Případ prvý: Přede mnou sedí utrápená matka se sedmnáctiletým synem. Je to docela bystrý chlapec, má dobrý postřeh, humor, bedlivě sleduje, je v přítomnosti. Od pěti let trpí těžkou formou epilepsie s nočními záchvaty. Přestože bere troje chemické protiepileptické léky, téměř každou noc přichází stav neovladatelných pohybů, kroutí se, je vyděšen a často vstává a chodí po bytě.

V této chvíli je neoslovitelný, neví o sobě. Matka s ním spí v pokoji a je v neustálém strachu. Ptám se, co tomu říkají neurologové. Prý nic, jenom píší léky a občas natáčejí EEG. Je prý třeba se s tím smířit… Zajímá mě, jak nemoc propukla, co předcházelo. Matka na mě nerozhodně hledí a marně pátrá v paměti. "Nedostal náhodou narkózu," ptám se cíleně. Mám totiž bohaté zkušenosti s podobnými stavy, jež způsobuje právě celková anestezie. "No jo. Byl na operaci, když mu bylo pět. První záchvaty přišly asi po měsíci…," vzpomíná matka. "Proč byl operován, co se stalo?" vyzvídám. "Ale měl často angíny, pořád antibiotika, tak mi nakonec na krčním řekli, že mandle musí ven." "A vy jste s tím souhlasila?" Nechápavě se na mě podívala. "No a co jsem mohla dělat?" Smutně přikyvuji.

Je to pořád dokola

Povinné ničení imunity mimo jiné očkováním, angíny, antibiotika, mandle ven + narkóza a často pak následně trvalé poškození mozku. No a pak další chemie… Vysvětluji matce, že mandle jsou důležitou součástí imunitního systému, že jejich zhnisání je zoufalá snaha těla zbavit se jedů a že antibiotika jsou další jedy a měly by se používat jen ve velmi závažných infekčních stavech. Dále jí vysvětluji, že dětský vyvíjející se mozek je velmi citlivý na mozkové jedy, mezi něž narkotika patří. "Opila byste své malé dítě do těžkého bezvědomí?" ptám se jí. Nejsem si jist, zda plně chápe souvislosti. "Co na to krčaři?" chci vědět. "Epilepsiemi se nezabývají…" Nikoho nic nenapadlo, nikdo za nic nemůže, vše je v pořádku, matka nic neřeší… Kolik je v této zemi takových a podobných případů? Probuďte se, milí rodiče! A vy – milí kolegové! Trochu více rozumu, samostatnosti, soucitu. Méně návyků a alibizmu, prosím. Chlapci jsem podal homeopatický durman – Stramonium 200, v naději, že i po dvanácti letech zmírní projevy poškození mozkových buněk. Tento lék se velmi osvědčuje v podobných stavech. Uvidíme…

Případ druhý:

Do ordinace přichází mladá drobná, atraktivní žena. Černé kalhoty, sněhobílá blůza, perfektní účes, trochu zlata… Je jí 32 let a bydlí v Německu. Rázně vchází, úsměv, pevný stisk ruky. Je milá, elegantní a přirozeně sebejistá. Věcně, bez emocí mě seznamuje se svými potížemi. Trochu unavena… Před osmi lety jí sdělili, že má roztroušenou sklerózu a že bude třeba doplnit vyšetření lumbální punkcí. "Proč," chtěla vědět. "Diagnózu již máme, nebo ne?" "Ano, máme, ale přeci jen…patří to k diagnostickému souboru, víte..." To bylo ještě v Česku. "Neexistuje!" sdělila neurologovi moje klientka. Byla jí navržena chemická léčba, hormony… Po seznámení se s jejich vedlejšími účinky a efektivností vzhledem k nemoci razantně odmítla i toto. "To už k nám tedy ani nechoďte," řekli jí. "To by mě ani ve snu nenapadlo," odpověděla a odešla. Ptám se, co dělá. "Jezdím po celém světě a domlouvám stavby továren, abych to zkrátila. Nemoc prostě ignoruji, beru si přírodní vitamíny a výtažky z bylin podporující imunitu. Občas si zajdu na magnetickou rezonanci v Německu. Nález je stabilní. Protože jsem ale občas víc unavená než dřív, potřebuju pomoct, jestli to jde." Vzhledem k její osobnosti dostala Aurum metallicum, homeopatické zlato a další informační léky pro podporu imunity a na hojení autoimunitního zánětu nervových obalů. Věřím, že tato nebojácná, samostatná žena neskončí na vozíku jako ostatní, klasicky léčené. Takové pacienty je mi radostí léčit.

Tyto dva případy jsem měl v ordinaci v tentýž den. Zkuste, drazí přátelé, procítit naprosto odlišné lidské energie. Pasivní matka, jež se vším souhlasí, o ničem nepřemýšlí, nechávající odpovědnost na odbornících… a žena, která se nedá zastrašit, vyžaduje znalosti a bere svůj život do svých rukou… Právě tyto energie jsou tím zásadním v kvalitě našich životů, v tom, zda se uzdravíme!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2012.