Již i sofistikovanější materialistický pohled na existující realitu dospěl k závěru, že bytost člověka je třírozměrná. Nalézá ji jako tělo, duši neboli intelekt a ducha neboli charakter. Hodnota, čili vyspělost člověka, je dána obsahem a poměrem těchto tří složek v člověku. Není tedy určena materialistickým pohledem na svět, produkovaným médii, které oslavují excelentní svalovce, inteligenty a majetkově úspěšné, zamlčujíc jejich charakter.

V knize s podtitulem "Stárnutí ve světle tibetského buddhismu" líčí nizozemský spisovatel Arnaut Maitland poslední léta milované matky, která byla postižena Alzheimerovou chorobou, a současně seznamuje čtenáře s buddhistickým učením tak, jak je poznal od svého učitele, buddhistického lamy, za svého pobytu v USA i v Tibetu. Zdůrazňuje zejména momenty, kdy podle jeho názoru duchovní poznání působí jako neselhávající lék na nejrůznější stresy i potíže, jak psychické, tak fyzické.

Byť jsem v minulém díle avizoval, že se v tomto čísle Phoenixu společně podíváme blíže na další typy snů, rád bych přece jen tentokrát, na základě své zkušenosti, nakonec představil jev, který ještě není dostatečně zpracován v odborné literatuře a který mnozí z nás zaznamenáváme čím dál častěji v souvislosti s gradující spirituální transformací.

Feng Shui je tradiční čínské umění a věda o životě v harmonii s okolním prostředím. Využívá se v případech, kdy chceme zlepšit či podpořit svou životní situaci v oblasti zdraví, prosperity, vztahů, či jen obecné spokojenosti.

Když mělo vyjít druhé české vydání knihy Eduarda Petišky Staré řecké báje a pověsti, bylo na poslední chvíli zakázáno. Přitom první vydání znamenalo úspěch, jaký, dle pamětníků, se nepamatoval. Fronta stála od tehdejšího knihkupectví na Národní třídě až k Vltavě. Přesto na udání byla kniha v druhém vydání vyřazena z plánu, sazba zrušena... Proč? Protože prý šíří v lidech víru v bohy.

Myslím, že starý Zeus na Olympu zajásal, …pokud se dozvěděl, co se v daleké zemi za Alpami děje: jaká to musela být radost, zadostiučinění. Ještě se našel někdo, kdo v něj věří, kdo se ho obává, považuje ho za mocného, nebezpečného. Letos jsem to vyprávěl v interview a napadlo mě: šlo vlastně o srážku autorit. Srážku "zbožšťované" komunistické autority se starou "zbožštělou" autoritou starověkého světa.

Švejk by se zasmál. Bretschneider by udal. A nadporučík Lukáš by asi řekl: "Klidně si věřme, že na Olympu nejsou bozi… ale nikomu to nemusíme říkat." V lidech je nesmírná potřeba autority. Když nemá člověk skutečnou autoritu, může i šílet… Může zbožňovat vycpaného papouška jako postava z Flaubertovy povídky. Může zbožšťovat Stalina, Hitlera, UFO…

Nabízí se tolik autorit, kolik snad nikdy… Na ulicích chodí lidé "v prostěradlech", rozdávají cukrátka a prodávají knihy o kultu, hlásají se ty i ony nauky… Onehdy jsem potkal mladíka, nabízel mi "metafyzickou" brožurku.

"O čem to je?" zeptal jsem se.

"Já to ani pořádně nečetl."

"Tak proč to prodáváte?"

"Víte, já tomu, co se tam píše, moc nerozumím, tak si říkám, že to bude hodně chytrý," řekl s dojemnou, bezelstnou upřímností…

Uvažuje se, jak tolik Němců mohlo podlehnout názorům Hitlerova Mein Kampfu, zřejmě největšímu bestselleru německé literatury dvacátého století. Dumá se, jak tolik modelů, bůžků, idolů, celebrit dnes může ovlivňovat davy obdivovatelů. Není ten důvod prostý? Není tím důvodem, co mi řekl prodavač oné knihy? A že si oni okouzlení obdivovatelé myslí, … právě proto, že nepochopili a nerozumí, čemu věří…, že to musí být cosi úžasného, neuvěřitelně nádherného…?...

Tajemství jsou krásná.

Tajemství mohou nést poznání…

Ale nevědomost – nevědomost ještě není tajemstvím…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2012.