Astrální tělo je nepřítelem svobodného ducha člověka. Vždycky touží pouze tom, co nás táhne dolů, zpět do světa temnot, daleko od naší cesty za Světlem. Astrál chce probouzet rozčilení, strach a nepokoj, nemluvě o pocitech ještě mnohem negativnějších. Je to obratný a zkušený nepřítel, tvrdě vycvičený v boji. Je nenasytný a nelze jej ničím uspokojit. S každým ústupkem jeho chuť ještě více roste. Z povolnosti vůči astrálu se poté rodí stvůry chtíče a dalších žádostí. Proto je naprosto nutné jej od sebe oddělit a skoncovat s ním jednou provždy. Teprve až hnutí astrálu zcela ustanou, dospějeme ke skutečné svobodě, jíž je vyrovnanost a vnitřní klid.

Když jsem se zeptala, co si pod tím pojmem představuje, řekl, že především věci, které mu zkomplikovaly život, ze kterých se snažil a stále snaží poučit, protože člověk se nikdy nepoučí dostatečně, ale o kterých dneska ví, že by se v životě měly vynechat.

Člověk není nikdy sám. Přestože mnozí z nás se občas cítí opuštění, ponechaní napospas svým trápením, nemilovaní… Počet dostupných průvodců a duchovních zdrojů, které nám mohou v životě pomáhat, je nekonečný. Kromě našich strážných andělů je tu celá řada pomocníků z druhé strany známých jako "duchovní průvodci". Jsou stejně rozmanití jako lidé, které potkáváme ve svém životě, a slouží různým krátkodobým i dlouhodobým účelům.

Mladší generaci pravděpodobně jméno Karla Weinfurtera neřekne už vůbec nic. Před 60 - 90 lety však patřil k nejznámějším spisovatelům a překladatelům v oblasti duchovní a zejména mystické literatury. Byl to právě on, kdo poskytl českému čtenáři pohled do světového vývoje mystiky a seznámil ho s velikány, jako byli Ramakrišna či Swami Vivekananda v Indii, nebo Tomáš Aquinský, Terezie z Aquily a Jakub Böhme v Evropě.

"Čaj se zrodil jako lék a vyrostl z něj nápoj – v Číně vstoupil v osmém století za dynastie Tchang do říše poezie jako jedna z kultivovaných zábav," píše Japonec Kakuzo Okakura, znalec východní estetiky, jakož i taoistického a buddhistického chápání světa, jejž dokáže srovnat s naší západní civilizací. "Dejme si čaj. Odpolední záře prosvěcuje bambusy, vodotrysky vesele stříkají, v konvici slyšíme šumění borovic. Můžeme snít o zapomnění a brouzdat se v krásných pošetilostech věcí."