Výňatky z dětských snových deníčků, zvláště těch ze severovýchodu Spojených států, dokazují, že děti zachytily newyorský útok z 11. září ještě předtím, než k němu došlo. Existují dokonce záznamy více než dva roky starší než zmíněná událost. Proto tvrzení, že děti "vědí", že jsou naladěny na budoucnost, skryté příčiny a kolektivní vědomí, nejsou vůbec přehnaná. Nové děti se někdy dokonce samy děsí svých schopností vidět do ostatních, vnímat jejich myšlenky nebo předvídat události a životní lekce, které je čekají…

Toto rozjímání píšu týden po volbách, které byly – jak známo – bouřlivé. Strany se předháněly ve slibech, všichni říkali, jak nám pod jejich vládou bude dobře. Vyloženě za srdce mě braly sliby komunistů, kteří vysvětlovali, že stačí, když to vezmou do ruky, a všichni doteď skučící zažijí opravdu krásné dny. Podle rudých mužů se měly mít skvěle zvláště nejrůznější menšiny, včetně žen, kterých si nynější režim neváží, zatímco oni – tedy soudruzi – pro ně měli pochopení.

S Frankiem jsem se seznámila toho dne, kdy jsem vstoupila jako nezkušená učitelská praktikantka do jeho šesté třídy. Srdce mi bilo až v krku a kolena se mi třásla. Dva roky předtím jsem vypomáhala v mateřské škole a rozhodla jsem se jít na pedagogickou fakultu. Frankie se nedal tak lehce přehlédnout. Seděl až vzadu, zakloněný na židli, s nohama na lavici. Šaty měl zašpiněné od bláta, což byl ve sněhem zapadlém kanadském Winnipegu, kde nikdo neviděl bláto už několik měsíců, hotový husarský kousek. Jeho vlasy pěkně dlouho nepřisly do styku s hřebenem a pohled v očích říkal: "Jen si zkus něco mě naučit!"

V minulém čísle jsme psali o tom, že celý vesmír se skládá z energie. Je to obrovský energetický systém, který je navzájem propojen. Naše Země, naše tělo i vše ostatní je součástí jednoho energetického systému. Ani hmota není ničím jiným než energií, která je mezi sebou vázána silou. Také naše myšlenky jsou částicemi energie, které mají zcela zásadní vliv nejen na naše tělo, ale i na všechny ostatní aspekty našeho života.

V kontaktu s lidmi: ke kontrole může posloužit jednoduché hledisko – zkusit si, nakolik se z té které nálady dokážeme ztišit a zvnitřnit, jak blízko či naopak daleko jsme modlitbě, tedy jsme-li jí příliš bezuzdně vzdálení nebo ne. Neznamená to mluvit a myslet bezkrevně, uťápnutě...