Láska… ten zázrak nad zázraky. Jiskra niterné něhy, jež – zažehnuta v našich srdcích – probouzí v nás úpěnlivou touhu být druhé bytosti nenahraditelným… Kdo z nás však doopravdy ví, co je láska? Co dokáže? Čím nás může povznést, uchvátit, rozradostnit… učinit náš život šťastným? Dost často bývá láska spojována s truchlivými stránkami našich osudů. Trápíme se bolestí nad nešťastnou láskou, svíjíme se nemohoucně v palčivých iluzích, aniž bychom sebrali odvahu a uskutečnili svá přání. Ačkoli to sotva přiznáme, bojíme se zrady, žárlíme, nenávidíme a zabíjíme kvůli lásce. A co je nejhorší – přestáváme sami sebe nahlížet jako bytost hodnou lásky, neboť nevěříme, že je zde někdo, kdo by nás mohl doopravdy milovat…

Jednou jsem seděla se svými dvěma kamarádkami, které se shodou okolností obě zabývají ve svém pracovním životě penězi. Zatímco jedna neustále tvrdila, že je to strašně neduchovní práce a že vyloženě cítí, jak ji dennodenní kontakt s penězi, daněmi a výdělky ostatních lidí špiní, ta druhá tvrdila, že není nic duchovnějšího než se ostatním starat o jejich peníze. Potom vysvětlila, že každý člověk je už ze své povahy více či méně závistivý a že je krásné, když se umí svým klientům starat o jejich peníze v objemu, které on sám nikdy mít nebude, tak pečlivě, jako by peníze byly jeho.

"Údolí králů v Egyptě, kdo by ho neznal. Už jen vyslovení jména vzbuzuje romantiku. Není jiného místa v této zemi, které by probouzelo větší fantazii. Tady jsou pochovány desítky faraonů dávných časů." Takto začínala zpráva o nálezu století, kterou jsem četl o muži, kterého nález učinil o archeologovi Howardu Carterovi.

Nejlepší kamarádky v životě už od mládí jsem měl takové, kterým je mezi šedesáti až osmadevadesáti. Takový vztah aspoň není rušen tušenými možnostmi. Této hranici se blíží i paní Kolářová, klientka z našeho střediska péče o seniory.

Podle hodinek uplynulo čtyřicet hodin a podle tachometru jsem urazil 2147 kilometrů, když jsem se ptal v jednom z hotelů v městečku Santillana del Mar na cestu do jeskyně Altamira. Zdejší seňora mě ubezpečila, že cesta přes rozsáhlé staveniště skutečně vede k cíli mého putování. Objednává se minimálně rok dopředu.