V roce 1990 jsem byl ekonomkou upozorněn, že mám na kontě ROH-FKSP peníze na rekreaci, které se musí formou kulturního zájezdu vybrat. Bodejť, na rekreace ROH jsem nejezdil, neboť "všechna revoluční hnutí mě na stolici nutí" (dospěl jsem po studiu dějin k závěru, že po každé revoluci přijdou k moci ještě větší lumpové, než byli ti předchozí). Ale v důsledku listopadového převratu bylo najednou možné z FKSP čerpat dotaci i na zájezd do "Svaté" země (v uvozovkách proto, že slovo svatý mám vyhrazeno pouze pro Boha). Líbila se mi na tom i ta pikantnost, že za peníze ROH je možné najednou podniknout "svatou" pouť. Tak se stalo, že jsem se přihlásil na dobrodružnou pouť (intifáda) s katolickou VIA Petrov. A dobře jsem učinil!

Hned na letišti v Praze jsem s pobavením i obdivem sledoval důkladnou práci agentů Mossadu při odbavování letadla do Tel Avivu, zejména jeho ženských členů. Měli v oku takovou zvláštní jiskru schopnosti všimnout si kdečeho. Nekončící série překvapení plně pokračovala od přistání v Tel Avivu až do konce zájezdu. Na letišti jsem zaskočen zíral na vojenskou četu mladých Izraelek, které pro mne jako antimilitaristického Čecha kupodivu s chutí cvičily "kvérgrify" se samopaly.

Další, dodnes hluboký dojem na mne udělal příjezd našeho zájezdového autobusu. U něj jsme se my, účastníci zájezdu, vlastně poprvé setkali (v letadle platí z bezpečnostních důvodů rozsazení Mossadu). Nevěda, oč běží, jsem hleděl na to, s jakou neomaleností se účastníci "svaté" pouti vrhli na jediný vstup do autobusu. Málem po sobě šlapali. Dodatečně jsem se dozvěděl, že jaké místo kdo napoprvé obsadí, to má po celý zájezd. U zájezdů organizovaných komunisty to bylo tak, že se každý den dvojice v autobuse posunovala o jedno místo dozadu, aby někdo neseděl celý zájezd vpředu a jiný na létajícím konci autobusu. Před autobusem po náporu "svatých" poutníků zůstalo sedm farářů a šest podivných "neloketních" individuí včetně mne. Nechali jsme nastoupit postarší faráře a pak jsme nastoupili my. Tímto výběrem vytvořená společnost na konci autobusu se ukázala být nakonec výhrou.

Společnost vskutku nevšední

Už to její zvláštní složení! Já, coby zaučující se "šaman", kolega napůl baptista, napůl ateista, dále asi osmdesátiletý léčitel bylinář a tři velmi jemní, ale "ortodoxní" katolíci. Všem zúčastněným přející náhoda vytvořila v poskakujícím zadku zájezdového autobusu živě diskutující a vše komentující skupinu.

To učinilo z dlouhých, jinak nudných přejezdů, chvíle zábavné. Vedli jsme sice s kolegou a bylinkářem z ortodoxního hlediska velmi kacířské řeči, ale přesto je před námi sedící faráři napjatě poslouchali. Kupodivu je to, jak jsem pozoroval, nepobuřovalo a nevznikaly v nich "hereze" odsuzující myšlenky. Zřejmě proto, že to byli vesměs velmi staří, tedy i moudří teologové. A také bylo těsně po pádu komunizmu, kdy do části teologů nestačila ještě vstoupit představa o majetnictví pravdy. Naopak.

Druhý den za mnou přišel jeden z farářů a říkal, že je na zájezdě na lékařský revers, byl totiž po mrtvici. Co by měl dělat, aby tu cestovní námahu vůbec přežil? Byli jsme právě v Kafarnaum, kde Ježíš uzdravil Petrovu tchýni. Řekl jsem mu, ať dělá to co já. Neposlouchám skoro vůbec průvodce, kteří vykládají o tom, kdy a kde byl jaký hodnostář a v jakém slohu tam postavil kostel, či co. Nechť si jako já jen představí, co se tam podle evangelií odehrálo. Historický děj je na takových místech zapsán v akáši a to je příčinou působení místního genia loci.

Když tam Ježíš uzdravil Petrovu tchýni, to by bylo, aby tam z tohoto záznamu nezůstalo reziduum léčivé energie i pro něho! Když jsme se pak loučili v Praze na letišti, přišel mi poděkovat, že se cítí tak dobře, jak se již dlouho necítil. A co má říct obvodní doktorce, od které má nařízeno, aby se ihned po příjezdu, bez ohledu na denní dobu, hlásil (asi ještě tehdy nebyla vyškolena tržní medicínou!)? Říkám: "Pravdu, ale opatrně! Část lékařů má materializmem omezené myšlení, aby pak "pepka" nešvihla s ní.

Svěží polemiky

Po několika dnech jsme kdesi dlouho čekali na autobus. Skupina oněch "loketních" katolíků zpředu autobusu se v hloučku bavila na téma, které bylo završeno "zjištěním" typickým pro myšlení ateistů, že nejdůležitější v životě je zdraví! Nenechal jsem si ujít příležitost, abych je trochu nevyhecoval a nepopíchl. Provokativně se jim zamíchám do debaty s poznámkou, že znám daleko důležitější věci, než je zdraví. Udička zabrala. Podle očekávání jsem sklidil hromadný opovržlivý pohled. K negaci jejich materialistického uvažování o hodnotě zdraví říkám: "Daleko důležitější než zdraví je čisté svědomí! Znám i takové lidi, kteří by jej i za své zdraví rádi vyměnili!"

Opovržlivost v pohledu rychle vyhasla. Aby příliš rychle "nevychladli", ihned dodávám: "Znám ještě větší hodnotu, než je zdraví a čisté svědomí!" To konzumní katolíky opět uvedlo do stavu největšího vnitřního pobouření. Dodávám: "Podle mne je nejvyšší hodnotou, kterou člověk může v životě získat, přímé vidění přítomnosti Boha!" Namítli, že to není možné. Vždyť Mojžíšovi Bůh na Sinaji říká, že žádný živý nepohlédne na Jeho tvář! Čekal jsem to a použil neodmítnutelný argument: A co apoštolové v Evangeliu, když po Ježíšovi chtějí, aby jim ukázal Otce? A on jim přece říká: "Tak dlouho jsem s vámi a nevidíte ho?" Tomuto výroku ovšem mnozí křesťané rozumí ve smyslu, jako by řekl: "Podívejte se na mne!" Po mých "šamanských" zkušenostech já Ježíšově výtce rozumím zcela jinak. V tom smyslu, že tak dlouho na ně působí vyzařováním své osobnosti, (aby se jim otevřelo "duchovní oko") a oni zůstávají stále slepí! Tehdy jako dnes se stačí jen nezaujatě podívat kolem sebe. Duchovně vnímavý člověk musí vidět, jak vším existujícím, živým i neživým, "pohybuje" nějaká síla a podle přesných pravidel!

Tou silou není nic jiného než účinek vše prostupujícího "vyzařování" Boha Otce! Kdo v duchovním životě dospěje k tomu, že začne vidět fyzikální zákony jako přímý projev působení boží síly a "boží mlýny" v lidských osudech jako projev boží síly v lidech, stane se pro něj i zdraví a čisté svědomí kupodivu vedlejším. Zákony pohybu sil hýbajících stvořením mu totiž následně vyjeví, že například skrze utrpení v nemoci se dotyčnému odbourává jeho nahromaděná negativní karma (hříchy). Nebo má nemoc dotyčného k něčemu hodnotnějšímu přivést (duchovní poznání).

Když nemocem a útrapám života takto porozumí, akceptuje je lépe i jeho podvědomí. Boží působení vidoucí dále zjistí, že i ty jeho minulé činy a myšlenky, které mu nyní svědomí vyčítá, musel učinit. Aby se naučil znát zákon neodvratného spojení příčiny a následku nejen ve fyzikální, ale i psychické (duchovní) rovině! Když své činy zpětně jako chyby pozná, projevem tohoto poznání je hlodání svědomí, už jich vlastně automaticky lituje.

A opět podle proudění zákonů odpuštění nutně dohlédne, že když podobné přestupky odpustí jiným, je Bohem odpuštěno i jemu. Tím přímo cítí jistotu milosti a odpuštění jako projev lásky od Podstaty světa k němu osobně. Tento pocit rozprostře v nitru duše člověka ničím jiným nenapodobitelný klid, kterým se vyznačovali první křesťané. Tím skrze vnímání Boha (víru) i špatné svědomí je "rozpouštěno". Proto Ježíš jinde říká: "Usilujte nejprve o království boží (ve smyslu vidění božího působení) a ostatní vám bude přidáno!" (i zdraví a očištěné svědomí). Božská to rada!

Tvůrčí akt stvoření

Tak jsem to ovšem vnímal před dvaceti lety. Dnes se mi zdá, že to vidím detailněji. Podle mne nemá pravdu astrofyzik Rosse, když říká, že Bůh ve velkém třesku stvořil svět z ničeho a sám je mimo. Já si naproti tomu myslím, že Bůh stvořil hmotnost tak, že oddělil ze sebe samého část, tedy část Světla. V této oddělené části sebe sama snížil původní vibrace nekonečnosti Světla na nižší a časem determinovanou frekvenci hmotných částic. Neboli Velký třesk (počátek vesmíru) byl vlastně dějem, kterým lidský duch dohlédl k aktu "vysrážení" části Světla. Tímto aktem se Světlo stalo Stvořitelem.

Tvůrčí akt stvoření vesmíru byl projevem lásky jeho Původce k nebožským duchovním bytostem jako andělům, vyšším duchům a lidským zárodkům. Stvořením hmotnosti jako Bohem přímo neřízené dimenze dal Stvořitel těmto bytostem možnost si ve hmotnosti "hrát jako děti na písečku" neboli tvořit podle své vůle. Ovšem s tím záměrem (vůlí), že bytosti budou ke svému prospěchu tvořit směrem k Jeho dokonalosti. A tím i duchovně růst. Hrou neboli tvořením (prací) se duchovní bytosti inkarnované v hmotných tělech – lidé, mohou, nebo také nemusí k Bohu (dokonalosti) přibližovat.

O to, aby věděli, kterým směrem se pohybují, se stará zákon "setby a sklizně", vsazený do hmotnosti jejím Tvůrcem. Láskou k daru života naplňují lidé smysl své existence ve hmotnosti. Nevážením si možnosti "hraní na písečku" smysl bytí ztrácejí a následně se objeví deprese. Láska k životu neboli vděčnost Bohu za život je proto klíčem k naplnění smyslu života. Satanský nihilizmus (ateizmus) je jeho negací.

Bible toto stvoření světa a jeho smysl vyjadřuje symbolikou. Je v ní opisem říkáno, že svět (vesmír) vznikl "božím slovem". Slova jsou vlastně vibrace, z nichž pouze naučený lidský duch je schopen dešifrovat jejich nehmotný smysl. Kdo nezná "šifru" k řeči, neumí ji, slyší pouze kakofonii zvuků, která se mu jeví jako nesmyslná.

Nabízí se taková analogie. Fyzikové částic po rozložení hmoty, prostoru a času uvádějí, že celý vesmír je složen (po objevení Higsova bosonu) z pouhých 20 stavebních prvků. Dále přišli na to, že to, co dosud pozorovatelé vnímali jako pevné částice hmoty, není ničím jiným než různými typy vibrací! Pro těchto 20 typů vibrací přijali název "superstruny"! Tím, že superstruny jsou vlastně vibrace, se nám v souvislosti s napsaným v bibli začnou jevit jako "hlásky" stvořitelské řeči je "Mluvícího".

Mám takové tušení, že těch superstrun bude nakonec nalezeno 22. Bylo by to analogické počtu hlásek hebrejské abecedy. Každá z existujících superstrun je stále spojena se svým Zdrojem, s celkem Světla. Proto "všechny atomy ve vesmíru o sobě vzájemně vědí"! Z tohoto jevu jsou fyzikové užaslí. Jasnovidní lidé ale přece přišli dávno na to, že vše je spojeno se vším! Ježíš tento fakt popisuje tehdy srozumitelným příměrem, že ani vlas z hlavy nespadne nikomu bez boží vůle. Dnes by při použití vědecké terminologie asi řekl, že ani atom ve vesmíru se nepohne bez boží vůle!

Kdo touží vidět, ten uvidí…

Každý, kdo chce, může tedy "vidět" živého Boha. Nechť pohlédne kolem sebe i na své hmotné tělo. Vše v celém vesmíru se děje podle přesných pravidel. Hmotné procesy podle přírodních zákonů, nehmotné (duchovní) podle duchovních zákonů. Život nám byl dán Někým, kdo nám jeho darem poskytl možnost skrze správné tvoření přiblížit se k dokonalosti Tvůrce. A přestože jsme v Jeho náruči, máme svobodnou vůli k tvoření! Skrze svobodné rozhodování lidský duch vyjevuje, co v něm je. Zvýšit skrze všestranné zdokonalování konaného svou duchovní kvalitu je pravým smyslem života člověka!

Dívá-li se člověk nezaujatě kolem sebe se snahou "pohlédnout i za oponu dění", pak je jen otázkou velikosti jeho snahy, kdy uvidí, jak oživující síla Podstaty světa dokonale pohybuje vším. Je jen na správném nasměrování člověka, jestli se prostřednictvím lásky k Bohu k prohlédnutí neboli osvícení přibližuje.

Nebo se zablokuje ve vývoji tím, že akceptuje v současném materialistickém světě vládnoucí satanskou hypnózu. Ta mu vnucuje, že svět je jen hmota bez duchovního obsahu a že lidský život při pohledu na stále se proměňující hmotu vlastně nemá nadčasový smysl. Škola a společnost sugeruje mladým lidem vědecky se tvářící lži, že hmotné částice se zákonitě chovají jen tak samy od sebe; že atomy se v pramoři samy od sebe poskládaly v tělo člověka; že život člověka nemá jiný smysl než naplnění živočišných funkcí! Tyto "pravdy" vpašovali do školních osnov a veřejného života někteří duchovně padlí vědci. Školy a média řízená temnými duchy je následně začaly vydávat za tzv. "vědecký světový názor". Akceptováním této porušené logiky za návod k životu většinou lidí západní civilizace začali tzv. moderní lidé žít duchovní peklo na zemi. Stav "duše v pekle" se manifestuje ve formě pocitů opuštěnosti vším (Světlem), nucením ke stálému spěchu někam. Dále ztrátou perspektivy z hlediska věčnosti (po smrti nic není).

Až budou tito ekonomicky "úspěšní", ale ateizmem obluzení zoufalci umírat, ozáří jejich duši Světlo popisované resuscitovanými. V jeho záři si těžko budou libovat ve stylu, v němž si za života "léčili" duši ve společnosti "úspěšných". Myšlením ve stylu: Jak to bylo chytré, že v životě okradli tolik lidí a nyní mohou umírat jako miliardáři! Jak to bylo dobré, mnoho pozemského zkonzumovat a žádnou hodnotu nevytvořit! Vždyť jim "vědci" "dokazovali, že po smrti stejně nic není! To bude překvapení! Po vyklouznutí z hmotného těla každého "na druhé straně" čekají skutkové jeho! To, co si nadčasového každý svým konáním zde ve hmotnosti vytvořil, to na onom světě (záhrobí) zúročí.

Co zde zasel, to v astrální dimenzi sklidí! Ateisti a pachatelé zlého, netěšte se, že po smrti nic není! Kdybyste se nenechali oslepit učeními temných duchů mezi lidmi, tak byste také poznali nepředstavitelnou dokonalost chodu božských sil. Kdo si je vědom existence "božích mlýnů", neudělá vědomě nic špatného. Co nedokonalého udělá za života nevědomě a vezme-li si z toho poučení, je mu takřka pardonováno. Kdo takto běžící zákony stvoření vidí, začne podle Ježíšovy rady milovat Boha z celého srdce svého, z celé mysli své a z celé síly své. A bližního jako sebe samého.

Následně mu bude duchovně dobře nejen tady na Zemi, ale zejména na "druhé straně". Podaří-li se mu velkým pokrokem dosáhnout určité minimální potřebné úrovně, může se mu naplnit Ježíšův příslib, že ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kteří jej milují!

Jsem, který jsem!

Jaká je tedy tvář a jméno živého Boha? Půjdeme-li po zeměkouli od severu k jihu a od západu k východu, najdeme v rodech a národech pokaždé jiný obraz tváře a jména Boha. Ateisti z toho jevu usoudili, že žádný není, že pojem Bůh je lidský výmysl. Nenašli druhé řešení této "kvadratické rovnice o dvou správných kořenech"! To jest, že všechny popisy Boha, jak je národy a víry uvádějí, jsou správné, ale jen částečně. Popisují vždy pouze jiný aspekt. Částečně správné proto, že myšlení člověka je omezené zkušeností pouze z konečnosti. A proto se nemá snažit, podle 1. přikázání, znázornit a pojmenovat nekonečnost! Nejde konečností vyjádřit a zobrazit nekonečnost, aniž by tato nebyla snížena! Takový způsob myšlení by byl toho typu, kterým by si mravenci představovali, že člověk je "velký mravenec".

Tento příměr nám odhalí pravost Mojžíšova vidění u hořícího keře. Když se Boha z "hořícího keře" ptá na jméno, hlas mu odpovídá: "Jsem, který jsem!" Neboli pro tebe a jakéhokoliv člověka nemám jméno ani tvář! Jsem pro vaše dispozice nepoznatelný a nepojmenovatelný. Ve srovnání s člověkem je Bůh jinou kvalitou. Skrze toto logické uchopení smyslu přikázání začneme rozeznávat hodnotu božského daru, který lidé dostali formou tzv. Desatera přikázání. První z nich říká: V jednoho (nepojmenovaného) Boha budeš věřit a neučiníš sobě žádného Jeho obrazu!

Tato božská rada byla člověku dána proto, že každé pojmenování a zobrazení Boha (nekonečnosti a dokonalosti) mechanizmem samoomezení v myšlení blokuje v člověku objevování ostatních nepojmenovaných a nezobrazených vlastností Boha! Takto věřící člověk se stává z vlastní viny v pravém slova smyslu omezeným! V tomto okamžiku začnou mít pravdu i ateisté ("druhý správný kořen kvadratické rovnice")! Takový, jakého různé víry a sekty Boha malují a jak jej pojmenovávají, takový skutečně neexistuje!

Jediné vlastnosti, které člověk z živého Boha může poznat, jsou, že existuje a prostupuje vše a že z Jeho vzhledu nemůže rozpoznat nic dál než vjem Světla. Světlo duchu člověka asociuje přítok energie nebo informace (odtud vzešla i slovní asociace světla a poznání a pojem "osvícení" sám). Z tohoto poznání se také vynoří další pravda, že jakékoliv náboženské násilnosti jsou přímým projevem slepoty ve vztahu k Bohu v kombinaci s nedostatkem pokory v duši omezeně věřících. Náboženské války jsou hříchem proti Bohu, tj. tím, který jako jediný není nikdy odpuštěn!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2011.