K jakémukoli slavnostnímu menu se výtečně hodí víno, jež by mělo být jakousi korunovací celého stolování. Ve sklenicích by mělo jen zářit. Červené víno musí mít v sobě oheň, bílé víno jas. A mělo by se pít i očima…

Pískovcové skály rozžhavené letním sluncem do okrové barvy, rozlehlé sosnové háje, bizarní romantické zříceniny středověkých hradů, vesničky jako malované a schoulené do hlubokých stinných údolí, jimž místní lidé neřeknou jinak než doly, chladivé stružky potoků prodírající se mezi skalními masivy – to vše již učarovalo mnoha poutníkům schopným vnímat a pojímat krásu přírody v území zvaném Máchův kraj. Dávno tomu, kdy Karel Hynek Mácha (1810 - 1836), spolutvůrce českého básnického romantizmu, napsal verše o kraji, který dnes nese jeho jméno. "Tam na svých toulkách pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou." Stejně tak dávno tomu, kdy zpráchnivěly kosti jiného neobyčejně nadaného umělce a obdivovatele tohoto kraje – Václava Levého, žijícího v letech 1820 - 1870. Osud mu předurčil, aby se stal tvůrcem monumentálních děl vytesaných do pískovcových skal na Liběchovsku, jež se rozkládá na okraji Máchova kraje.

Vyjeďme autem západním nebo jižním směrem z Česka do Bavorska nebo Rakouska. Přestože pojedeme stále stejnou krajinou, v jednom okamžiku překročíme jakousi tajemnou čáru a tím se ocitneme jakoby v jiném světě. Upravenější lidská obydlí i krajina, všude větší pořádek, dokonce i řidiči mávnutím proutku změní styl jízdy. Přestože pravidla silničního provozu jsou na obou stranách "tajemné čáry hranice" stejná… Přemýšlivého člověka okamžitě musí napadnout otázka, z čeho se po překročení neviditelné "čáry" odvíjí taková změna chování lidí a čím se vytvořila odlišná atmosféra, neboli duch společnosti. Duch společnosti, jehož žití vede ve stejných přírodních podmínkách k dvakrát vyšší kupní síle obyvatel, k všeobecně vyšší bezpečnosti jednotlivce, k viditelně vyšší úrovni chování jednotlivců i správních orgánů…

Představte si krajinu malebnou na pohled. Krajinu plnou světla a barev. Krajinu, jež k vám důvěrně promlouvá, i když jste tu předtím nikdy nebyli. Opojeni tichou radostí se necháváte unést myšlenkou, že toto souznění není náhodné. Že tu na vás někdo, nebo něco čeká. Snad spřízněná duše, možná další střípek do mozaiky vašeho života. Přesně s tímto pocitem jsem vstupovala do dřevěných vrátek rozlehlého venkovského domu v Pičíně u Příbrami, kde bydlí paní VERONIKA ŠOLCOVÁ. Intuice mě nezklamala. Prožila jsem kouzelné odpoledne naplněné láskyplnou atmosférou a také hřejivou energií půvabných orgonitů, kvůli kterým jsem vlastně přijela.

Slovo karma pochází ze sanskrtu, což je nejstarší indický jazyk. Znamená čin, osud, vyrovnání, princip akce a reakce. Opakem je slovo "dharma", které označuje řád a pořádek. Zákon karmy je základním vesmírným zákonem příčiny a následku, což lze také volně vyjádřit tak, že vše to, co vyšleš, se ti vrátí, nebo též že stejné přitahuje stejné. Proto je také nazýván zákonem přitažlivosti. Karma není žádný trest, ale pouze zajišťuje vyrovnání energií. Představuje energetický soubor všech našich činů, které jsme vykonali ze strachu a bez lásky k sobě, čímž jsme přivodili bolestivé následky sobě i všem zúčastněným. Vytvořili jsme tím takzvaný "karmický dluh", který vyžaduje vyrovnání. Ti, kteří spolu jsou takovým karmickým dluhem připoutáni, se setkávají tak dlouho, dokud nedojde k vzájemnému odpuštění a láskyplnému poučení.