Amerika byla vždy známá jako země hojnosti a země, která se o tuto hojnost dělí. Před pár lety však Kongres umožnil vznik dokonalého lihařského monopolu tvořeného velkými zemědělskými společnostmi, které okamžitě rozjely svůj projekt přeměny obilí na alkohol – projekt, jenž se může snadno dostat do čela největších ekonomických zločinů všech dob. Lihařský monopol je motorem celosvětového plánovaného zbídačení. Spalování obilí je primární a nejvýznamnější příčinou rostoucích cen potravin, pociťovaných již nyní, a představuje přímou existenční hrozbu pro výživu lidí v rozvojovém světě. Etanolové dotace jsou klíčem k totální kontrole potravinového řetězce. Dokud budou dotace, nebude pro toto chování existovat žádný limit.

V současné době jsme svědky nebývalého turistického ruchu. Lidé cestují za poznáním atraktivních míst, za rekreací, za koupáním k moři do známých i méně známých oblastí, aby si odpočinuli a načerpali nové síly po celoročním pracovním nasazení. A asi každý turista má snahu přivést domů nějaký suvenýr: buď pro sebe, aby mu připomínal ono navštívené místo, nebo pro své nejbližší, aby jim udělal radost.

Letos v květnu se v pražské Staroměstské radnici konala rozsáhlá haptická výstava, kterou její autoři Jiří a Pavla Vaňkovi nazvali Neviděný svět. Vystavovali zde jak známí umělci, tak jejich nevidomí kolegové. Pro Pavlu a Jiřího to nebyla první výstava tohoto typu. Mají jich za sebou už několik. Dotykové výstavy jsou téma, kterému se věnují programově. Založili dokonce občanské sdružení Oliva, které je pořádá cíleně, většinou v Praze v prostorách dominikánského kláštera. Dílo sochaře a uměleckého restaurátora Jiřího Vaňka a jeho dcery malířky Pavly Vaňkové znám, ale teprve tato velká výstava ukázala, jak hluboce pronikli i do světa nevidomých a jak důležitý je návrat člověka k sobě samému.

Osm let politizování a legislativa uzákoňující etanol jako biopalivo pevně ukotvilo celosvětovou kliku, jejíž činnost je vážnějším příslibem hladomoru a humanitárních katastrof než jakékoli tsunami, zemětřesení, záplavy nebo sucha. To není vize temné vzdálené budoucnosti. To je současnost.

Je jistě dobré cvičit si a probouzet pocit sounáležitosti s lidstvem stavěním hrází proti různým zhoubám. Je užitečné probouzet vědomí a svědomí druhých psaním petic, článků, organizováním protestních akcí apod. (pokud tím jen nehovíme sebezálibnému pocitu vlastního hrdinství a spravedlnosti). Je krásné bránit jediný strom, i když kolem jsou či budou káceny tisíce dalších. Je dobré hájit čistotu jezírka, přestože bude časem zaplaveno mohutným přívalem bahna, a ucpávat palcem díry v hrázi rybníka, která se začíná na řadě míst protrhávat. Je dobré postavit balvan do cesty lavině... To všechno jsou ale jen dočasné zábrany, jež v proudu sílícího materializmu a destrukce vezmou za své.