Již i sofistikovanější materialistický pohled na existující realitu dospěl k závěru, že bytost člověka je třírozměrná. Nalézá ji jako tělo, duši neboli intelekt a ducha neboli charakter. Hodnota, čili vyspělost člověka, je dána obsahem a poměrem těchto tří složek v člověku. Není tedy určena materialistickým pohledem na svět, produkovaným médii, které oslavují excelentní svalovce, inteligenty a majetkově úspěšné, zamlčujíc jejich charakter.

S degradací elity nutně dochází k rozpadu národa či civilizace

Každý z vlastní zkušenosti ví, že spolužití s bezduchou neboli bezcharakterní veličinou svalovou, intelektuální, "slavnou" a bohatou, není nic příjemného. A že přetrvávání takových lidí jako "veličin" společnosti není ani trvalé, ani nemá slavné konce.

Stejné je to s lidskými celky neboli civilizacemi a národy. Chvílemi (roky, desetiletími) je vojensky silnější určitý národ či civilizace, chvílemi jiná. Chvílemi je intelektově neboli poznáním a vědou vyspělejší ta, chvílemi jiná. Tak jako žádný normální člověk netouží po setkání a přebývání se silným nebo inteligentním darebákem, tak lidé žijící ve zvrhlé civilizaci nejsou s životem spokojeni a přestanou jí být oddaní. Dějiny ukazují, že jakmile se elita jakékoliv civilizace eticky zvrhla, následně i ze zdánlivě nevypočitatelného důvodu se rozpadla civilizace celá. Pozorováním průběhu dějin nutně dojdeme k závěru, že skutečnou vyspělost a délku dominance civilizací či národů určuje kvalita "charakterů" masy jejich příslušníků, ale zejména těch, kteří mají jít příkladem, tj. jejich mocenských a vědomostních elit.

Podstata současné krize všech světových náboženství

Analogií, která je postavena na podvědomém vnímání zákonů věčnosti a je základem předvídání budoucích dějů, dospějeme k prognóze vývoje současných civilizací na Zemi. Jak již bylo výše zmíněno, vzrůst jakékoliv civilizace na vůdčí úlohu lidstva je z dlouhodobého hlediska předurčen charakterem (etikou) neboli duchovností rozhodující části její populace. Etiku jakékoliv masy lidí konstituuje nehmotný faktor, který je nazýván "životní filosofie člověka". Tak je filosofickou terminologií pojmenovaný společenský jev, kterému se běžně říká náboženství. Všechna náboženství nejsou nic jiného než pro lid obecný zesrozumitelněné (antropomorfizované) představy o smyslu existence člověka a o zatím jen tušeném pozadí jevů hmotného světa. Zdánlivá naivnost neboli alegoričnost náboženství je nutná i proto, že obsah dějů hmotného pozadí světa je formován jak úrovní myšlení doby vzniku, tak zejména možnostmi chápání nevzdělaného člověka. I poslední člověk má právo na základy duchovního poznání, protože ty jej vydělují ze zvířecí říše. Symbolické děje náboženských učení prezentované legendickou a mýtickou formou, ale více či méně reálně, odrážejí děje v nehmotné, iracionální a nadčasové rovině reality. Dávají smysl životu jednotlivce nejen v pozemském životě, ale navazují jej do procesů dimenze nadčasovosti.

Podstata současné krize všech světových náboženství tkví v tom, že při obecném vzestupu vzdělanosti lidu a při rozmachu obecné slovní zásoby, se měl souběžně měnit a zpřesňovat i výklad duchovního podkladu světa. K tomu ale prakticky nedošlo. Současné "věrouky" jsou stále svou dikcí zakotveny v představách a slovní zásobě starověku. Jejich představitelé a vykladači jsou v roli ukazatelů směru u cesty – ukazují správný směr a sami většinou nikam neběží. Proto náboženství zůstala společensky silná jen v zaostalých oblastech světa. Pro moderní civilizaci je ale životně nutné, aby sama zůstala v rovnováze a rozvinula svá původní náboženství na vyšší úroveň! Neznamená to však odstranit současný nedokonalý stupeň poznání duchovních zákonů, ale prohloubit jej. Tedy precizovat staré a objevovat i nové "jemnější" pravidla běhu světa. K nim patří také zákony etické. Civilizace to musí udělat nejen proto, aby zůstala vnitřně společensky stabilní, ale aby se dostala do rovnováhy s přírodními silami. Samo vědecké poznání, které je řízeno hmotným rozumem a nikoliv intuicí jako funkcí ducha, není schopno pro svou vázanost na hmotné nalézat a definovat zákony nehmotného. Základní pracovní nástroj vědy – experiment, není v duchovní úrovni proveditelný. "Tam" nemá člověk svobodnou vůli (ani ke zlu), ale může jen pozorovat "cvrkot božích mlýnů". Navíc jen ve stavu pozitivního rozpoložení neboli s vírou (bez negací v duchu). "Všeho do času, jen Pán Bůh na věky," říkali moudře naši předkové. Už oni odtušili, že hmotný svět se sice proměňuje, ale jeho duchovní podklad je dán vůlí Věčného.

Kdeže říše Čingischánů a Atilů jsou!

Výše uvedenou logikou nutně dojdeme k závěru, že náboženstvím formovaná etika, a ničím jiným než náboženstvím, je oním rozhodujícím činitelem stability a perspektivy jakékoliv budoucí civilizace, protože jen náboženským výkladem reality je schopno usměrnit chování masy lidí. Takové usměrnění chování nemůže nahradit ani vojenská síla k udržování pudů davu, ani vědecké poznání (viz Bismarkovo jasnozřivé: Na bodácích se nedá sedět!).

Z hlediska nadčasovosti může být na zeměkouli těžištěm lidstva civilizace, která je právě vojensky nebo vědecky (technologicky) nejvyspělejší. Ale jen krátkodobě! Kdeže říše Čingischánů a Atilů jsou! Čím je v civilizaci méně duchovnosti, tím rychleji svoje silou získané postavení ztratí. Rozloží se většinou rvačkou pozůstalých duchaprázdných o moc. To vyvolá společenskou disharmonií a rozpad organizovanosti dosaženého. Po rozkladu zase samovolně "vyplave" ta část civilizace, která je nositelkou nejvyspělejší formy duchovnosti. Z mnoha příkladů "chodu dějin" to doložím několika. Římané dobyli Řecko vojensky, ale duchovně vyspělejší antická civilizace Řeků ovládla Řím. Později Řím, silový vládce tehdejšího světa, byl duchovně obsazen křesťanskými otroky. Když křesťanská mocenská elita Říma eticky padla, dobyli jej eticky nerozložení barbaři.

Těmito úvahami podkládám prognózu, že další vývoj světa nebude směrován vojensky a intelektově nejsilnějším civilizačním okruhem, jak by se momentálně mohlo zdát. Středem lidstva na planetě se ze zákona stane ten civilizační okruh, který svým občanům dá nejkvalitnější duchovní impuls. Jeho zevně pozorovatelným měřítkem bude harmonie mezilidská a soulad lidí s přírodními silami. Říkám to proto, že budoucnost určitě nebude určena velikostí národního důchodu, ale silou, která bude schopna zformovat "malé lidi" ve stabilní a organizovatelné osobnosti. Protože nikoliv velikost hmotné spotřeby, ale jen harmonie lidí je schopna udržovat společenský řád nutný k existenci vyspělejší civilizace!

Evropa byla duchovním i mocenským centrem Země

Do začátku první světové války byla duchovním i mocenským středem planety Země jednoznačně Evropa a její křesťanská civilizace. Vypuknutím první světové války vyšlo najevo, že křesťanský duchovní impuls již natolik ztratil na své přesvědčivosti, že vládnoucí evropské elity, včetně duchovenstva, se jím fakticky přestaly řídit. Evropské vlády byly sice zevně křesťanské, ale jejich faktické myšlení ovládl materializmus a ateizmus. Materialistický přístup ke světu, předpokládající, že jen hmotné je objektivně existující, sice uvolnil nebývalý rozumový (vědecký) rozvoj, ale přivodil také nebývalý etický úpadek. Rvačkou o peníze a moc je nejprve rozkládána harmonie vládnoucích a vědomostních elit, pak se rozpadá duch národů. Úpadek úcty před Stvořitelem světa a člověka způsobil, že pomocní dělníci v sobě "objevili" schopnost řídit státy a poroučet větru, dešti. Platí to nejen pro "diktaturu proletariátu", ale i pro současnou demokracii. Cožpak pravda neboli vůle Stvořitele se nalézá hlasováním? Všechny národy Evropy byly žitým materializmem a fakticky ateistickým chováním vládnoucích elit vtaženy do trvalého neutuchajícího marasmu. Materialistické uctívání síly bez odpovědnosti vůči Vyššímu principu dalo nacistům a komunistům "nápad", jak se "na budování vyšší civilizace s vůdci místo Boha" musí. Prý biologickou silou podle zákona džungle a ničím jiným! Tím toto myšlení přivodilo zvěrskou druhou světovou válku, pak třetí a nyní čtvrtou, naštěstí zatím jen "studené". V důsledku ateistického pádu Evropy se celé lidstvo dostalo před dilema: Jak s tímto na duchovní lži postaveným demoralizujícím světonázorem existovat dál a nezničit se?

V důsledku pádu Evropy se po druhé světové válce vytvořilo ve světě několik rivalizujících mocenských center soupeřících o světovou politickou hegemonii a přírodní a energetické zdroje. Každé s jiným řídícím náboženským pojetím světa. Podle mne jsou všechna jejich řídící náboženství ve srovnání s pokrokem vědeckého poznání ustrnulá a navíc všechny vlády ve světě silně ovlivňuje skrytý materializmus. Žádné ze současných náboženských pojetí věčnosti, mase lidí známých, nemůže tlaku materializmu čelit. Ač všechny civilizační neboli náboženské okruhy mají z hlediska konstituování etiky jednotlivce své kladné "stránky", nejsou schopny přesvědčivě čelit nenápadně postupujícímu materializmu a ateizmu. Pozoruji současné civilizační okruhy a jejich duchovní "náboj" se snažím rozeznávat "po ovoci". Tedy podle toho, v jak duchovní osobnost člověka zformují. Zda současná náboženství dokáží zformovat takového člověka, jakého bude potřebovat přicházející vyšší úroveň lidstva. Zatím bych osobně situaci zhruba charakterizoval asi takto:

Křesťanství protestantské

Silná stránka: přívod duchovní energie prostřednictvím čtení bible, důraz na činy z víry neboli etiku (nejsou odpustky), ponechává svobodu svědomí a výkladu písma, nepřekáží rozumovosti, podporuje životní aktivitu v tvoření (vede k práci).

Slabá stránka: oslabení rodiny ve srovnání s katolíky a islámem, ženského genderového vyhranění, oslabuje respekt před autoritou.

Křesťanství katolické

Silná stránka: přívod stabilizační duchovní energie skrze katolické rituály, výchova ke konsolidované rodině, psychologická příprava k životním obětem, vedení dětí k autoritě a organizovanosti, k citovosti až nerozumné, k svátečnosti roku, k čisté ženskosti skrze mariánský kult.

Slabá stránka: politikaření církve, zákaz myšlení o předkládaném k věření, pasivita v duchovním rozjímání ze strachu z "hereze", nezapojení "laiků", odpouštění hříchů kněžími, nemožnost ženění kněží.

Křesťanství pravoslavné

Silné stránky katolicizmu a navíc: oddělení od politiky, větší hloubka prožívání obřadů a stavů změněného vědomí (meditace), odevzdanost (fatalizmus), možnost ženění kněží.

Slabé stránky: ještě větší ustrnulost ve staré době, nad měrná obřadnost, rozvrácenost struktury komunizmem.

Islám

Silné stránky: absolutní úcta před Bohem, výchova k autoritě, pevná rodina včetně autority rodičů, posiluje sebevědomí muže, hygienické a eugenické návyky jako součásti víry.

Slabé stránky radikálního pojetí islámu: urážení Boha vražděním Jeho jménem (vraždy ze cti nebo k šíření víry – kdyby Bůh chtěl, aby někdo nežil, v tom okamžiku je to realita). Urážení Boha omezením svobody božského daru svobody svědomí až k hříchu při odstupu od islámu (Bůh evidentně dal každému člověku svobodu vyznání). Pro tyto dva hříchy proti Duchu bude radikální islám v nejbližší době zcela zničen.

Slabé stránky umírněného pojetí: neocenění práce a tvořivosti, nevyužití tvůrčího potenciálu žen, poživačné pojetí pozemského života.

Komplex buddhistických kultů (hinduizmus)

Silné stránky: odevzdanost v přijetí karmy neboli životního údělu, kultivace vnitřní duševní rovnováhy meditacemi, ocenění přínosu stavů změněného vědomí, ajurvéda neboli životospráva, zbytek komunikace s přírodními silami, jistota spravedlnosti skrze návratnost kvality činů jedince v příští inkarnaci.

Slabé stránky: životní pasivita v činech, nepomoc slabým (jejich karma), záměna duchovní jiskry v člověku s božskou, což blokuje duchovní zdokonalení skrze prohlédnutí minulých chyb; v člověku je skryto božské, tedy nemůže existovat hřích neboli odklon od boží vůle (vše bylo nutné), duchovní vzestup je chápaný jen jako rozšíření transcendentních schopností člověka.

Taoizmus (pro lid upraven v čínský konfucio - nizmus)

Silné stránky: výchova k poslušnosti v rodině a společnosti (k subordinaci), důraz na správné zevní chování, na nepoživačné nasazení při úsilí o životní úspěch.

Slabé stránky: nehodnotí čistotu prostředků vedoucích k úspěchu, nedocenění podprůměrného jednotlivce (neznám tento směr z osobního kontaktu, proto se omlouvám za povrchnost pohledu).

Stane se Evropa znovu duchovní a vůdčí silou světa?

Z patřičného nadhledu je zřejmé, že do duchovního rozměru vyšší úrovně civilizace, která na Zemi nepochybně musí přijít, aby se lidstvo nezničilo, budou zapojeny všechny silné stránky současných civilizačních okruhů. Vzniká tedy oprávněně otázka, odkud se ve mně bere názor, že středem lidstva se opětovně stane právě ona rozháraná Evropa? Není tento závěr projevem sebestřednosti Evropana? K tomuto závěru jsem ale došel proto, že jsem vzal v potaz duchovní zákon, podle kterého nová vyšší úroveň duchovnosti sestupuje mezi lidstvo do místa, kde jsou inkarnováni nejstarší, tedy nejvyspělejší duchové. Ti totiž tvoří jednak vhodné prostředí pro příchod přijetí vyššího duchovního poznání, jednak jsou schopni jeho inkarnující se nositele lépe přijmout, protože duchovní "divoši" přinašeče nového poznání pravidelně zabíjejí – viz celé dějiny. Tak jsem nad globusem zjistil (ve shodě s jinými), že největší nakupení "starých" duchů v těle se nachází v Evropě. V oblasti od Francie přes Německo, Nizozemí, Dánsko, Rakousko, Česko až po severní Itálii mají jejich obyvatelé za sebou průměrně více než 40 životů (inkarnací). Nikde jinde to tolik není. Severoameričané jich mají asi 30, proto se nám zdají "jednodušší". Jinde ve světě je to ještě méně. "Starý" duch v těle se pozná tak, že je tolerantní k nadšencům, nedůvěřivý k zevně jednoduchému, neprojevuje se tolik navenek. Tato zdravá skepse je evokována zkušeností z pochodů sebereflexe při smrti v minulých životech neboli ze zkušeností při odpoutávání se duše od odumírajícího těla. Lidé s více životy vícekrát za sebou zažili, že při odpoutávání duše od těla se události jejich života začaly jevit jinak, než si o nich za života mysleli. Často byli zklamáni církvemi a "zaručeně pravými" a snadnými návody pro vstup do duchovní dimenze (nebe). "Starý" duch má z těchto důvodů náchylnost k agnosticizmu ("Něcizmu"). Reinkarnovaní zjistili a v podvědomí si o tom nesou vědění, že "Něco" vyššího a věčného je, ale školní teologové (scholastici) o tom jen "tárajů a tárajů". A právě proto, že takovíto agnostici neví, a z řečí teologů z povolání si zatím lepší cestu nenašli, ale mají v podvědomí napálení snadnými návody z minulých životů, bývají velmi opatrní. Znamená to, že se opírají jen o přirozenou etiku neboli svědomí, a necení si organizované duchovnosti. Poznal jsem velmi charakterní agnostiky, na rozdíl od některých přesvědčených věřících více směrů. Agnostiků (věřících bez konkrétního zformování víry) si proto vážím na rozdíl od zcela amorálních ateistů, kteří jsou neprávem s agnostiky bez vyznání směšováni. Od ateisty neboli nevěřícího v konečnou a dokonalou Spravedlnost je možné očekávat cokoliv. Právě pro tento vysoký výskyt "starých" duchů a nepřesvědčivost scholastiků je Evropa prosycena agnostiky. Evropané čekají příchod vyšší úrovně poznání duchovní pravdy!

Uspěchanost současné doby je pouze spěchem temných duchů

Zatím ale světu a Evropě převážně vládnou ateisti neboli satanem vedení. Ti, věrni svému zadání, vedou svět prostřednictvím vějičky stále rostoucího konzumu tělesných potřeb do střetnutí s božími mlýny. Nevěřím však, že k nejtěžší formě střetnutí s karmickými silami dojde. Neviditelné duchovní vedení lidstva a národů úplnou zkázu připustit nemůže – jsou odpovědni Tvůrci. Ten všude pozorovatelný spěch je spěchem temných duchů. Mají důvod, cítí konec své vlády. Očekávám, že inkarnovaní "temní" budou brzy nějakým, rozumem neočekávatelným, procesem z planety Země odstraněni. Po tomto zásahu přijde pozitivní rekonstrukce celého světa a v něm se projeví role evropských národů. Podle mne bude opřena o tyto principy:

1. Hlavní bohoslužbou nové doby bude pomoc silnějších a vyspělejších slabším.
2. Hlavním kritériem pro společenskou funkci bude duchovnost (charakter).
3. Hlavním kritériem pro zemědělství a chov zvířat bude přirozenost.
4. Hlavním kritériem pro průmysl bude neškodnost pro životní prostředí.
5. Hlavním prostředkem lékařství bude prevence a psychoanalýza.
6. Hlavním působením školy bude konstituování osobnosti.
7. Hlavním působením rodiny bude láska.
8. Hlavním znakem všech veřejných institucí bude důvěryhodnost.
9. Hlavním znakem mezilidských vztahů bude slušnost.
10. Hlavním znakem zření Živého Boha bude tolerance a soucit.

Tedy nic nového, co by nebylo známo. Ale co pro skrytý odpor lidí, vedených černou nitkou, nebylo dosud uskutečnitelné. A k uskutečnění stačí jediné: aby si každý člověk byl jist, že z každého svého činu i myšlenky bude skládat účty před Stvořitelem hmotnosti! Neboli zmizí-li faktičtí ateisti z funkcí i z církví, ostatní normální, tj. o věčnost usilující lidé, se určitě domluví!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2012.