V padesátých letech minulého století si lidé začali více uvědomovat důsledky svých zásahů do životního prostředí, ve kterém žijí a které sdílí s ostatními živými tvory a s dalšími formami života. Tenkrát se v zahraniční literatuře objevil termín Human Ecology, který bylo možné chápat jako snahu některých lidí nenadřazovat člověka nad přírodu a ukázat mu, že je součástí ekologických systémů, které kolem něho existují. Měli snahu ukázat problémy, které si lidstvo způsobuje samo a nepokouší se je řešit.

Denně jsou hlavním obsahem zpráv komentáře kolem naplňování všeobecné deklarace lidských práv. V duchu jejich výkladu jsme se dověděli o lidských právech necivilizovaných občanů Matiční ulice v Ústí, že mají právo být neomezeni ve svém počínání "rasistickou" zdí, o právu farmářky Havránkové na odškodnění ve výši jednoho milionu korun za výměnu hektaru půdy, když tato stojí v cestě budování dálnice. Ale lidská práva těch, kteří podobně uplatňované právo musí ze státního rozpočtu zaplatit, zmíněna nebyla.

"Většina lidí mívá sny, ale jen málokdo chápe jejich smysl," začíná svou nadčasovou práci Psychologie snu Ernst Aeppli, žák a kolega zakladatele analytické psychologie Carla Junga. Nejenže většina z nás mívá od počátku života sny (podle vývojové psychologie již od prenatálního období), ale je možné dokonce tvrdit, že sny míváme všichni, protože sen představuje pravděpodobně nejjednodušší prostředek, skrze který může vědomí obdržet někdy zcela zásadní informaci z nevědomí.

V osmdesátých letech jsem byl podnikovým ekonomem v jednom oděvním podniku. Krom módního návrhářství jsem měl blízko i k poznání mentality švadlenek. Jejich pracoviště jsem navštěvoval často a většinou rád. Všimněte si, jak mnohá povolání, pokud je lidé dělají delší dobu, jim vtiskují určité rysy. Někdy je to i tak, že lidé s určitými rysy si ta povolání už vyberou. Vybavte si povahu třeba muzikantů, kontrolorů, rockerů, farářů, ajťáků, povahu učitelů (můj otec byl kantor, puntičkář a malichera až hrůza).

Žijeme v uspěchaném světě. Prý nikdy lidé tak nepospíchali jako dnes. A přitom na světě jsou civilizace, které spěch neznají. Indiánský kmen v Amazonii, který byl nedávno zkoumán, nezná čas v našem pojetí, neměří čas pomocí jeho plynutí, měří čas událostmi.