Mozart kdysi psal svému otci: Snažím se žít tak, jako kdybych měl zítra zemřít. My jsme si naopak tuto myšlenku navykli odsouvat jako něco přímo neslušného a zmínky o tom považovat za něco nevychovaně provokujícího. Konzumní a individualistický styl moderního života nás vede k iluzornímu pocitu, že máme život ve svých rukou. Často až těžká choroba nás zaskočí a konfrontuje s překvapivým faktem, že tomu tak není.

V termínu od 25. do 29. května 2016 proběhl již 8. ročník tradičního Setkání PHOENIX. Letošní ročník byl v mnoha ohledech specifický. Hlavní změnou byl fakt, že na přípravě a organizaci se nepodílel časopis PHOENIX, který se rozhodl již další ročníky nepořádat. Doufali jsme ve spolupráci s Novým Fénixem, ale bohužel se nám ji nepodařilo dojednat. Díky zmatkům okolo PHOENIXu přijelo výrazně méně účastníků, než bývá zvykem a celé Setkání se neslo v komornější atmosféře. Přečtěte si, jak Setkání probíhalo, prohlédněte si fotografie a podívejte se na krátký videoklip.

Do redakce PHOENIX On-line nám přišel e-mail s prosbou o pomoc při hledání spřízněné duše. Rádi jsme užiteční a rádi pomůžeme. Pokud máte tedy pocit, že vám ve vašem životě někdo chybí, možná právě teď čeká prozřetelnost právě na vás.

Pokračujme dnes druhým dílem homeopatické povídky, která již byla v minulosti publikována v Polsku. Doufáme a věříme, že vás – čtenáře – zaujme stejně jako nás. Nejedná se o žádné přímočaré „poučování“ o homeopatii, nýbrž o krásně čtivou povídku pro všechny, ať homeopatii praktikují, či nikoli.

Poslední dobou si stále více uvědomuji, jak nádhernými dary obklopuje člověka svět živé přírody. Od časného rána až do pozdního večera jsme svědky zázračného divadla, které zahajují ranní trylky elegantních kosích zpěváčků a jež završuje óda nebeského chóru, opěvujícího věčnou slávu slunce, tiše kráčícího za obzor. Jak úchvatně krásná umí být příroda ve svých proměnách, jak pestrou paletu zvuků, barev a vůní před naším zrakem denně rozprostírá…