V dnešní době máme tolik znalostí, že jsme jimi přímo zahlceni. Víme, co se děje na druhém konci světa i v kosmu, prostřednictvím internetu lze najít informace o všem. Nejméně toho však víme sami o sobě a o vlastní duši. Někdo dokonce ani na duši nevěří a to, co neexistuje, není přece třeba zkoumat.
Dostali jsme od Stvořitele sami sebe jako geniální výtvor s mnoha schopnostmi, možnosti a funkcemi. Při správném použití jsme zdraví, šťastní a perfektně fungujeme. Při nesprávném používání se rozladíme, poškodíme a přestaneme fungovat, jako když se zadře motor.
Zacházíme sami se sebou asi tak, jako kdybychom dostali nejmodernější počítač a používali ho jen jako psací stroj. Chybí nám návod k použití sebe sama. Kdysi jsme ho měli a pak jsme ho někde ztratili. Od té doby nefungujeme, jak bychom mohli, ale jen tak mačkáme nějaké klávesy naslepo a někdy to vyjde, někdy ne. Chceme-li pochopit, jak fungujeme, je třeba poznat svou duši. Pojďme tedy spolu nahlédnout do jejího tajemství.
Tajemství
Naše bytost je tvořena třemi neoddělitelnými součástmi. Je to fyzické tělo, duše a duch. O fyzickém těle toho víme nejvíc, i když je to stejně velmi málo, zejména pokud se to týká souvislostí stavu duše a jejího odrazu ve stavu těla. Je třeba zdůraznit, že duševní a duchovní nehmotné složky jsou nadřazeny, a tudíž ony vytváří a přetváří hmotu. Materialistické pojetí světa tvrdí opak, ale mé letité zkušenosti potvrzují, že hmota reaguje na všechny pochody v naší psychice a z toho vyplývá, že spokojenost ve fyzickém životě je určována stavem naší duše. V ní jsou uloženy všechny příčiny, jejichž následky se projevují v těle. Duše (řecky psyché) je živá a nesmrtelná individualita, to, co nazýváme "já". Je to nehmotná forma energie, která oživuje hmotu a řídí její procesy. Duch je objektivní celek a jednotlivé individuální duše jsou jeho součástí a jako takové jsou s ním propojeny. Všichni jsme tedy součástí jednoho celku.
Duše má složku vědomou a nevědomou
Vědomí je vše, co víme, co si uvědomujeme a co můžeme ovlivňovat. Je to jako obrazovka počítače. Součásti vědomí jsou vnímání a intuice, myšlení a cítění. Jsou spolu ve vzájemném protikladu, neboť člověk se soustředí na určitou variantu dle své povahy a volby. Informace se do vědomí tedy dostávají buď cestou vnímání vnějšího světa, nebo intuice, což je vnitřní moudrost, prostřednictvím myšlenek, jež jsou ovlivňované naším okolím a nebo cítěním, jež vychází z nitra. Záleží tedy, zda se člověk soustředí více na okolí, pak více vnímá a myslí, nebo zda čerpá ze sebe, pak se řídí intuicí a citem. Pro nás je důležité se naučit více využívat cestu informací z nitra, neboť cit a intuice vycházejí z božské a láskyplné podstaty duše a jsou autentické, zatímco myšlení a vnímání může být zkreslené, ovlivněné dogmaty, reklamou, společenskými pravidly. Vědomí má složku individuální, která ukazuje, co si uvědomujeme o sobě, a složku kolektivní, která představuje vědomí celku. To je vše, co si uvědomuje lidstvo.
Nevědomí má též složku individuální, to jsou všechny informace nashromážděné v naší duši, které nejsou ve vědomí, ale ovládají nás, aniž o tom víme, a proto je nejsme schopni ovlivnit. Jsou to podvědomé programy, zážitky z minulých životů, vytěsněné záležitosti. Je to něco jako paměť vašeho osobního počítače. Kolektivní nevědomí představuje všechny informace a zkušenosti lidstva za celou dobu své existence. Je to jako vesmírný internet, k němuž nemáme přístupové heslo. Mezi jednotlivcem a celkem přesto funguje spojení v oblasti proudění energie a přenosu informací. Takže platí, že to, co prožívá každý jednotlivec, se jako informace a energie přenáší do objektivního ducha a tím je ovlivněn celek a zpětně se přenáší na jednotlivce.
Duševní složky – archetypy
Nejprve si představte své tělo jako sedmipatrový dům plný lidí. Jednotlivá poschodí představují čakry (energetická centra, která jsme probrali u písmena "Č"). Každý jeho obyvatel má určité schopnosti, vlastnosti a charakter. Pánem domu je vaše duše a na ní záleží, jak tento dům prosperuje a vzkvétá a jak se v něm bydlí. Pokud spolu obyvatelé bojují o nadvládu nad ostatními, pokud jeden druhého utlačuje a nenechá mu příslušný prostor, pak tím jako celek trpíte vy, neboť jednotliví obyvatelé nemohou plně využít své schopnosti a jejich síla se vybíjí ve vzájemném boji. Je to stav, kdy pán většinou není doma, stará se o jiné domy a ten svůj zanedbává. Člověk se pak chová jako tělo bez duše.
Dům, v němž je chaos a bezvládí, začne chátrat, až se celý zhroutí a pak se v něm už nedá bydlet. Pak je duše nucena tělo opustit. Moudrý pán domu se do něho nastěhuje, dohlíží na údržbu a pořádek, využije schopností všech obyvatel, každému dá funkci, ke které má schopnosti, a místo vzájemného boje nastolí spolupráci. Potenciál jednotlivých obyvatel se spojí a váš dům je plný lásky, pohody a vzkvétá. Pánem domu – tedy těla, je vaše duše a obyvatelé jsou její složky-archetypy.
Archetypy představují pravzory našeho myšlení a jednání. Jako první se o nich zmiňuje C. G. Jung. Dle něho jsou to univerzální vrozené formy stereotypního chování lidského druhu. Obsahují pravěké zkušenosti lidstva i podobu současných hodnot. Patří všem lidem bez rozdílu. Jsou uloženy v kolektivním nevědomí a odsud ovlivňují individuální nevědomí. Pokud si tyto pravzory uvědomíme, dokážeme jejich působení ovlivnit a jsme schopni individuálního chování, tedy rozhodovat sami za sebe. Nebýt si vědom vlivu archetypů, znamená být jimi ovlivňován, být vtažen do kolektivního chování masy a podlehnout davové psychóze. Archetypy působí na každého a zároveň každý přidává do kolektivního nevědomí své vlastní zkušenosti.
Kde všude nacházíme archetypy
V mýtech, pohádkách, legendách, ve snech, folkloru, ve zvycích a obyčejích, v tarotu a mystice, v zednářství, v templářství, v kabale, v náboženství a rituálech, v instinktech zvířat, v opakujících se dějinných událostech, v politice a hlavně ve všech druzích umění. Archetypy se po celé věky ukládají v kolektivním nevědomí a odsud ovlivňují vždy určitou složku naší duše. Archetyp má svůj pozitivní a negativní charakter. Základní archetypy neboli duševní složky podle C. G. Junga, jsou následující: osobnost, ego, anima, animus, stín a sám. Osobnost je maska, kterou si duše nasadí, aby se přizpůsobila vnějšímu světu, a představuje kompromis mezi jedincem a společností – je to role, kterou hrajeme pro lidi. Správně vytvořená a fungující osobnost je nutná k přežití, dokáže se přizpůsobit vnějším podmínkám a zároveň si zachovává vztah k sobě, spojení s vlastním nitrem a dalšími složkami duše. Pokud se však ztotožníme s maskou natolik, že začneme žít svou roli, soustředíme se jen na ostatní a na to, jak před nimi vypadáme. Žijeme pak cizí životy.
Odmítnutím osobnosti zase jedinec odmítá přijmout vnější svět a nechce se přizpůsobit. Bojuje s ním a těžko v něm může přežít. Osobnost se v archetypech objevuje jako postava herce, toho kdo žije dle hesla "šaty dělají člověka" a chce se všem líbit. Bude to tedy postava, která je obdivována pro svou krásu, oblečení, schopnost okouzlit, jako krásná princezna a spanilý princ, vše úžasné je pouze na povrchu a uvnitř je prázdno. V opačném pólu to zas bude někdo, kdo se záměrně obléká jinak, než se to nosí, provokuje chováním i vzhledem a žije v izolaci a v opovržení. Ego je naše malé nebo též vědomé "já" a představuje naši schopnost rozlišovat, vnímat a přizpůsobovat se vnější realitě. Pomáhá nám najít a udržet si své místo na světě, vnímat vlastní hodnotu a řídí se pravidlem, že všichni jsme si rovni. Pokud ego začne ovládat celou naši bytost, začne nás nutit bojovat, soutěžit, být nejlepší, cítit se ohroženě a izolovaně, být stále nespokojený. Ego nalezneme v podobě archetypu krále, soudce nebo toho, kdo se dá zlákat pozlátkem. Postava, která znázorňuje vládu ega, chce všem něco dokázat, musí být nejlepší, bojuje o uznání, předvádí se a trpí zároveň strachem, že nejlepší nebude. Potlačené ego se projeví jako ubožák, který si nechá vše líbit a považuje se za nejhoršího.
Anima a animus představují vnitřní ženu a vnitřního muže
Anima je zděděný kolektivní obraz ženy v nevědomí muže, spojuje, sjednocuje a udržuje vztah s nevědomím. Animus je zděděný kolektivní obraz muže v nevědomí ženy, rozlišuje a rozděluje, udržuje vztah s vědomím. Tyto dvě složky, nazývané též jin a jang, by měly být v každém jedinci ve vzájemné harmonii, což umožní harmonické soužití mužů a žen. V dnešním světě je rovnováha mezi mužskou a ženskou energií narušena. Tím, že dlouhodobě vládne jangová, tedy mužská energie na úkor ženské, je v nás příliš mnoho aktivity, bojovnosti, síly a povrchnosti, což jsou vlastnosti mužské energie, zatímco ženskou energii, jako je pasivita, přijímání, citlivost a vnitřní vhled nejsme schopni využít.
Mužská síla se bez ženské citlivosti stává krutou a ženská pasivita bez síly k obraně se chová jako ukřivděná oběť. Je třeba obě složky vyrovnat s láskou a smířit v sobě a pak se místo boje mezi pohlavími nastolí spolupráce a společný potenciál obou přinese obrovský pokrok. Člověk se stane láskyplnou a citlivou bytostí, která se o sebe umí postarat, ochránit se a je sama sebou. Obrazy anima a animy najdeme v postavách milenců, partnerů, matek a otců, rodičů a dětí opačného pohlaví. Nevyrovnanost se projeví například jako poslušná dcera, podřízená manželka, obětující se matka, tyranský manžel a otec. Nebo zase despotická matka, amazonka či válečnice, což jsou obrazy toho, když ženská energie napodobuje mužskou a není sama sebou. Vyrovnanost složek jin a jang se projeví v postavách ženy a muže, jež se milují a jsou si rovni a také vzájemně respektují svou svobodu a seberealizaci.
Je zbytečné utíkat před svým stínem
Stín představuje temnou složku naší duše a je v něm obsaženo vše, čeho se bojíme, co odmítáme, nechceme vidět, a je v něm i vrozená schopnost páchat "zlo". Každý má svůj stín a je velice nutné si to přiznat, neboť není světlo bez tmy. Stačí ho přestat potlačovat, vynést na světlo i to, co se nám nelíbí, uvědomit si to, přijmout a přestat to ukrývat. Je-li potlačován, zůstává v nevědomí a ovládá nás, cítíme vinu, že jsme "špatní". Naše ukrývané negativní vlastnosti tím více sílí a berou nám energii a pak nás ovládnou a dojde k impulzivnímu a nekontrolovatelnému jednání. To, co kritizujeme na ostatních lidech, je zrcadlení našeho vlastního stínu. Bývá zpodobňován jako negativní hrdinové, příšery, temný čaroděj, zlý skřítek, krutý tyran.
Představa zcela opačná jsou kladní hrdinové bez jakýchkoliv vad a poskvrn, ideální postavy bez záporných vlastností, což neodpovídá reálnému životu, ale vysněným ideálům. Vyrovnání se stínem nalezneme u postav, které ukazují, že mají v sobě temnou i světlou stránku a nejsou bez chyb a přiznávají to, aniž by se za to odsuzovali.
Další složkou duše je vyšší já, neboli "sám" (latinsky ipse), které představuje naši Božskou podstatu a ta přesahuje čas i prostor a spojuje cestou bezpodmínečné lásky všechny protiklady, a tedy i jednotlivé archetypy. Nemá kladnou a zápornou polohu, představuje lásku a jednotu. Je však více či méně potlačena naší nevírou v ni, a tak její hlas bývá zřídka slyšen a vyslyšen. Je naším spojením s nevědomím. Umožňuje člověku být sám sebou, jednat samostatně a vědomě s láskou k sobě.
Důležitá je víra v sebe a svou duši a ve spojení s vesmírnou láskou. Božská duše bývá zpodobněna jako kouzelný stařec, moudrá stařenka, anděl, dobrá víla a jiné nadpřirozené bytosti, osvícený vládce, nebo i šašek a blázen, čisté dítě, zvíře jako symbol přírody a přirozenosti. Odpradávna se mnoho jedinců snaží najít prostředky k ovládnutí světa. Některým se to téměř podařilo, vždy však za cenu velkého utrpení. Jen ti nejmoudřejší neztrácejí čas pokusy o ovládnutí vnějšího světa a věnují se tomu, aby poznali a zcela zvládli svůj vnitřní svět, tedy oblast své vlastní duše. Žádný "pán světa" nedosáhl trvalého štěstí a spokojenosti a většinou se sám stal obětí svých světovládných snah.
Ten, kdo se vnoří do sebe a pozná zákonitosti, které řídí jeho život, stane se pánem sám sebe a pak si může vytvořit život podle svých představ a požadavků. Stačí najít a pochopit svůj "návod k použití". A to se opravdu vyplatí!
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "11/2009".
