Přemýšleli jsme někdy nad tím, že nemusí být náhoda, jak se jako jednotlivci sdružujeme nebo chcete-li, jak vstupujeme do vzájemných vztahů? Co když je to dáno tím, jaké chemické složení máme, z jakých chemických prvků se skládáme a do jakých fyzikálních vazeb máme sílu jít nebo jakou silou jiného chemického prvku se necháme ovládnout? Zkusme prostě přemýšlet trochu jinak, jinak než jsme zvyklí a rozklíčovat nepopsané.

Nelze popřít, že jednotlivce tvoří hmota. Veškerá hmota je složena z různě uspořádaných atomů jednotlivých druhů. Molekula je částice složená z atomů. Popišme si proces, kdy molekula neboli částice vzniká. Celková energie systému částic může být vyšší nebo nižší než energie jednotlivých neinteragujících částic. To je ovlivňováno vzájemným působením mezi jednotlivými částicemi. Pokud interakce mezi částicemi snižuje celkovou energii, pak dochází k vzájemnému přitahování částic a ty mohou vytvořit stabilní systém. Jestliže interakce mezi částicemi celkovou energii zvyšuje, jsou částice odpuzovány a nemohou vytvořit stabilní systém. Molekula tedy může vzniknout pouze tehdy, pokud jsou atomy, z nichž se bude skládat, vzájemně přitahovány, takže celková energie molekuly je nižší než energie samotných atomů. Takto lze pochopit i vznik vazeb mezi jednotlivci. Vzájemné přitahování a odpuzování má tedy chemický a fyzikální základ. Chemická vazba je silová interakce mezi dvěma atomy. Pomocí chemické vazby se jednotlivé atomy seskupují do molekul.“ Molekuly mají velké množství vlastností, které se projevují a liší druhem prvků. Chemický prvek je látka, skládající se z atomů jednoho druhu. V přírodě se vyskytuje 92 prvků, další prvky byly vyrobeny uměle.

Tedy atom chemického prvku vstupuje do molekul, částic, která pak vytváří celý systém, hmotu, pole. Stabilní systém však vytvoří pouze a jen tehdy, je-li energie molekuly nižší než samotných atomů., pak jsou atomu přitahovány. Jinými slovy molekula ušetří energii, když vstoupí do vzájemných vztahů. To je základ každého systému vztahů, má-li stabilně fungovat. Vazebný elektron atomu může být samovolně uvolněn nebo silou odevzdán, což si přiblížíme o pár řádků dále.

Přičemž „elektronegativita je v chemii vlastnost atomu, vyjadřující jeho schopnost přitahovat vazebné elektrony. Elektrický náboj vyjadřuje velikost schopnosti působit elektrickou silou. Přítomnost elektrického náboje je tedy nutná pro vznik elektrického nebo magnetického pole. Jinými slovy chemické a fyzikální vlastnosti atomu umožňují chemickým prvkům, z nichž se naše tělo skládá vytvářet vazby, ze kterých vznikají elektrická nebo magnetická pole. To je dle mého názoru důvod, proč nás ten či onen jednotlivec přitahuje nebo dokonce vtahuje do nového prostoru. Atom chemického prvku v těle jednotlivce, který je hmotou, naváže vazbu s jiným atomem chemického prvku prostřednictvím vazebných elektronů, přičemž elektrický náboj atomu může vytvořit elektrické nebo magnetické pole. Jak velký může být vytvořený systém, těleso či pole nám pomůže zodpovědět hmotnost.

Hmotnost je vlastnost hmoty, která vyjadřuje míru setrvačných účinků hmoty či míru gravitačních účinků (tato ekvivalence setrvačných a gravitačních sil je postulována obecnou teorií relativity a je s velkou přesností experimentálně ověřena). Hmotnost není míra množství látky v tělese.

Z teorie relativity vyplývá, že při velikých rychlostech hmotnost roste…

…ačkoli množství látky zůstává stejné. Hmotnost nepředstavuje jiné označení pro hmotu. Hmota je vše, co je možné zkoumat, může nabývat různých forem, (látky, fyzikální pole či jejich časové změny, tj. záření), je to spíše filosofický pojem pro tzv. objektivní realitu. (pozn. autorky, axiom, postulát-to, co se uznává, že tak je). Vzniklý systém, těleso či pole, které tvoří spojení vazebných elektronů s atomy prvků a to buď samouvolněnými elektrony nebo elektrony, které odevzdaly svou sílu, vytváří různě strukturované a využívané nebo zneužívané systémy, tělesa či pole, která mohou mít velkou míru setrvačných či gravitačních účinků. Potkáme-li jedince, který nás zaujme, tento jedinec díky vazebným elektronům může být součástí mnohem širšího tělesa, kterému můžeme odevzdávat svou sílu, záleží na tom, jaké chemické prvky v sobě jedinec nese a do jaké struktury a jak je napojen.

Jediný člověk s obsahem chemického prvku s vysokým atomovým číslem může silou atomu odtrhnout vazebný elektron jiného chemického prvku, jež je obsahem jiného člověka a tak z něj čerpat sílu i celé elektrické nebo magnetické pole, jehož je součásti, protože je silou svého atomu vytvořil.

Důležité je také upozornit na to, jak mohou být vazebné elektrony oddělovány od jádra atomu. Silou jiného atomu chemického prvku, hmotností látky a existencí elektrického nebo magnetického pole může být vazebný elektron odtržen z jiného obalu atomu chemického prvku, nazvěme to cestou ztráty. Jiný elektron v obalu jádra atomu chemického prvku může být vlastní silou uvolněn, nazvěme to, že odchází cestou úspory. Cestou ztráty (V-) je prostřednictvím nové vazby realizována ztráta síly, cestou úspory (V+) je realizována úspora energie nebo nová vazba, kterou je naopak čerpána síla a to cestou úspory energie, protože vznikne-li molekula - může vzniknout pouze tehdy, pokud jsou atomy, z nichž se bude skládat, vzájemně přitahovány, takže celková energie molekuly je nižší než energie samotných atomů. Autorka tohoto článku se nikdy nesetkala s popsáním jednotlivce jako hmoty, která se skládá z atomu chemických prvků. Takto popsat jednotlivce skrze chování a vlastností chemických prvků by mohlo přinést jasnější pohled na otázky našeho žití, našich nemocí i našich problémů.

Popsali jsme, jak vazebné elektrony mohou vstupovat do vzájemných vztahů cestou sekvence V+, a V-

Položme si otázku:

Souvisí fyzikální a chemické vlastnosti atomu se seskupováním jednotlivců (nejvyšší až nejnižší forma života)? Pokud by toto zkoumání odpovědělo kladně na tuto otázku, pak je tato souvislost součástí objektivní reality, ale pouze v daném čase. Neboť v čase (při velkých rychlostech) hmotnost roste a zvyšuje tak míru setrvačných či gravitačních sil. Tím by byla dána i měnnost seskupování jednotlivců v čase.

Beta záření

Ještě v krátkosti jako inspirace pro další příspěvek připojuji popis beta záření, jak změna počtu protonů v jádře může vytvořit radioaktivní záření. Je-li jednotlivec součástí širší sekvence, může jiný jednotlivec nebo jiná hmota být zdrojem radioaktivního záření při změně počtu protonů v jádře. Atomy chemických prvků s vysokým číslem tak mohou být zdrojem záření prostřednictvím vazebného elektronu. Možná je čas se zamýšlet nad vznikem rakoviny i jiným pohledem než je obvyklé.

Krátký popis záření beta pro pochopení skutečné možnosti změny počtu protonů v jádře:

Záření beta jsou částice (elektrony nebo pozitrony-kladný elementární elektrický náboj), které jsou vysílány radioaktivními jádry prvků při beta rozpadu. Pohybují se velmi rychle, nesou kladný nebo záporný elektrický náboj a jejich pohyb může být tedy ovlivňován elektrickým polem. Jejich pronikavost je větší než u alfa částic, mohou pronikat materiály s nízkou hustotou nebo malou tloušťkou, k jejich zastavení stačí vrstva vzduchu silná 1 m nebo kovu o šířce 1 mm. Jednomu typu přeměny beta podléhá bismut 212 Bi. Při ní se v jádře atomu přemění neutron na proton, elektron a antineutrino. Proton zůstane v jádře a elektron s antineutrinem jádro opustí. Pohybující se elektron se stal beta zářením. Nové jádro má o jeden proton více. Beta rozpadem bismutu takto vzniká polonium 212 Po.

Může některý organismus obsahovat atom bismutu, může se s tímto chemickým prvkem jednotlivec již narodit a chemické a fyzikální procesy způsobí samovolné záření v těle jednotlivce? Jsou zodpovězeny takovéto typy otázek?

Závěr:

Není svoboda jednotlivce v pojetí chemických a fyzikálních vazeb atomů chemických prvků, které naše tělo jako hmota obsahu pouze relativní? Nevysvětlují vazebné elektrony míru intuice, kterou prakticky každý člověk má? Nestartuje záření beta, záření gama, ve který se mění pohybující se elektron velmi ztrátové procesy hmotných těles, kterými jsou i naše těla? Životní sílu naše tělo čerpá, ale i ztrácí, proč se nepokusit o zcela pragmatické vysvětlení skrze již poznané vazebné elektrony? Proč se nepokusit o nové paradigma vědeckého zkoumání.

Ing. Petra Dobyšarová, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Některé informace čerpány viz www.internet.cz