V poslední době můžeme opět v tisku číst o Grálu. Ovšem jen proto, že se před soudem ocitl podivný bezzábranový spolek vyrábějící zřejmě drahé kazety mučených dětí pro úchyly a rovněž – podle starých indiánských návodů – i bezcitné "bojovníky" pro ukryté vůdce považující se za "Parsifaly". Kontext zpravodajského podání ovšem naznačuje, že za jejich abnormálním chováním stojí pojetí světa, jak jej představuje Abdrushinovo poselství Grálu. Jako by jeho popis energií pohybujících stvořením mohl za to, že v honbě za jejich uchopením se v průběhu tisíciletí vystřídaly různé typy lidí od jogínů přes izraelity a templáře až po Hitlerovy speciální oddíly SS.

K pochopení vzniku snahy temných duchů o ovládnutí energií života je nutné se ponořit do mystických výkladů hmotných jevů, které stojí mimo rozsah rozumového poznání neboli vědeckosti. Jen nadsmyslové obrazy ve stavu rozšířeného vědomí nám mohou přiblížit příčinu vzniku vesmíru, života a člověka, neboť rozumem je příčina vzniku rozumu samého neuchopitelná. Najdeme je jako základ všech náboženství u všech civilizací, včetně asijských a mayských. I když jsou zážitky mystiků různých civilizací líčeny odlišnými výrazovými prostředky, u všech lze vysledovat jeden a týž záhadný zdroj energie života. V evropské mystice je tento zářící zdroj nejčastěji a nejobecněji nazýván "svatý Grál".

Nalézání smyslu

Původ a podstatu tohoto záhadného fenoménu líčí legendy v obecných rysech asi takto: Stvořitel učinil svět (vesmír, tuto dimenzi) uzavřeným. Vše je v něm spojeno neviditelnými nitkami zákonů (všechno souvisí se vším), a tudíž platí, že to, co si zdejší obyvatelé "uvaří", musí si tu také "sníst". Indickou duchovní terminologií řečeno – platí zde zákon příčiny a následku (karmy), nebo ještě polopatičtěji: jak se jednotlivci a civilizace chovají, tak také dopadnou. Tento svět vybudoval jeho Stvořitel proto, aby se v něm mohli inkarnovat lidští duchové v podobě duchem obdařených zvířat. Vklouznutí jiného typu energie (ducha) do zvířete je podstatou anomálie živočišného světa, jakou je v ní člověk. Životem ve zvířecím těle mají tito duchové oživit sebe a poznat zákony celého stvoření. Tímto poznáním se přiblíží k poznání Stvořitele samého, neboť každý tvůrce je ve svém díle obsažen. Důsledkem jinak strastiplného života ducha v těle pak je, že mu jeho životem nabytá sebeidentita zůstane i po smrti hmotné schránky. Proto je život svou možností božským darem. V rovině duchovní dimenze tak smysl lidskému životu dává možnost sebeuvědomění a přiblížení se Bohu zároveň (z evangelia: "má život věčný").

Svatý Grál

Avšak část lidských duchů se v důsledku oddělení od dokonalosti (Boha) a špatně pojaté svobody tvorby zvrhla tak, že se tito jedinci sami začali cítit bohy, neboli bytostmi, jež se nemusí nikomu zodpovídat. Přestali respektovat nehmotné zákony stvoření. Obrazným snědením biblického jablka poznání pocítili "právo" označovat reality tohoto světa jako dobré a zlé! Jeho obecným uplatněním se tento svět změnil pro všechny v sérii utrpení (vyhnání z ráje). Navíc se trvalé vlády v lidských civilizacích zmocnili ti nejbezzábranovější (faktičtí ateisti) a utrpení všech ještě zesílili. Dále již středověká legenda... Jemnější duchové prosili o pomoc bytosti duchovní dimenze. Andělé jim ze soucitu s jejich situací dali naději. Umístili na vrcholu hmotné dimenze božský dar, který umožňuje lidskému duchu, který jej dosáhne, plné využití energie a informace vyzařující ze Stvořitele světů. V Evropě byl tento božský dar nazván "svatý Grál". Komu z lidí se podaří na něj napojit, ten získá "nenárokový" přívod univerzální boží tvořivé energie a informace (indická kundalíníšaktí). Evropskými mystiky a alchymisty byl tento zdroj nazýván také kámen mudrců, elixír věčného zdraví a mládí, zdroj nepřemožitelné vitální síly (meč excalibur) atd. Gnostiky neevropských civilizací byl v tranzu viděn jako krystal, evropskými gnostiky jako kalich vyzařující vibraci Stvořitelovy lásky k lidským duchům. Později, aby byla legenda tolerována křesťanstvím, byl obsah kalichu označen za krev z Kristova boku, kterou zachytil Josef z Arimathie do poháru. Vidění mystiků (gnostiků) zformulovalo v období doznívání skutečného křesťanství (období gotiky) několik básníků do různých paralelních legend o králi Artuši, svatém Grálu a Parsifalovi.

Rytíři čistého ducha

Šlo vlastně o básnické podoby proroctví popisující cestu k vysvobození lidstva ze společenského a náboženského úpadku. Věštec mýtickému králi Artušovi vysvětluje, že vysvobození z chaosu lidstva a úplná porážka současné vlády temných budou možné až tehdy, až první lidští duchové skrze "nadlidské" úsilí "dosáhnou svatého Grálu". Až tento přívod energie a informace jim poskytne sílu nutnou k porážce vládců temnot, až to umožní onu bájnou biblickou porážku zla na zemi – biblický "Armagedon". Podle legendy to jako první mají být rytíři Parsifal, Bors a Galahád (rytíř – alegorie svobodného člověka čisté duše). Tím, že se ke Grálu došlí duchové připojí na dodatečný přívod energie a informace Stvořitele světů, stanou se neporazitelnými. Rytíři Grálu následně obnoví nedokonalá lidská náboženství, odstraní nehodné duchovní a světské vůdce lidstva. Transcendentní silou (meč excalibur) nastolí přirozenou spravedlnost, jaká panovala ve "zlatém věku" lidstva. Spravedlivé uspořádání mezilidských vztahů i vztahu člověka k přírodě bylo Stvořitelem vesmíru předpokládáno jako samozřejmé a ono jediné činí Zemi rájem. Tato "restituce" přirozenosti a pořádku se musí odehrát předtím, než se vyčerpá geologicky omezená doba existence zeměkoule, která je ještě vhodná pro život člověka. Jinak by nebyl vývoj lidských duchů na Zemi dokončen a tím by nedošlo k naplnění smyslu jejího stvoření.

Záměry temnot

Svatý Grál je zatím jen bájným zdrojem energie a informace. Není tedy divu, že jakmile se zpráva o tomto mýtickém Zdroji donesla vládcům tohoto světa (temným duchům), jejich zájem ožil. Začali "pracovat" na tom, jak se ke Zdroji dostat. Ovšem proto, aby – považujíce se za bohy – pomocí jeho energie zavedli na Zemi nikoliv objektivní řád Stvořitele, ale svůj vlastní (klasikem těchto temných rytířů je Hitler). Tak se alchymisté, mágové a potají i stoupenci "vědeckého" světového názoru dali do honby za poznáním a energiemi všeho druhu, zejména těmi, které jim dají moc ovládat zdraví a psychiku lidí. Aby je změnili v "podlidi", v podřadné nemyslící otroky – v rozbředlou masu, jakou se stává dav současných "konzumních živočichů" se svým životním mottem: "Hlavně když nám chutná a nemusíme myslet." Zasvěceného tedy neudiví, že Hitler poslal esesáky hledat svatý Grál katarů do jižní Francie, KGB pátrala po tajemství lidské mysli v tibetských klášterech, CIA zabavila jako nevědecké práce o orgonové teorii a stále tají metody "vymývání mozků". Ateisti škol a sdělovacích prostředků masově matou hledající popíráním objektivní existence nehmotných reálií. K dovršení chaosu se o "dosažení Grálu" na vlastní pěst jako hlavy malých sekt pokouší stovky "Parsifalů" a kontaktérů. Nejen u nás, ale ve všech zemích. Tito "božstvím obsedlí" diletanti se v "samospasitelných" sektách učí "masírovat" myšlení davových lidiček nechráněných vírou ani kritickým rozumem. Tito pseudousilující "rytíři Grálu" si naivně myslí, že se jim na cestě za Grálem podaří oklamat pojistky, které jej střeží. Chtějí jako bájný řecký "podvraťák" Sisyfos "oklamat bohy". K cestě za tajemstvím podstaty životní energie člověka jsou "temní" schopni obětovat kohokoliv jiného. Viz nejen pokusy na lidech psychologickou manipulací, hudbou, farmaky, ale také vymývání mozku řadových lidí skrze tisk, ba občas i církve. Nemohou uspět. Jsem přesvědčen, že "pojistkami" na cestě ke svatému Grálu projde jen – jak je řečeno v legendě – das reine Tor (čistý snílek) durch (skrze) die reine Tor (čistou bránu). Neboli čistý duch jen pomocí čistých prostředků. A toho pozná každý, v kom je ještě zbytek přirozenosti neboli čistoty z božského stvoření.

Třetí rozměr stále chybí

O rozsahu rozvratu citu pro přirozenost jsem se přesvědčil při nedávné diskuzi s evangelickým "biblistou", který o kazetách s mučenými dětmi, draze prodávaných úchylným jedincům k jejich sebeukájení, tvrdil: "Proč to komu vadí, že se jejich promítáním pedofilní sadomasochisté ukájejí? Vždyť to dělají potají v ústraní a nikomu neškodí! A uvolňují přebytečnou pohlavní energii." Obdobný názor se sice nahlas nevyslovuje, ale je poměrně rozšířený. Je to názor "světa mnoha pravd", světa mnoha "teologů" se schopnostmi opakovat pouze staré stereotypy. Jako "mrtví v duchu" nejsou schopni se kvalifikovaně vyslovit k jevům novým. A tak k této zásadní a velmi zákeřné lži, že žít úchylku je neškodné, mlčí. Ba dokonce nechají hovořit vysokoškolskými tituly ověnčené, že žití úchylek, pokud neškodí jiným tělům, je lidským právem a že je prospěšné pro ventilaci jejich pohlavní energie. O duši a transcendentnu mluvit je neslušné... Věc se má však z hlediska přežívání duše jinak! Žitím úchylnosti v hmotné rovině bytí se tato v nevědomí, neboli duši člověka, upevňuje. Jakmile se takové duše smrtí oddělí od těla – protože život odchýlený od Řádu považují za normální – propadají se v záhrobí do míst, s nimiž jsou vibračně spojeny. Tedy do míst mučení a řevu dětí! Přitom psychicky cítí to, co mučené děti. A nemohou se odtud dostat, protože se tam připoutaly žitím od řádu stvoření úchylného. Stvořitel světů jim jen dále umožnil žít to, co chtějí a považují za normální! To je ta božsky dokonalá spravedlnost, v níž současní faktičtí vládnoucí ateisti nevěří. Proto svou pravomocí a na svou odpovědnost před Stvořitelem zorganizovali školství a společnost tak, aby v nich byly od malička rozvíjeny jen dva ze tří rozměrů člověka. Svalové tělo s jeho dovednostmi a rozumovou inteligencí. Úsilí o rozvoj charakteru, neboli projevu duchovního rozměru člověka, bylo ve školách a ve veřejném životě zcela vytěsněno. Ideálem fakticky ateistické školy se stal svalově a intelektově všeho schopný jedinec. Nebo snad někdo zaregistroval úsilí o formulování charakteru dětí na školách či dospělých ve společnosti? Je snad ceněn, vyučován nebo známkován někde charakter člověka? Jsou veřejnosti jako úspěšní představováni ti, kteří prokázali vlastní kvalitu lidství, jíž se říká charakter? Na jakoukoliv zmínku o etických hodnotách člověka útočí temní jako na moralizování. Přitom geniální svalovec či inteligent bez charakteru je jen potenciálním geniálním zločincem a jako "schopný" a tituly ověšený se dere k moci!

Nástup nové doby (pravděpodobně po katastrofě, jež jí bude předcházet), která psychicky zničí temné a odnaučí odvázavšího se člověka v "kostele Stvořitele hvízdat", pozná každý právě podle toho, že ve školách a ve společnosti na prvním místě bude hodnocen charakter člověka a teprve pak jeho inteligence a dovednosti. U všech, zejména u bohatých z vůle osudu nebo propůjčených schopností, bude na prvním místě hodnocena jejich velkodušnost, nikoli plýtvání a miliardové majetky. Tuto změnu poměrů a parametrů nastolí nové poznání a energie, jež přinesou oni lidští duchové, kteří jako rytíři došli a pohlédli na svatý Grál. Nikoliv však cestou ignorance Řádu stvoření či dokonce hnusu a jakýchkoliv úchylností, ale cestou čistoty – tak, jak ji ukázal třeba Ježíš Kristus. Tou je život v práci (tvoření), lásce (pozitivitě) a v dodržování Řádu stvoření (spravedlnosti). Co je s tímto v rozporu, pochází z moci vládců temnot.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 9/2008.