Denně zvoní telefony převážně s požadavky týkajícími se léčby nádorového onemocnění. Rozhodla jsem se proto pro čtenáře Phoenixu zveřejnit konkrétní způsoby léčby.

Nelze si myslet, že odborná medicínská diagnóza představuje pouze vyšetření klienta, při němž lékař konstatuje poruchu funkce nějakého tělesného orgánu a potažmo pak ohrožení, či dokonce ztrátu zdraví. Diagnostika slouží totiž rovněž k potvrzení zdraví a správných funkcí ústrojí v lidském těle. Existuje však rovněž medicínská diagnostika, která je s to vyslovit vysoce pravděpodobný verdikt o brzkém či vzdáleném, odvratitelném, nebo neodvratném příchodu nemoci, a to ve chvíli, kdy je člověk objektivně zcela zdráv a všechny orgány v jeho těle prozatím bezchybně plní určenou funkci. A přitom se v žádném případě nejedná o sestavení jakéhosi individuálního horoskopu, beroucího ohled na polohu hvězd, ale o konkrétní poznatky, které diagnostik získává přímo při preventivním vyšetření svého příštího pacienta.

Na úvod si nejprve osvětleme tento pro mnohé záhadný až tajemný výraz. Podle slovníku cizích slov je exorcizmus zaříkávání, vymítání, vyhánění ďábla. Lidem, kteří toto provádějí, se říká exorcisté. Exorcizmus je pokus o vyhnání zlých duchů z lidských příbytků a jejich myslí a jejich navrácení do rukou božích, k normálnímu životu. Jsou lidé, kteří jsou proti své vůli ovládání pro ně nepochopitelnými démony nebo zlými duchy, což je může dovést až k šílenství nebo k úvahám o spáchání sebevraždy. Sami si však nemohou od působení této mocné síly pomoci, zbavit se této hrůzy, která je neustále pronásleduje a psychicky velice ničí. Proto mnohdy vidí poslední naději v exorcistovi, který jim může pomoci a osvobodit je od nadvlády a působení těchto temných a nebezpečných sil.

Maltu známe především jako zem rytířů, kteří ve středověku chránili křesťanskou Evropu před rozpínavostí islámu, ale méně už většinou víme o její prehistorii a velkolepých megalitických památkách, které nemají ve světě obdoby. Prakticky po celém ostrově se nacházejí menhiry, dolmeny a megalitické chrámy, starší o celých tisíc let než proslavený anglický Stonehenge (2400 let př. Kr.). Byl to zlatý věk před pěti tisíci lety, kdy mírumilovní stavitelé chrámů uctívali bohyni Matku plodnosti, vytvářeli její sošky a své kamenické a hrnčířské výrobky zdobili pozoruhodnými uměleckými reliéfy. Dodnes však přesně nevíme, jak přemisťovali obrovské kamenné kvádry o váze i několika tun na stavbu svých svatyň. Dva tisíce let před Kristem potom záhadně zmizeli a na jejich místo nastoupili obyvatelé ovlivnění dalšími středomořskými kulturami, mykénskou a římskou.

Antropoid je bytost zevně podobná člověku, která se ovšem od božího tvora odlišila odumřením vlastního svědomí a tím základů toho, čemu učeně říkáme etika. Antropoid je tedy an-etická bytost, tedy bývalý člověk, který vnitřně odmítá jakýkoliv pocit vlastní viny u čehokoliv, odmítá existenci jakéhokoliv vyššího soudu nad svými činy. Prvním a proslulým, dokonce vládnoucím antropoidem u nás byl říšský protektor Reinhard Heydrich. Aniž si toho ve sdělovacích prostředcích kdokoliv všímá, antropoidi jako druh padlých lidí se u nás pomalu, ale jistě "rozmnožuje". Jen zatím nemají tu Heydrichovu moc.