Výzkumy dr. R. Moodyho daly současnému světu mnoho poznatků o stavech duše při umírání. Použití vědeckých přístupů, které uznává dnešní věda, pomohlo zatřást i některými zkostnatělými materialistickými stereotypy. Je tu však dobré uvědomit si jednu významnou skutečnost: Dr. Moo - dy popisuje stavy, které osoby nakročující ke smrti (NDA – prožitek blízký smrti) zažívají pouze ve chvílích onoho přechodu.

Našinec si těžko dovede představit, že na zemi existují rozsáhlé oblasti i města, kam se dostane jen letadlem nebo lodí. K takovým místům patří povodí Amazonky, známé jako Selva Amazonica, zabírající velkou část území Peru, Brazílie i Kolumbie. Už při pohledu z letadla člověk pochopí, že to jsou plíce naší planety, které zajišťují tak důležitý kyslík pro lidstvo. Zdánlivě nekonečné moře zeleně protkané žílami potůčků a řek, spojujících se posléze v jednu velkou tepnu, kterou je tok největší řeky světa, Amazonky, dosahující celkové délky 7 062 km. Její povodí měří 7 180 000 km čtverečních. Amazonský deštný prales představuje genetickou rezervu fauny a flóry Země. Hustá zelená džungle je domovem indiánských kmenů stále příliš nedotčených civilizací. A tak není divu, že Amazonie je lákavým cílem cestovatelů, misionářů i dobrodruhů.

Paní Kristýnka (38 let, rozvedená, matka osmiletého syna) je na pokraji svých sil. Prodělala několik operací, při nichž jí lékaři odebírají části tenkého střeva, které je natolik zanícené, že je nesmí v těle ponechat. Zánět však po čase zachvátí další část střeva a na operaci musí znovu. Teď je ale ve stavu, kdy už lékaři mohou operaci opakovat pouze jednou, střevo se nedá zkracovat do nekonečna. Děsí se toho, jestli se i po této operaci zánět ve střevě opět rozšíří.

Noci, která nás obestírá, i když si právě cloníme tvář před sluncem. Noci, jež nekončí s ranním rozbřeskem. Noci, která se rodí v poraněných lidských duších... Je těžké prchat nekončící tmou a zároveň doufat, že se někde v dáli objeví světlo. Ještě těžší je však zachovat si přitom v srdci lásku a hlavně vědomí toho, proč jsme přišli na tento svět. Nepolevit ve víře, neztratit naději, zavřít oči a nechat se vést svým vnitřním kompasem beze strachu, že nás cestou zraní ostré kameny, že snad klopýtneme o kořeny nebo spadneme do propasti. Děti tohle dokážou. Dovolme jim, aby mohly být samy sebou. Nechme je běžet tou neznámou krajinou, tím hlubokým a nebezpečným lesem a nebojme se o ně. Nezbloudí ani se nezřítí ze srázu. Ve své duši si nesou zářící drahokamy, které jim posvítí na cestu…