla však snaha zachovat návštěvnost turistů, a tak jediným řešením bylo postavit most.

První most byl vybudován v roce 2004. Po krátkém provozu bylo jasné, že turbulence větru, sněžné vichřice nedávají šanci na dlouhé přežití. Most byl navíc náchylný k rozhoupání. To vedlo k poškození plochy pro pěší a závěsných lan.

Na druhé straně bylo jasné, že most byl důležitou náhradou cesty přes původní ledovcový jazyk. A navíc zavěšený most, to byla turisticky přitažlivá atrakce.

Zachovaná atrakce

Proto bylo rozhodnuto přechod po mostě a atrakci zachovat. V roce 2009 přes soutěsku stál už most nový. Je 70 metrů dlouhý a celé jedno sto metrů nad soutěskou. Budete mít vlhké ruce, až se podíváte pod sebe. Nový most je z obou stran přístupný a opět zavěšený na lanech. Nosná lana jsou upevněna prostřednictvím 24 kotev, zapuštěných do hloubky 150 centimetrů do skály. Lana jsou velmi pevná, každé má nosnost 18 tun.

Východní vstup na most je o 16 metrů výše než západní. Celková délka nosných lan je 5 tisíc metrů a stál 350 tisíc švýcarských franků.

Most přes soutěsku – to je fascinující elegance a estetika.

Krátký pohled na modré ledovcové jezero, to je odměna za turistovu námahu a odvahu. Jako impozantní divadlo, ve kterém hlavním protagonistou je sama příroda. Po projití po mostě propadnete téměř beztížnému stavu.

Světová atrakce

Po návratu z mostu si nenecháte ujít další atrakci. Atrakci dopravně turistickou. Konečně stojím před smělou stavbou. Je to dopravní prostředek, který dovede pocuchat nervovou soustavu. V 80. letech 18. století lanová dráha vozila materiál na stavbu přehrady.

Dnes se stará o zvýšení tlaku turistů v krvi. Stoupání je 1060 promile. To je více než dvojnásobné stoupání, než jaké má nejstrmější ozubnicová trať světa, světoznámý Pilatus.

Během deseti minut a po ujetí tratě dlouhé půl kilometru jste o 500 metrů výše. Pozemní lanovka má jen jeden vůz pro 24 turistů.

Nasednu do vagónu. A pro jistotu do druhé řady. Do první mě nedostali. I z druhé lze fotografovat. V horní stanici si prohlédnu jezero s přehradou. Cesta dolů – to je pohled jako z letadla s tím rozdílem, že z vagónu můžete vyskočit a přitom se pohybuje po sklonu větším než 45 stupňů.

Nahoru to ještě jde, ale dolů je to čistý adrenalin. Trať je na skále, po které vedou jen koleje, a vedle je zábradlí. Za zábradlím už je jen 500 metrový sráz. Ať se podíváte, kam chcete, kromě nebe, všude je hloubka 500 metrů. Nezapomenutelný zážitek.

Malá náhrada

Nedaleko lanové dráhy je taková malá kopie lanového zavěšeného mostu. Adrenalin vám v krvi nezvedne, ale je to docela dobrá náhražka, v případě, že se nedostanete k opravdickému lanovému mostu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2011.