Enzymy slinivky břišní můžeme rozdělit do tří hlavních skupin: amylázy rozřezávají složité cukry (polysacharidy, škroby) na cukry jednoduché (monosacharidy), proteázy rozstříhávají řetězce bílkovin na jednotlivé aminokyseliny, které pak v organismu slouží pro syntézu dalších bílkovin (rozstříhání bílkovin na jemnější části – aminokyseliny je nutné proto, aby tyto látky prošly přes sliznici tenkého střeva) a lipázy slouží pro štěpení složitých a velikých molekul tuků na jednodušší.
Úloha žluči – její hlavní metabolický význam je emulgovat tuk za účelem oddálení jednotlivých slepených molekul tuků tak, aby se k nim pohodlně dostaly do kontaktu štěpicí enzymy a oddělily od sebe potřebné části za účelem rozkladu na molekuly menší.
Trávená potrava se v tenkém střevě zdrží obvykle dvě až čtyři hodiny. Na cestě tenkým střevem je jeho mechanickými pohyby rozmělňována, promíchávána a posunována směrem ke střevu tlustému.
Základní pohyby tenkého střeva se dělí do tří skupin: fragmentační, mísicí a peristaltické.
První skupina pohybů má za úkol dále rozmělnit potravu na menší části a dokončit to, co již bylo započato rozžvýkáním potravy v ústech a působením kyselého prostředí v žaludku.
Mísicí pohyby mají za úkol promíchat jednotlivé složky tráveniny tak, aby se enzymy dostaly v co největším počtu na správná místa molekul a došlo tak k nejúčinnějšímu štěpení na nejjednodušší možné látky.
A konečně stahy peristaltické, které zajišťuje cirkulární svalovina, mají charakter postupných vln a slouží k posouvání obsahu střeva. Uvádí se, že za jednu minutu proběhne až deset peristaltických stahů. Zrychlenou peristaltiku označujeme jako průjem. Často se jedná
o inteligentní obrannou reakci organismu, která signalizuje, že „se do prostoru tenkého střeva dostalo něco nežádoucího, co nemá být natráveno“. Stane se to například, když člověk omylem spolkne kapku rtuti. Opak průjmu je zácpa. Při jejím odstraňování pomocí detoxikace mysleme v první řadě na nervový systém střeva: zácpa je svázána se „slezinovými“ emocemi (nekonečná přemýšlivost, sklony k šetřivosti a sběratelství atd.), které s autonomním nervovým systémem souvisejí.
Všechny výše uvedené typy kontrakcí tenkého střeva jsou ovlivňovány jak hormonálně, tak již zmíněným vegetativním nervovým systémem, ale také nezávislým nervovým systémem gastrointestinálního traktu (GIT), který nazýváme enterální nervový systém.
Vegetativní nervový systém má své dva opačné póly působení: parasympatikus se uplatňuje při uvolnění, uklidnění, spokojenosti, zatímco sympatikus se uplatní při akci, mobilizaci, stresu. Parasympatikus dráždivost nervových struktur zvyšuje, to znamená, že ve stavu spokojenosti a uvolnění se dávají střeva do pohybu a potrava je trávena, zatímco sympatikus činnost střev snižuje, organismus se připravuje na akci.
Perioda lačnění tenkého střeva není periodou nečinnosti jeho nervových a svalových struktur, ale je to perioda úplného čištění tenkého střeva a kompletního přesunu zbytků tráveniny do oblasti slepého střeva a následně pak do střeva tlustého. Jednodenní občasné půsty u zdravého člověka proto působí blahodárně na očistu sliznice tenkého střeva a její lepší regeneraci.
Na detoxikaci tenkého střeva použijeme zejména preparáty, které jsou na střevo (tenké i tlusté) přímo cílené: Joalis ColiHelp, Joalis ColiDren. Nadřízený orgán tenkého střeva je srdce, mysleme tedy také na preparáty Joalis CorHelp, Joalis CorDren.
