K různým typům půstu, o kterých jsme hovořili v předcházejícím díle, patří také tzv. frakční neboli dělené hladovění, které zařazujeme tehdy, chceme-li dosáhnout výrazného léčebného efektu. Řeč bude rovněž o správném dýchání, které představuje další prostředek k tomu, jak lze docílit zvýšení biosyntetických procesů a tím i celkového posílení bioenergetiky organizmu.
Hladovění podle Vojtoviče
Autor děleného hladovění G. A. Vojtovič vysvětluje tuto metodu následujícím způsobem: fyziologický termín hladovění u člověka trvá čtyřicet až padesát dní. V první etapě jde o polovinu doby takzvaného fyziologického hladu, to znamená dvacet dní. Potom se obnovuje příjem potravy, který trvá třicet dní. Jestliže člověk konzumuje pouze rostlinnou stravu, efekt hladovění pokračuje i během příjmu potravy (nepřerušuje se biosyntéza). Hladovění pak pokračuje i nadále, ale již o něco kratší dobu, asi dvacet dva až dvacet pět dní. Následuje přestávka na měsíc a půl až dva měsíce. Tyto termíny jsou stanoveny takovým způsobem proto, že v jejich průběhu stále účinkuje prodloužený efekt hladovění. Biosyntéza je po skončení hladovění vysoká a postupně se tlumí. Proces útlumu trvá jedenapůlkrát déle než vlastní hladovění. Není tudíž třeba začínat brzy s dalším půstem. Pokud se prodlouží doba příjmu potravy, tento efekt se samozřejmě sníží a následující etapu hladovění je nutné zahájit od začátku. Přechod na vnitřní režim výživy se v průběhu druhé etapy hladovění realizuje rychleji, přibližně po dvou až třech dnech. Po dalším příjmu potravy začíná nakonec třetí etapa půstu, která se provádí až do úplné očisty jazyka, což svědčí rovněž o dokonalé očistě organizmu a zbavení se všech chronických nemocí. Lidé, kteří mají nižší tělesnou hmotnost, by měli první etapu hladovění provádět v intervalech patnácti až sedmnácti dní, ale pokud po skončení příjmu potravy zvýší svoji váhu, přejdou na standardní režim, to znamená dvacet dva až dvacet pět dní.
Výhody děleného půstu
Velkou výhodou metody děleného hladovění je to, že korpulentní lidé nepřibývají na váze, ale jejich hmotnost se rychle snižuje. Dochází jednak k normalizaci hmotnosti, jednak ke snížení váhy o dva až tři kilogramy. Nezvyklým způsobem se aktivizuje organizmus, člověk netloustne, ale udržuje svoji hmotnost na stejné úrovni. Nadbytečné tukové buňky odumírají. I když se během etapy nového příjmu potravy zase zvětšují, je jich podstatně méně. Vytvoří se jich tolik, kolik jich měl člověk ve svém mládí. Je třeba mít na paměti, že tukové buňky se ničí pouze hladověním. Různorodé diety je pouze vyčerpávají a jakmile začne člověk znovu přijímat potravu, tukové buňky se rychle obnoví a hmotnost se výrazně zvýší (viz nechvalně známý jo-jo efekt).
Dýchání – podpůrná metoda biosyntézy
Dýchání představuje složitý a plynulý energetický proces, kdy organizmus spotřebovává volné elektrony a kyslík z vnějšího okolí a vylučuje kysličník uhličitý a vodu nasycenou volnými ionty. Dýchání probíhá prostřednictvím nosu, nosohltanu, průdušnice, průdušek, plic a plicních sklípků a jedno až dvě procenta výměny plynů se uskutečňuje prostřednictvím pokožky a trávicí soustavy. Samotný proces pohybů při dýchání realizuje diafragma a mezižeberní svaly. V závislosti na tom, které svaly jsou při dýchání v činnosti, rozlišujeme čtyři typy dýchání:
- spodní dýchání (břišní, diafragmatické) – nádech je vyvolán stahem bránice, jehož zevním projevem je vyklenování a zatahování břišní stěny. Hrudník zůstává beze změn. Přitom dochází k ventilaci spodní oblasti plic, která svými účinky zasahuje i střední část.
- střední dýchání (žeberní, kostální) – nádech je vyvolán mezižeberními svaly. Jeho projevem je zvedání a klesání hrudníku. Bránice se zvedá jen mírně.
- horní dýchání (klíční) – nádech je vyvolán pouze zvedáním klíční kosti a ramen. Hrudník se nepohybuje a mírně se zatahuje bránice. Přitom dochází k ventilaci hrotů plic a nepatrně je zasažena i střední část.
- smíšené dýchání (úplné dýchání jogínů) – zahrnuje všechny uvedené typy dýchání, přičemž se rovnoměrně ventilují všechny části plic.
Cirkulace vzduchu v plicích
Plíce se naplňují vzduchem v závislosti na hloubce nádechu a výdechu. Vzduch, který zůstává v plicích po maximálním výdechu, se nazývá zbytkový. Objem nádechu a výdechu činí při klidném dýchání pět set mililitrů a nazývá se dechový objem. Rozdíl mezi dýchacím a zbytkovým vzduchem, který vychází jen při maximálním výdechu, se nazývá rezervní objem. Množství vzduchu, které může člověk nadechnout nad rámec středního maximálního nádechu, se označuje jako dodatečný vzduch. Vzduch, který se neúčastní výměny plynů, ale je přítomen v dýchacích cestách, je pojmenován jako mrtvé prostředí. Objem dýchacího, rezervního a dodatečného vzduchu se nazývá životní nádrž plic. V závislosti na stupni ventilace plic rozlišujeme povrchní a hluboké dýchání. Při povrchním dýchání se využívá pouze dýchací objem vzduchu, při hlubokém se kromě dýchacího vzduchu využívá ještě dodatečný a rezervní vzduch. V závislosti na těchto skutečnostech se mění i dechová frekvence. Při povrchovém dýchání činí 16 - 18 a při hlubokém a pomalém dýchání 4 - 8 nádechů a výdechů za minutu. Důležité je také vědět, že rychlé a hluboké dýchání odstraňuje z organizmu kysličník uhličitý, jehož nedostatek způsobuje zúžení průdušek a cév, vede k narušení přívodu kyslíku do mozku, srdce, ledvin a jiných orgánů, zvyšuje krevní tlak a ztěžuje metabolizmus.
Čchi a prána
Popis těchto dvou fenoménů zůstává mnohdy nevyjasněnou otázkou a jejich definice bývá často uváděna nesprávnými pojmy, které ztěžují jejich praktické použití. Gennadij Malachov se snaží do této velmi staré teorie vnést jasnější a srozumitelnější vysvětlení.
Ve staročínských textech se hovoří o třech drahocennostech: čchi, czing a šeng. To jsou názvy energií podporujících život člověka, nad které není v podstatě nic cennějšího.
- Základní energie čchi podporuje organizmus a vytváří se z potravy.
- Velká energie czing je hlavní energií člověka, která zajišťuje nádech a výdech. Shromažďuje se v hrudi a vychází přes nos a hltan.
- Duchovní energie šeng se vytváří při početí. Jestliže se tato energie udržuje, člověk žije, vytratíli se, člověk umírá.
Ve starodávných hinduistických spisech védách a upanišádách se rovněž vypráví o několika typech energie, tzv. pránách, podporujících život člověka. Tato díla hovoří o tom, že se prána nachází ve všem: v potravě, vzduchu i okolním prostředí. Velký důraz se klade na univerzální energii vesmíru – kundaliníšakti, jež je hlavní a nejjemnější energií podporující život člověka. Tato energie v sobě zachovává tajemství stvoření a proud podivuhodné ambrózie (bájný pokrm bohů), vycházející z brahmanu, to znamená z věčného, nepomíjejícího absolutna, jehož paprsky je ozářen celý vesmír. Člověk využívá v každé duševní i tělesné činnosti sílu, kterou produkuje právě kundaliníšakti.
Podobným způsobem se zde hovoří také o třech typech energie ve vztahu k člověku:
- práně, jež pečuje o příjímání a trávení potravy, je obsažena v potravě, ve vodě a podporuje fyzické tělo člověka;
- práně, která je podstatou dýchání, je obsažena ve vzduchu a podporuje energetické tělo člověka;
- energii kundaliní, jež je zdrojem všech druhů energie lidského organizmu a kterou je možné přirovnat k holografickému tělu člověka.
Metodika získání prány potravy
Získáním prány potravy se rozumí proces vytvoření příznivých podmínek v organizmu, jež jsou nutné k provedení důkladného rozkladu potravy na buněčné úrovni. Ke splnění tohoto cíle jsou vhodné dva typy dýchání: metoda volní likvidace hlubokého dýchání podle K. P. Butějka a tzv. dýchání zárodku. Gennadij Malachov doporučuje zejména druhou z uvedených metod, na kterou se nyní blíže podíváme.
Dýchání zárodku
Tento typ dýchání je vynikajícím příkladem, kdy se spojují tyto následující faktory: nahromadění kysličníku uhličitého v organizmu a maximální využití volných elektronů.
Abychom dosáhli správného efektu, měli bychom cvičit 30 - 50 minut třikrát až čtyřikrát za den. Je dobré začít nejdříve pěti minutami a tuto dobu postupně prodlužovat. A nyní již k samotné technice. Pohodlně se posadíme tak, abychom měli rovná záda. Zavřeme oči a dýcháme nosem, pomalu a plynule, aby nebylo slyšet šum. Jakmile se hrudník začne rozšiřovat, nádech přerušíme. Zadržíme dech na co nejdelší dobu (alespoň jednu až dvě minuty) a poté hluboce a plynule vydechneme ústy nebo nosem, a to tak, aby se ptačí pírko, jež si dáme před obličej, nepohnulo. Potom cvičení zopakujeme. Teoretický cíl této metody spočívá v jakémsi návratu k dýchání plodu v těle matky, v jehož průběhu zárodek plynule roste a má vše, co potřebuje. Vzduch by neměl být mrtvý, ale živý. Nejlepší dobou k provádění tohoto cvičení je doba mezi půlnocí a polednem, neboť v té době ovládá vzduch živý princip jang. Mezi polednem a půlnocí je vzduch jin. Člověk, který toto cvičení provádí, by měl být vegetariánem. Tato metoda napomáhá kromě regenerace organizmu i uvolnění myšlenek a následně podporuje koncentraci rozumu, jak tvrdili starodávní mudrci. Tímto cvičením člověk zlepší své zdraví a bude cítit harmonii a vyváženost těla.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 7/2008.