V dnešním díle se zaměříme na přehled prostředků a metod napomáhajících ke zlepšení biosyntézy a bioenergetiky organizmu. Praxe na celém světě ukazuje celou řadu případů potvrzujících skutečnost, že člověk může přijímat energii a stavební materiály přímo z okolního prostředí.
Pohyb
K tomu, aby organizmus kvalitně vstřebával energii z okolního prostředí a biosyntéza mohla plynule probíhat, je nezbytné se pohybovat (není důležité jak). Podívejme se nyní, jaké mechanizmy se při pohybu spouštějí:
- Dochází k silnému vzájemnému působení plazmy našeho organizmu s magnetickými poli okolního prostředí, s proudy nabitých částic, jež se pohybují směrem nahoru ze zemského povrchu a směrem dolů ze stratosféry. To vyvolává hyperpolarizaci buněk, která následně aktivizuje průběh biosyntetických procesů.
- Zesiluje se činnost krevního oběhu, a to celkem čtyřikrát až pětkrát.
- Zesiluje se srdeční činnost (až do dvou set čtyřiceti tepů za minutu), což představuje silnou energetickou injekci pro organizmus.
- Zvyšuje se dechová frekvence (dvacetkrát až čtyřicetkrát ve srovnání s klidovým stavem), čímž se zajistí dodávka volných elektronů do organizmu. Magnetické pole organizmu nabíjí elektrony pohybující se v dýchacích cestách a tím je sliznice plic snadněji vstřebává. Během pohybu zpravidla také dochází k intenzivní produkci kysličníku uhličitého a vzniká respirační acidóza, která vyvolá buněčnou biosyntézu.
- V organizmu vznikají různé vibrace a tření, které jsou základem tvorby energie.
- Aktivace receptorů uvnitř organizmu přispívá k tomu, že akupunkturní systém vylučuje a vstřebává elektrony v maximální možné míře.
- Vylučovaný pot a vytvoření dodatečného počtu elektrických spojení umožňuje, že prostřednictvím pokožky je možné vstřebat více energie ve srovnání s klidovým stavem.
Toxiny únavy
V lidském organizmu odumírá každou sekundu několik milionů buněk. Tyto drobné mikročástice je nezbytné včas odstranit a zničit, neboť jejich hromadění v těle je velmi nebezpečné. Jestliže je z nějakých důvodů zpomaleno jejich vylučování a likvidace, začnou se rozkládat a vytvářet škodlivé toxické látky – protaminy, nazývané také toxiny únavy. Dostávají se do mezibuněčné tekutiny, krve, lymfy, postupně pronikají do celého organizmu a vyvolávají únavu a nevolnost.
Lidé, kteří se málo pohybují, se velmi brzy unaví při sebemenší tělesné i duševní námaze. Chvíli pracují, ale vzápětí si musí odpočinout, zdřímnout si. Toxiny únavy se hromadí v organizmu a stávají se základem vzniku infekčních, degenerativních a onkologických onemocnění. Buňky přecházejí v uzavřeném prostředí na bezkyslíkový způsob výživy a začínají se dělit jako rakovinné buňky. V uzavřeném vnějším buněčném prostředí se nachází velké množství vlastních karcinogenů, které celý proces jen urychlují.
"Obsluhující personál" buněk, to znamená játra, plíce, pokožka, ledviny a střeva, musí být vždy čistý a zdravý, aby mohl včas odstranit toxiny únavy. Různé typy pohybu zvyšují cirkulaci tekutin v organizmu. Během pohybu se zkracují svaly, vytlačují tekutinu do krevního řečiště a ovlivňují transport krve tekoucí žilami k srdci. Zvýšená cirkulace krve a dýchání okysličuje toxiny únavy, které se postupně vyplavují, až se nakonec vyloučí z těla ven.
Chůze
Chůze je nejjednodušší a nejdostupnější prostředek, který si oblíbili lidé všech věkových skupin. Ve srovnání s intenzivnějšími druhy pohybu se během chůze snižuje riziko úrazů a člověk má stejně dobrý pocit. Doporučuje se, abychom se při chůzi mírně potili a tento stav udržovali po celou dobu chůze. Vylučování potu je příznakem toho, že jsme se dostali do správného režimu, že správně vynakládáme energii a aktivujeme biosyntézu. Zesílená cirkulace tekutin a dýchání, jak bylo již řečeno výše, přispívá k rychlému odstranění toxinů únavy z organizmu a k regeneraci vnějšího buněčného prostředí. Nezapomínejme na to, že hodina chůze nám přinese větší prospěch než patnáct minut běhání. Paul Bragg říká, že chůze je králem mezi ostatními cvičeními, a doporučuje začít malými úseky, tzn. že bychom denně měli ujít asi pět kilometrů a postupně tuto vzdálenost zvětšovat.
V průběhu chůze probíhá celá řada specifických jevů: od smršťování svalů až k inerciální činnosti tekutin, potravy, různých nečistot a jiných produktů.
Krev proudící v žilách ztratí při pohybu veškerý tlak, který vzniká v důsledku srdečních tepů. Pohyb krve v žilách efektivně ovlivňuje vsávání, objevující se při pohybu diafragmy (žilního srdce). Intenzita tohoto vsávání však není tak velká, aby se krev mohla pohybovat proti síle přitažlivosti, proto existují na vnitřních stěnách žil zvláštní chlopně, které při každém smrštění svalstva propouštějí krev směrem k srdci. Při uvolnění se krev díky účinkům přitažlivosti dostává směrem dolů, ale chlopně zabraňují tomu, aby dál protékala tímto směrem.
Inerciální činnost lze přiblížit na příkladu otevírání láhve – zátku můžeme vytlačit tak, že dnem láhve udeříme o podlahu. Síla pohybu je shodná s hmotností a rychlostí kapaliny; pohyb směřoval nejprve k podlaze, potom ale narazil na odpor, a proto změnil svůj směr na opačný, čímž vytlačil zátku. Stejným způsobem se chová během chůze i krev cirkulující v žilách. Inerciální činnost umožňuje promíchat také potravu v žaludku a střevech, dále žluč ve žlučníku a zabránit jejich nadměrnému ukládání. Působí také jako výborný masážní prostředek meziobratlových vazů, plotének a pojivových tkání. Budeme-li se při chůzi patami prudce dotýkat země, vznikne efekt inerciální činnosti.
Běh
Běh má výrazný vliv na endokrinní a nervový systém. Většina cév lidského těla má vertikální polohu a kapilární prokrvení se v klidovém stavu organizmu realizuje na jednom milimetru čtverečním příčného řezu svalu 30 - 80 kapilárami. Při běhu se krev v cévách uvede do pohybu a rezonuje s během. Zároveň se otevírají i nečinné kapiláry. Tato mikrocirkulace aktivizuje činnost orgánů s vnitřní sekrecí. Harmonizuje se činnost všech systémů v těle. Při delším běhu zpravidla vzniká pocit jakéhosi štěstí (euforie), jako důsledek zvýšené činnosti hypofýzy, produkující tzv. endorfiny. Tyto hormony vyvolávají přirozený pocit spokojenosti a zmírňují bolest. Jejich účinky trvají ještě půl hodiny až hodinu po skončení běhu. Proto je běh velmi účinným prostředkem proti depresím.
Při běhu se snižují kontrakce srdečních svalů, srdce je silnější a pracuje mnohem šetrněji. Hormony nadledvinek, které se tvoří v průběhu fyzické zátěže, mají na srdce blahodárný účinek. Při delším rytmickém běhu se pulz pohybuje mezi 120 - 130 tepy za minutu, rozšiřují se periferní cévy, snižuje se jejich odpor, což nakonec vede ke snížení krevního tlaku. Naopak lidé s nízkým krevním tlakem zaznamenají při běhání jeho zvýšené hodnoty. Proto je běh také výborným normalizátorem krevního tlaku.
Běh rovněž reguluje hladinu kyselosti žaludečních šťáv. Trpí-li člověk sníženou sekrecí těchto šťáv, pak by měl před běháním vypít sklenici pramenité nebo zmagnetizované vody, která sekreční činnost žaludku posílí. Běhat by měl minimálně třicet minut a maximálně hodinu. Delší běh může podle zákonů rozdělení energie potlačit celkovou sekreci, která je už i tak slabá. Naopak při zvýšené sekreci žaludečních šťáv je dobré sníst před běháním 250 gramů ovesné kaše, která neutralizuje zvýšenou hladinu kyselosti. Potom je možné běhat až dvě hodiny. Kromě toho běh zpomaluje stárnutí, neboť aktivizuje nitrobuněčnou biosyntézu, normalizuje činnost centrální nervové soustavy, aktivizuje a reguluje činnost endokrinních žláz, posiluje obranyschopnost organizmu, nabíjí tělo energií a pomáhá bojovat proti nadměrnému a nekontrolovatelnému příjmu potravy.
Běh a posílení srdce
Na příkladu lidové léčitelky Naděždy Alexejevny Semjonové si ukážeme, jak běhání pomáhá zregenerovat srdce. Příčiny vyvolávající revmatizmus jsou spojeny se sedavým způsobem života a nadměrným příjmem potravy s vysokým obsahem bílkovin, zvláště mléčného původu. Pokud se jedná o člověka s tělesnou konstitucí větru (drobného a štíhlého), který má i slabé trávení, pak dochází k tomu, že se bílkoviny při takovém životním stylu neokysličují na močovinu, ale mění se na kyselinu močovou, která se ukládá v organizmu ve formě krystalů. Ty se hromadí ve svalech a vazech a zapříčiňují revmatizmus, který v pokročilejším stadiu vyvolává Bechtěrevovu nemoc (zánětlivé onemocnění kloubů postihující zejména klouby páteře, křížové klouby a některé klouby končetin jako např. ramena nebo kyčle). Jestliže se krystaly kyseliny močové ukládají v srdečním svalu a jeho kanálech, vzniká srdeční revmatizmus, který může ve svém důsledku způsobit selhání srdce.
Lékaři sdělili Naděždě Semjonové velmi vážnou diagnózu: selhání mitrální srdeční chlopně a počáteční stadium Bechtěrevovy nemoci. Řekla si, že všechny síly vloží do boje proti této chorobě. Jestliže se kyselina močová odstraní ze srdce najednou, srdeční sval ochabne. Aby k tomu nedošlo, je nutný trénink. Semjonová začala běhat, dodržovala dietu s nízkým obsahem bílkovin, vyloučila všechny mléčné produkty a k posílení srdce užívala mumio. Po revmatizmu nezůstala ani stopa a lékaři se nestačili divit, v jak dobrém stavu se její srdce nyní nachází.
Běh a očista žlučníku
V průběhu delšího a intenzivního běhání dochází v oblasti žlučníku k inerciální činnosti (viz výše). Jestliže se zde nacházejí tvrdé žlučové kaménky, při běhání narážejí na sebe, rozmělňují se a mohou se snadno vyloučit žlučovody. K jejich rychlému vyloučení přispívá následující metodika:
Běhejte každý den 30 - 60 minut po dobu tří až šesti týdnů. Každý týden zařaďte hladovku, která potrvá 36 hodin. V noci spěte dvanáct hodin a stejný čas si ponechejte na běžné denní činnosti, přičemž ráno běhejte, jak je uvedeno. V průběhu hladovění pijte zmagnetizovanou vodu (doporučuje se též urina). Hladovění vám energii neubere, ale naopak přidá. Po skončení běhání jděte do sauny a dobře se vypoťte (nepřetěžujte však zbytečně své srdce, jde především o celkové uvolnění). Po návratu ze sauny vypijte nejméně půl litru čerstvé šťávy (ze sto gramů řepy + jablka). Pak jezte jako obvykle, tj. salát nebo dušenou zeleninu, kaši či obilné klíčky. Silná dávka šťávy, zvláště z řepy, dobře propláchne a pročistí játra a žlučník a vám se uleví. V řídké stolici se objeví tvrdé kaménky, které se podobají různobarevným oblázkům. Pokud byste během této kúry pocítili bolest na pravé straně pod lopatkou, neobávejte se, neboť brzy pomine. Bolest je vlastně signálem přítomnosti žlučových kaménků. Jakmile ustane, znamená to, že proběhla očista žlučníku. Po roce celou proceduru zopakujte. Vlivem inerciální činnosti budou funkce vašeho žlučníku mnohem kvalitnější a ve vzájemné harmonii.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopisu PHOENIX v měsíci únoru 2008.