Každý ve svém okolí jistě zaregistroval jev, že lidé úzkostlivě zdravě žijící často onemocní a umírají poměrně mladí. A naopak. Lidé s "Churchillovou dietou" – doutník, whisky a "proboha jen žádný sport" – se v relativním zdraví dožívají přes devadesát let; jako Winston Churchill sám. K čemu tedy životospráva? Rozšifrování genetického kódu člověka skutečně naznačuje, že stárnutí těla živých bytostí není svou podstatou pouze intoxikací a degenerací buněk organizmu, ale je řízeno souhrou několika genů. Přitom v živočišné říši existují výjimky, které geneticky zafixovaný mechanizmus sebezničení organizmu nemají. Např. někteří mlži, želvy, velryby žijí několik staletí a jako století se ještě rozmnožují.

Skákající geny

K jevu, jakým je souhra genů řídící naprogramovanou smrt organizmu, musíme přičíst i další záhadný děj, který se odehrává po oplození vajíčka spermií. Jsou to tzv. "skákající geny". Tento děj v oplozeném vajíčku probíhá tak, že ze záhadných důvodů se purinové báze, z nichž je složen genetický základ člověka, z ničeho nic ve šroubovici DNA přemisťují (skáčou) na jiná místa. Tím vyřazují, nebo naopak aktivují některé přítomné dědičné dispozice. V důsledku toho jsou sourozenci, původně dědičně stejně disponovaní, vybaveni jinými vlastnostmi a schopnostmi. Vždyť DNA vajíček a spermií stejných rodičů je stálá a stejná! Přesto jsou zděděné dispozice sourozenců velmi různé. Jasnovidní předkové měli tedy v podstatě pravdu, ač tento děj vztáhli místo k okamžiku početí k datu porodu. Vnímali aktivitu neviditelných sil, které tělo přicházejícího ducha vybavovaly vlastnostmi a tím vlastně i určitým osudem. Viděli je v podobě antropomorfizovaných "sudiček". Ano, neviditelné síly stvoření šijí při tvorbě genofondu každé na svět přicházející duši tělo, duševní schopnosti a osud "na míru". Dodávají právě takové dispozice, jaké duše potřebuje ke splnění svého inkarnačního úkolu. Ale tak jednoduché to zas není. To by pak neexistovala svobodná vůle člověka a lidský duch by měl velmi omezenou zodpovědnost. A lidský duch se inkarnuje do těla právě proto, aby se mimo jiné naučil určité míře zodpovědnosti!

Dómy smrti

Záhady spojené s osudem člověka se pokoušeli vyluštit i filozofové a astronomové. V důsledku hypotézy, podle níž existuje spojitost mezi postavením planet a jednáním člověka, vznikla astrologie jako pokus o prognózování dějů v lidské duši. Neví se sice, proč by měla existovat spojitost vlastností člověka s planetami, ale nemůže nakonec podstata astrologie spočívat v aktivizaci a neutralizaci prostorových obrazců, jakými jsou geny v DNA, prostřednictvím prostorového působení uspořádání planet a souhvězdí? Ve smyslu vzájemného působení mikrokosmu a makrokosmu. Vždyť přece vše souvisí se vším a "atomy ve vesmíru o sobě jakoby vědí"! Od astrologů pochází pojem zřejmě objektivně existující fáze života, tzv. "dóm smrti". Že by planety v něm aktivizovaly geny sebezničení? Existují totiž periodická období v životě člověka, která se vyznačují vysokou mírou ohrožení života nemocí nebo úrazem. Pozoroval jsem, že když toto "hvězdami" předurčené období nástrah člověk překoná, následuje zase období relativně klidné. V astrology označených fázích života, v "dómech smrti", se zatím z neobjasněných důvodů objevují duševní krize, nemoci, zranění, neštěstí. A najdeme zde i tzv. nešťastné náhody. A cožpak v životě lidí nepozorujeme, že po překonání fáze jakéhosi smolného období přicházejí zázračná uzdravení i ze smrtelných nemocí či úrazů?

Příliš jednostranný pohled

O omezenosti a jednostrannosti lékařského materialistického pohledu na život člověka mě přesvědčil příklad mojí tety ze Sušice. Ta na základě správné vědecké diagnózy (rozsáhlá tuberkulóza) a vypočítané prognózy "umírala" od svých 28 do 89 let. A naopak, měl jsem v rodině i příbuzné s dokonalými ukazateli cholesterolu a krevního tlaku, kteří zemřeli překvapivě brzy. Jsem přesvědčen, že podobná pozorování zaregistrovali ve svém okolí i čtenáři. Lidé "běhající a sportující pro zdraví" a stravující se "vědecky" se vesměs dožívají nevelkého věku. Těmito zdánlivými paradoxy jsem jen naznačil, nakolik víceúrovňovým je problém délky života. Pokusím se tedy níže nastínit, k jakému závěru jsem na základě použití "třetího oka" zatím v životě došel.

Krize jako zkouška

Život člověka vidím skutečně jako osudově naprogramovaný s tím, že se v něm cyklicky objevují životní krize, ohrožení života. Zdá se mi, že tyto krize jsou silami Tvůrce do genofondu zasazovány jako překážka z toho důvodu, aby byl člověk čas od času konfrontován s naplňováním smyslu svého bytí, s plněním svých inkarnačních studijních úkolů. Neboli tyto krize jsou takovými lávkami nad propastí tělesného bytí, které mají navrátit pozornost člověka k transcendentnímu rozměru jeho existence. Prostě mu naznačují, že nežije pro naplňování svých živočišných potřeb. Plní-li člověk svůj inkarnační cíl z hlediska věčnosti, přejde onu nastraženou zkoušku (dóm smrti?) bez problému. Rozumáři takový průběh prognózovaného "dómu smrti" označují za vyvrácení astrologie a předurčení. Neplní-li analyzovaný své inkarnační zadání, nebo zatěžuje svou duši zbytečně a nadměrně karmou, udeří připravená nástraha plnou silou a buď ho zbaví života, nebo nemocí přesměruje jeho způsob myšlení. I tento úder karmických sil Stvořitele se děje z lásky k dotyčnému, neboť jej vystříhá vytvoření nadměrné karmické zátěže z hlediska věčnosti. Teprve na nemocniční posteli, nebo na druhé straně života se dotyčná duše vzpamatovává a poznává, jak pošetilý životní cíl typu "umřít jako bohatý", nebo "užíváním se urozkošit" si dala. Přijde-li na to v krizi včas, v očích materialistů se překvapivě zachrání. Viz změny povah těch, kteří přežili klinickou smrt a krizi života obecně! Z výše uvedeného vyplývá, že pro udržení zdraví a naplnění délky života jsem jako rozhodující nalezl naplňování předurčených transcendentních rozměrů bytí člověka.

Vděčnost za život

Dokud člověk sám duchovně roste, dokud je duchovně užitečný svým bližním, dostává i neviditelnou pomoc k překonání všech osudových nástrah, ať genetických, či astrologických. Občas dokonce i zázračnou pomoc. Proto bible říká, neptejte se hadačů (z genofondu) a hvězdopravců! Ne proto, že by Bůh nechtěl, aby se jednotlivci mohli vyhnout nástrahám, ale protože takové rozumové snažení není účinné, není rozhodující, přikovává myšlení člověka k hmotné dimenzi. Jediný Ježíš Kristus dodává snaze o zdraví a dlouhý život správný návod. Člověk má hlavně usilovat o rozšíření království Ducha v sobě a ostatní mu bude přidáno.

Prvním učebním úkolem lidského ducha v těle je vděčnost za život. Ta se projevuje radostí ze života. Podstata této vděčnosti tkví ve faktu, že pouze skrze zkušenosti života v těle se může lidský duch více přiblížit k dokonalosti a tím i k Bohu. Skrze duchovní zkušenosti v těle se může vibrace duše žijícího posunout do vyšších vibrací a tím – po odpoutání od těla – do světlých astrálních světů (nebe). Ale také spadnout do nižších! Tato možnost nakmitání duše na vyšší duchovní hladinu je oním důvodem, který pozvedává zdánlivě bídný lidský život na úroveň božského daru. Je možné si proto všimnout, že lidé, kteří se radují ze života, jinak řečeno lidé s pozitivním myšlením, přecházejí lehčeji a se "štěstím" přes krize a dožívají se vyššího věku. (Naopak nevážení si života se časem projeví hlavně psychickými nemocemi, zejména depresemi.)

Aktivita – láska – harmonie

Druhým učebním úkolem ducha ve hmotnosti je naučit se radosti z tvoření, neboli z práce bez přímočaré vazby na peníze. Lidé aktivní, tvořící s radostí, nejsou nemocní a dožívají se vyššího věku. Typická jsou úmrtí důchodců, kteří toto období pojali jako nekončící neděli. Ač byli zdraví, do několika let (při prvním dómu smrti) umírají. Tvořit, být užitečný, nenáročný, pracovat jen pro radost z tvoření bez ohledu na peníze, toť životní krédo svižných osmdesátníků. Heslo důchodců pro dlouhověkost zní: "Dosud jsem musel dělat i to, co bylo jen výnosné, a to, co jsem považoval za hloupost nebo formalitu. Nyní se konečně mohu věnovat tomu, co mě baví a čím mohu pomáhat jiným." Užitečné zde na zemi Bůh ponechává co nejdéle, aby si vytvořili "poklady v nebi"! (Ti, kdo tento úkol ignorují, bývají často stiženi nemocemi pohybového ústrojí). Třetím učebním úkolem lidského ducha ve hmotnosti je naučit se milovat druhé lidi, vše živé i neživé. Být pozitivní v citech, nad věcmi i nad útrapami života. "Na vše existující (dobré i zlé) svítí slunce mého Otce," říká Ježíš. Kdo tento úkol neplní, bývá postižen nemocemi srdce a oběhu (a může si běhat pro zdraví, jak chce).

Čtvrtým učebním úkolem duše je naučit se vidět harmonii ve stvoření, neboli skryté souvislosti. To vyžaduje neustále usilovat o poznání, stále se učit tomu, co který čin vyvolá za odezvu, zajímat se o dopad vztahů příčina-následek. O nadčasové dopady zejména, neb v nich jsou skryty zákony věčnosti. Do pravého poznání patří také úsilí o správnou péči o svěřené tělo, o rozvoj jeho možností tělesných, rozumových a intuitivních. Opět jsem viděl kolem sebe, jak zájem o poznání "drží roky nad vodou" těla jinak velmi opotřebovaná. Síly Stvořitele pomáhají o poznání usilujícím překlenout krize. Kdo ze starších má pocit, že již všechno ví, že mu nikdo nebude nic říkat, bývá stižen zejména sklerózou mozku a hluchotou.

Vyjmenoval jsem jen několik hlavních učebních úkolů lidského ducha ve stvoření. Možností učení a jejich nenaplňování je však tolik jako lidských nemocí, jež jsou vybíjením karmy nenaplněného na tomto světě. Každá nemoc těla je odpovědí Podstaty světa na neplnění některého individuálního svěřeného úkolu, který měl dotyčného přiblížit ke Stvořiteli. Medicína nové doby bude v prvé řadě o tom, že bude upuštěno od mechanických pilulkových přístupů k nemocem a prostřednictvím intuitivního poznání se sdělí nemocnému i duchovní příčina následku, jímž je nemoc. Duchovní poradci mu pak pomohou prostřednictvím duchovního cvičení odstranit příčinu a tím umožnit plné uzdravení. V nastupující době se průchody lidí astrologickými "dómy smrti" stanou jen takovými "garančními prověrkami" těl v servisu, jako je tomu u aut, a to až do doby určené životnosti těla, tj. průměrně do 120 let.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2008.