Antropoid je bytost zevně podobná člověku, která se ovšem od božího tvora odlišila odumřením vlastního svědomí a tím základů toho, čemu učeně říkáme etika. Antropoid je tedy an-etická bytost, tedy bývalý člověk, který vnitřně odmítá jakýkoliv pocit vlastní viny u čehokoliv, odmítá existenci jakéhokoliv vyššího soudu nad svými činy. Prvním a proslulým, dokonce vládnoucím antropoidem u nás byl říšský protektor Reinhard Heydrich. Aniž si toho ve sdělovacích prostředcích kdokoliv všímá, antropoidi jako druh padlých lidí se u nás pomalu, ale jistě "rozmnožuje". Jen zatím nemají tu Heydrichovu moc.

Abych ilustroval, koho mám na mysli, ukážu na těch několik náhodně se vynořivších viditelných z denního tisku. Nezletilý vrah sedmdesátileté ženy na otázku psychologa, zda se cítí vinen, odpovídá: "Ne! Vinna je ta baba, měla mi tu peněženku dát!" Také členové davu, který v honbě za dvou set korunovými poukázkami ušlapal dítě, a jiní padlí se necítí vinni. Stejně tak heparinový vrah, střelci sousedů a dětí, pasáci, kapsáři, lobbisté, podvodní podnikatelé. "Podnikatel", který v hospodě zastřelil čtyřmi ranami zblízka jiného "podnikatele", v televizi na otázku, zda se cítí vinen vraždou, odpovídá, že ne. Na pouhé zevní podobnosti těchto s normálním člověkem se shodnou všichni. Málokoho už napadne, že akceptovanou odpovědí "cítění se nevinným" před soudem posunuje z hlediska vyšší spravedlnosti takový "necítí se vinným" mezi zastánce antropoidů i státního zástupce, soudce a o jeho případu referující novináře. To proto, že státní zástupce mu jako nenapravitelnému navrhl menší trest než doživotí, soudce vyměřil jen 12,5 let, a novináře proto, že to v komentářích akceptovali. Svědomí totiž nelze ve vězení vypěstovat. Výrokem o svém necítění se vinným prokazuje obžalovaný svou nenapravitelnost, a tudíž jediným navrženým trestem může být doživotí. To, že trest navrhovaný "nevinně se cítícímu" je udělován podle platných zákonů státního zástupce, soudce neomlouvá. Nacisti i komunisti jednali také podle zákonů, přesto každý z nich nese osobně před věčností plnou odpovědnost. Státní zástupci a soudci jsou ve svém postavení proto, aby chránili ty, které tento "vinu necítící" po propuštění z vězení ohrozí. V nové době by státní zástupce, který by pro "nevinně se cítícího" prokazatelného vraha požadoval menší trest než maximální, svůj post neobhájil. Celé davy s tendencí stát se antropoidy můžeme dnes a denně vidět v dresech fotbalových klubů. Antropoidy se stanou ve chvíli, kdy vyjeví skutečný stav své "mysli" tím, že každému, kdo má na sobě dres jiný než jejich klubu, zabodnou nůž do těla nebo mu dají tyčí do hlavy.

Kde se rodí antropoidi

Denně vychází tolik úvah "študovaných hlav" o kdečem, ale nikdo se v nich nedočte, jak tito antropoidi vznikají a čím a kým byli "vzděláváni". Že by si nikdo nevšiml způsobu výchovy ve školách, "ducha" setkání mládeže, "výcviku" způsobu myšlení v televizních dějích, počítačových hrách a paintballu? Ve všech těchto aktivitách je za osobní zdatnost pokládáno úspěšné střílení po lidech. Dávno je zapomenuto, že kdysi kdosi řekl, že co učiníš v myšlenkách, platí u Boha, jako kdybys to učinil skutečně! (Ježíš v evangeliích.) Takové pojetí myšlení a chování ale již "vědečtí" vychovatelé přece již žákům "vysvětlili" jako formu nevědecké pověry zaostalců. Oproti tomu musím ale konstatovat, že ti, kteří zažili stav rozšířeného vědomí, si ověřili, že v duchovní rovině a ve snech je skutečně myšlenka rovna činu. Tedy ve hrách "zastřelení protivníci" zatěžují hypotetickou vraždou vědomí neboli duši všech těchto "hráčů". A po hypotetické vraždě jsou již ty skutečné vraždy jen prostým pokračováním typu myšlení. Viz také poškození duší vojáků z Vietnamu a Afghánistánu. K "odrůdě" antropoidů se také rychle vyvíjí někteří exekutoři. Ti, kteří vykonávají svou funkci tak, že vtrhnou někomu do bytu (samozřejmě podle zákona), kde je přihlášen k pobytu nějaký dlužník tisíců, a obstaví majetek vlastníka bytu. Ten "má potom právo" pomocí soudu dokázat, že ta postel a televize je jeho a ne dlužníka. Pokud má na advokáta! Není znám ale jediný exekutor, který by zabavil luxusní majetky vedoucích vytunelovaných bank a podniků, za jejichž "řízení" dostali tito vyplacené miliony.

Elita versus pseudoelita

Dost ale lamentování! Lze skoro donekonečna poukazovat na další nenápadně se rodící kategorie anetických lidí, ale skutečně užitečným se mi jeví poukázat na příčinu jejich vzniku a nárůstu. Do této roviny myšlení se dostaneme pouze vzpomínkou a analýzou tzv. sametové revoluce. Tam totiž ona cesta k pokračování duchovního pádu začala. Po pádu moci komunistů byla národu jako hlavní problém nové společnosti představena restituce majetku místo restituce zlomeného a poškozeného ducha národa!

Zcela v duchu marxizmu-leninizmu, který tvrdí, že výrobní vztahy určují morální nadstavbu, k politické moci se prodravší pseudoelita vyhlásila, že restituce a privatizace spraví časem i duchovní atmosféru ve společnosti. Už teď se ukazuje, že nespravila a nespraví! Celá realita lidské společnosti a světa je daleko složitější a odehrává se i v úrovních, o níž lidé s materializmem spoutaným myšlením nemají tušení. Proto všechny společenské vědecké prognózy se v minulosti mýlily a mýlí se stále. Naopak nemýlí se ve svých vizích budoucnosti společenskou vědou nezatížení "negraduovaní fantasti" typu romanopisců jako Verne, Orwell a Huxley.

V souvislosti se současným společenským vývojem je nutné si položit otázku, jak se mohlo stát, že se po převratu dostala k moci místo vědomostní a etické elity národa pseudoelita ve směsi s poskoky zahraničních zpravodajských agentur. Příčiny nalézám dvě. První je stav fatálního poškození české vědomostní a etické elity, do kterého se dostala po třech obdržených historických úderech: událostmi roku 1938 s následnou okupací, děním po "vítězném" únoru v padesátých letech a průběhem "normalizace" po sovětské okupaci. Jednotlivé elity národa byly v těchto obdobích vždy jednak terorizovány okupantem najatou domácí duchovní chátrou, jednak byly opuštěny a obětovány Západem pro jeho světové strategické kalkuly. Vědomostní a etické špičky národa se tím cítily opuštěny hlavní masou národa, zrazeny světem a nakonec i Bohem. Padesátiletou okupací byli nejkvalifikovanější lidé v populaci odděleni od dění ve světové špičce ve svých specializacích a občansky zahnáni do neviditelnosti a konspirace. Zničením svobody projevu následně zakrněla u přežívajících jednotlivců schopnost kvalifikovaně se prezentovat na veřejnosti. Nápadně to bylo vidět před lety na vystupování jinak mimořádně kvalitního kandidáta na prezidenta profesora Jana Sokola. A také je to stále vidět na Miloši Zemanovi, člověku celkem špičkově kvalifikovaném a na politika charakterním. V důsledku tohoto procesu se již 20 let jeví jako jediní kvalifikovaní "pro cokoliv" konsolidační kariéristé a agenti KGB. Jen tito měli možnost naučit se jazykům a prezentaci. Jenže lidé "konsolidace" jsou lidé takřka bez zábran; v převaze jejich společenského "odéru" nikdo jiný ani vyrůst nemůže.

Vstříc duchovnímu pádu

Druhou příčinou selhání české vědomostní a etické elity bylo její zaskočení rychlostí vývoje událostí v roce 1989. Zakonspirované a nedostatečně kvalifikované zbytky českých elit netušily, co vedení sovětské KGB a StB u nás vlastně připravilo. Líčení událostí roku 1989 typu "pád režimu srocením davu na Václavském náměstí" je vytvořeno pro manipulované naivy. Vzdělanci přece znají "Macchiaveliho "vysokou školu vládnutí", která učí, že vládnutí se provádí tak, že "se občas uvolňují otěže vlády proto, aby se následně mohly ještě pevněji přitáhnout". Všichni tudíž zpočátku čekali, že se s Gorbačovem pouze vrací "obrodný proces" ve formě nyní již fatálně zpožděného pokusu o polidštění socializmu. Nikdo kromě "informovaných" nemohl tušit, že se vedení KGB na základě kvalifikovaného rozboru srovnání výkonnosti systémů rozhodlo zcela vyhodit nepoužitelné teze komunizmu a nahradit je velmocensko nacionalistickými. Že se rozhodlo nechat padnout zjevnou vládu degenerovaných žvanilů o komunizmu a převzít moc skrze vliv jemnějších majetkových tlaků, používaných na Západě. Aby toho dosáhlo, muselo pomocí "privatizace" vybavit k uplatnění budoucího vlivu potřebným majetkem sítě svých dosud nezkompromitovaných a neprofláknutých lidí. A také pomocí privatizace odnaučit dělnickou třídu "vládnutí místo práce". Kdo tedy tehdy měl "informace" o hloubce a směru nastalého dění a k tomu "kontakty" v bankách, "půjčoval" si a "půjčoval" u "kamarádů" na "skvělé privatizační plány", jimiž údajně hodlal vytrhnout státní podniky "z rejže". Odtud ty stamiliardy nesplacených půjček v bankách zaplacené následně všemi "revolucionáři" ze státního rozpočtu. Než se zaskočená a nepřipravená česká duchovní elita vzpamatovala, byla vší mocí vybavenou pseudoelitou líčena v tisku jako spolek naivních "pravdoláskovních" diletantů. Něco ve stylu hnutí "Děkujeme, odejděte!"

Nyní se tedy nacházíme v situaci vlády několika pseudoelit, které nejsou schopny obrátit kormidlo všeobecného etického úpadku jednotlivců a vytvořit koncepci smysluplné existence národa v nové době. Lidé z parlamentu, vlády, škol, institucí a úřadů se tedy chovají za situace, kdy se civilizační problémy vyostřují, tak, že jen intrikují o pozice a zakázky. Potíž s řízením státu a se způsobem vládnutí se stává fatální i tím, že se do podobného konzumního a materialistického rozkladu nenápadně posunula celá západní civilizace. Příčinou úpadku, nápadně připomínajícího pád římské civilizace, je duchovní pád do kšeftařského materialistického způsobu myšlení. I méně důvtipným se stalo zřejmé, že hybatelem všeho rozhodování na Západě se staly peníze. Vedoucí západního a tím i našeho státního vedení přistoupili na způsob myšlení, který vytěsňuje myšlenky o smyslu bytí člověka a lidstva úvahami co teď? Co potom, to nechme "koňovi", ten má větší hlavu. Tím přestala existovat možnost kvalifikovaného vzniku smysluplné civilizační koncepce, jejíž nutnost vzniku navíc popírá rota inkarnovaných černých duchů poukazy na škodlivé výsledky předchozího sociálního inženýrství. Jako by jakýkoliv stát nebyl vždy sociálně inženýrským výtvorem!

Přichází vinař…

Smysluplnou koncepci civilizace odpovídající stupni technologického pokroku lidstva není možné vytvořit za takové atmosféry ve společnosti, která za vědecké vyhlašuje samovolný vznik života a člověka v důsledku bušení radioaktivního záření do pramoře. Jestliže člověk vznikl náhodně, nemá jeho život jiný smysl, než jako "způsob existování bílkovin" (definice Marxe a současných skeptiků). Ke vší smůle brání vzniku věrohodné duchovní odpovědi na hmoťácký materializmus pseudoelit vedení duchovních společenství (církví), která ustrnula v pozici extrémních tradicionalistů a scholastiků. Nevědouc si rady s překotným vývojem událostí brání se křečovitě jakémukoliv pokroku duchovního poznání ze strachu, aby neztratila onen zbytek hodnot a víry, který cítí. Zavrhla poznání transcendentních prožitků (gnozi) a nyní se nemohou opřít o nic jiného než písma. Protože používají argumenty typu bible nebo korán je "slovo boží" a není tedy možné, aby Bůh neměl pravdu, když "říká", že učinil svět a člověka v šesti dnech, člověka z hlíny a vdechl do něho ducha. Tímto postojem paradoxně zdržují spojenými silami spolu s ateisty nutné prohlubování etického vědomí lidstva. Je nastolen duchovní pat, přerušovaný občas jen výstřelky těch, či oněch fanatiků. Následkem toho nevedená a nevzdělaná masa lidí padá do konzumního způsobu myšlení života ze dne na den a myslí si, že nejlepší je nemyslet. Znakem doby by měl být pštros s hlavou v písku. Mezitím se ale kola osudu lidstva posunují k fatálnímu rozuzlení, biblicky by se řeklo, "přichází vinař", aby se podíval, co s jeho darem života na Zemi nájemci (lidé) udělali. Protože je to bilance čím dál neradostnější, lze jako odměnu očekávat pouze výprask. Poroučení větru dešti, tedy hektickým vyšším silám, jako neúčinné prokázali dialektičtí materialisté. Debakl řízení společnosti trhem se prokazuje v současné době. Najde se někdo v západní civilizaci, kdo:

• poukáže na to, že materializmus je nepravdivou jednostranností poznání?

• smysl bytí a života člověka přesvědčivě představí v jeho duchovním vývoji?

• jako rozhodující měřítko kvality jednotlivce nalezne v jeho charakteru?

• jako smysl bytí církví nalezne v jejich schopnosti konstituovat hodnotné osobnosti?

• funkčnost lidských celků (států) doplní ustavením třetí nezávislé společenské síly, duchovní, vyjadřující osvícené veřejné mínění (vedle moci výkonné a soudní)?

Zatím takovou společenskou sílu nevidět. Podle racionálního odhadu by tedy smrtelná choroba absence duchovnosti měla vyvrcholit smrtí lidstva. Pevně doufám, že k tomu nedojde. Nejen pro biblický výrok "co je nemožné u člověka, je možné u Boha". Ale pro vlastní životní zkušenost. Pětkrát za posledních 50 let jsem onemocněl v podstatě nevyléčitelnou chorobou a pětkrát jsem byl bez asistence lékařů transcendentními zásahy uzdraven. Proto nevěřím, ale vím, že dopředu netušené zásahy z neviditelné dimenze nejen existují, ale také se dostaví. Pevně věřím, že ten, kdo sloupy tohoto světa postavil, si je i ohlídá! Ti, kteří jej kazí, si to i odskáčou, i když zatím netuším, jak…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2009.