Dalším, velmi účinným způsobem, jak lze v organizmu nastartovat očistné a léčebné procesy, je kromě již zmíněné fyzické aktivity také hladovění. Jeho vliv na tělo i duši člověka je více než blahodárný. Touto procedurou, provádíme-li ji podle přesně stanovených pravidel a s ohledem na svoji tělesnou konstituci, dosáhneme zlepšení procesu biosyntézy, regenerace enzymatických systémů (posílení imunity a trávení), obnovení buněčných membrán a likvidace tukových a nadbytečných buněk. Člověk se po ukončení kúry hladověním cítí mnohem mladší, jeho tělo je pružnější a těší se velmi dobrému zdraví.
Pojem hladovění má několik významů:
- hladovění jako forma podvýživy;
- hladovění v době zimního spánku u zvířat a letargického (chorobného) spánku u lidí;
- hladovění jako vědomé odmítání potravy na určitou dobu, které má léčebný nebo náboženský cíl.
Hladovění jako forma podvýživy
Tento druh hladovění můžeme dále rozdělit do dvou skupin: 1. přijímání potravy nízké kvality, s nízkým obsahem aminových kyselin, minerálních látek, vitaminů a jiných složek: tato neplnohodnotná strava zdánlivě neškodí, ale ve svém důsledku zapříčiňuje nejrůznější zdravotní potíže a vznik některých závažnějších onemocnění. Nedostatek bílkovin způsobuje například dystrofii (porucha výživy či látkové výměny buňky, tkáně nebo orgánu), nedostatek vitaminu C kurděje a jiné potíže. 2. přijímání potravy bez požadovaného počtu kalorií: v tomto případě se v důsledku podvýživy rychle a nešetrně spotřebují tukové a jiné zásobní zdroje organizmu, což následně vede rovněž ke vzniku různých nemocí nebo dokonce smrti.
Tyto formy hladovění a snižování hmotnosti nemají léčebný ani preventivní účinek, ale naopak vytvářejí podmínky pro vznik různorodých patologických jevů.
Hladovění v době spánku
Doba spánku u zvířat a letargický spánek u lidí způsobují narušení vnitřního režimu výživy organizmu. Lidský organizmus i organizmus zvířat se během tohoto období vyživuje z tukových zásob. Moderní vědecké výzkumy ukázaly, že zvířata během svého spánku velmi dobře snášejí i zvýšené dávky toxických látek a účinky radioaktivního záření, neumírají a neonemocní ani při umělé nákaze bacily. Tento fakt dokazuje vysokou úroveň ochrany před nepříznivými životními podmínkami (sucho, zimní období).
Vědomé odmítání potravy
Vědomé odmítání potravy na určitou dobu ve stavu plné svěžesti a s určitým pohybovým režimem a vodními procedurami je vlastní pouze člověku. Je však nutné rozlišovat samotný proces hladovění, který má tři přesně vymezená stadia:
- Stadium potravinové excitace – člověk přestává přijímat potravu, jeho žaludek je prázdný a ve střevech se rozpustily všechny látky. Krev obsahuje snížené množství živin. Do mozku jsou vysílány signály o změnách chemického složení krve. Do činnosti se uvádí centrum hladu, které ovlivňuje různé části šedé kůry mozku, jež řídí výživu. Toto podráždění postupně zasahuje i ostatní části mozku, přičemž začíná převažovat nad jinými signály. Člověk má hlad a všechny jeho smysly jsou zaměřeny na hledání potravy. Toto stadium trvá jeden až čtyři dny, v závislosti na individuální konstituci.
- Stadium skutečného hladu – šedá kůra mozková překonává nátlak emocí hladu a přechází do útlumu. Pocit hladu postupně mizí a spouštějí se zvláštní fyziologické mechanizmy, jejichž činností je pojídání vlastních tkání. V prvé řadě se spotřebovávají tukové zásoby a nezdravé tkáně. Životně důležité orgány, nervový systém a srdce, neztrácejí svoji hmotnost. Toto stadium trvá u člověka přibližně 40 – 50 dní, které jsou z fyziologického hlediska považovány za velmi prospěšné období. Ke konci druhého stadia, kdy organizmus spotřeboval všechny zásobní tkáně, dochází opět k podráždění mozku, projevující se pocitem obrovského hladu. Spolu s očistou sliznic rtů a jazyka je tento jev příznakem toho, že proběhla úplná očista organizmu a že je nutné opět začít přijímat potravu. Ztráta hmotnosti v tomto období činí asi 25% původní váhy.
- Stadium vyčerpání organizmu – pokud by člověk ignoroval tyto přirozené signály o ukončení hladovění a dál by v něm pokračoval, došlo by k vážnému poškození životně důležitých orgánů a tkání. To by nakonec vyvolalo patologické změny v organizmu a smrt vyčerpáním. Ztráta hmotnosti dosahuje v tomto stadiu 40 - 45 %.
Detoxikační a dietní terapie
Termín RDT – detoxikační a dietní terapie – poprvé předložil zakladatel sovětské školy hladovění, lékař prof. Jurij Sergejevič Nikolajev. Bylo to v době, kdy zjistil, že během této kúry ve skutečnosti nedochází k hladovění, ale že se organizmus plně vyživuje z vlastních zdrojů díky kvalitní biosyntéze, kdy buňky mnohem lépe vstřebávají všechny látky z potravy a kysličník uhličitý a dusík ze vzduchu. Přitom se z imunitního systému odstraňuje napětí, regeneruje se genetický aparát, zlepšuje se biosyntéza a dochází k úplné očistě organizmu. Proto je RDT a hladovění v zásadě jedno a totéž – tj. úplné vyloučení různých potravin na určitou dobu.
Varianty hladovění
Hladovění má několik svých variant: a) suché hladovění – člověk po krátký čas nepřijímá potraviny ani tekutiny; b) klasické hladovění – tj. hladovění s příjmem vody a pomocí klystýrů; c) hladovění pomocí klystýrů – varianta klasického hladovění; d) polosuché hladovění – hladovění bez příjmu tekutin, tělo se pouze polévá vlažnou vodou, nebo se připravují koupele a zábaly; e) urinové hladovění – hladovění s příjmem vlastní moči.
K dietním metodám léčby patří léčba šťávami a odvary, kdy člověk nic nejí, ale po dobu několika dní pije určité druhy šťáv nebo odvarů.
V závislosti na délce trvání se hladovění rozděluje na hladovění týdenní (24 - 42 hodin), měsíční (až tři dny), hladovění při střídání ročních období (3 - 10 a více dní) a roční hladovění (7 - 20 a více dní).
Detoxikace organizmu
Čistící účinek hladovění spočívá v následujících procesech: odumírá hnilobná mikroflóra a regeneruje se normální pokožka, prostředí tekutin a vnitřní orgány se zbavují nepotřebných a škodlivých látek (je samozřejmě jasné, že celková očista neproběhne hned napoprvé, neboť je nutné přihlédnout i k délce trvání hladovění, což může být až čtyřicet dní i více). To napomáhá normální cirkulaci krve a upravuje se výživa všech částí těla. Vazy jsou pružnější a klouby pohyblivější. Všechny tyto procesy výrazně zlepšují celkový energetický potenciál organizmu. Hladovění je v prvé řadě zaměřeno na vyloučení kyselých mukopolysacharidů (skupina sacharidů, obsažených zejména v základní hmotě pojiva, součást proteoglykanů) a nadbytečných bílkovin, které jsou základem patologických hlenů v organizmu a vedou například ke kolemii (klihovitosti). V důsledku tohoto jevu se krev zahušťuje, může ucpat kapilární řečiště mozku, a vyvolat tak různé poruchy dýchání a výživy určité části mozku. To se projevuje většinou jako apatie, agrese, projev nesouvislých myšlenek, různé mánie, strach aj., dokonce to může vést až ke zločinnosti se zvrácenou krutostí. Hladověním a následnou očistou se dotyčný mění v úplně jiného člověka.
Hladovění a tělesná konstituce
Reakce organizmu na hladovění se pochopitelně liší v závislosti na konkrétní tělesné konstituci člověka (viz. druhý díl). V této souvislosti uvádí Gennadij Malachov následující doporučení.
- Osoby s tělesnou konstitucí větru by měly hladovění provádět velmi opatrně a měly by se vyhnout ročním obdobím, kdy je vítr v přírodě nejsilnější (suchá chladná zima). Optimální doba hladovění je tři dny. Je možné hladovět i déle, 5 - 7 dní, ale pouze tehdy, je-li dodržen vodní režim (pití teplé vody, klystýry, teplé lázně) a provádíli se hladovka během příznivého ročního období (jaro a podzim, horké deštivé léto). Při nedodržení uvedených zásad dojde k nadměrnému působení větrného principu, který se projeví prudkým snížením hmotnosti, oslabením, vysušením organizmu, malou pohyblivostí kloubů apod. Na psychické úrovni se objeví neklid, strach, nervozita a narušení důležitých životních procesů, hlavně při střídání spánku a bdění (nespavost), menstruační cyklus je nepravidelný aj.
- Osoby s tělesnou konstitucí slizu by měly hladovění zařadit během teplého a suchého ročního období. Hladovění urychlí vylučování slizu a organizmu se výrazně uleví. Teplé roční období vyváží chladné účinky vznikající při hladovění a zaktivizuje výměnné procesy. Doporučená doba hladovění je dva dny v týdnu pod podmínkou, že dotyčný bude dodržovat pohybový režim, bude v teple a podstoupí horké a suché procedury, např. pobyt v sauně. Hladovění během chladného a sychravého období zapříčiní, že se zbytky slizu usadí a vytvoří tvrdé nádory a cysty; může dojít také ke zvýšení krevního tlaku a jiným projevům. Z psychického pohledu jedinci s tělesnou konstitucí slizu trpí depresemi, prožívají zklamání z ozdravných procesů a nemají radost ze života.
- Osoby s tělesnou konstitucí žluči by měly dodržovat průměrnou dobu hladovění, tzn. pět dní bez přestávky a maximálně 36 hodin během dvou týdnů. Pouze při dodržení vodního režimu (malé množství teplé vody, se stejnou teplotou používat i klystýry, sprchování vlažnou vodou) během příznivého ročního období (teplé a mírné jaro, zima, podzim, chladnější léto) mohou hladovět 7 - 10 dní. Při nedodržení stanovených zásad zesilující účinky tělesného vzduchu ještě více rozpálí žluč (která je složená ze základních živlů ohně a vody), narůstající účinky ohně vysuší krev a jiné tělesné tekutiny a objeví se žlučové potíže. Může nastat také selhání některých cyklických funkcí organizmu, např. porucha spánku či menstruace. Psychické poruchy se mohou projevit ve formě zlosti, bezdůvodného podráždění, nenávisti a závratí.
Hladovění je nejvhodnější pro osoby se dvěma životními principy – slizu a žluči. Je pro ně doslova záchranou, neboť princip žluči nutí člověka k přejídání a princip slizu vytváří podmínky k tloustnutí. Tyto osoby mohou hladovět v průběhu celého roku po dobu až čtyřiceti dní bez jakýchkoli následků.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "4/2008".