Všimli jste si, že agresivní či zcela hmotařští lidé nejen neobdivují květiny, ale někdy je přímo nesnášejí? Při takové procházce botanickou zahradou se nejen upřímně nudí, ale i trpí. Je tu snad jakási podobnost: kdysi se říkalo, že hříšný či zlostný člověk v přítomnosti čistšího, láskyplného často vybuchne, nebo použije jízlivosti, ironie či jiné útočnosti – podle svého povahového "zbrojního arzenálu". Praxe to občas dotvrzuje: nečistoty, které si v poklidu dřímaly, bývají často vybuzeny k aktivitě.

A další asociace, snad trochu odvážnější. Kosmická tělesa, zvláště komety, prý mají podobný účinek na celé lidstvo. Jak to? Jejich duchovní vliv přesahuje rozměry jejich viditelného jádra, asi jako aura člověka přesahuje jeho fyzické tělo, a rozvíří temný prach, jako když přejedete koštětem. V nepředstavitelných kosmických dálkách "obydlených" nadčasovými božskými mocnostmi, kterými kometa putuje, se pak toto "koště" promyje v alchymii nekonečné lásky. Ale i nabije. Je vlastně součástí žhoucího božího lůna, kterým je celý vesmír. Z těchto vesmírných dálav přilétají komety prodchnuté očistnými silami, jaké si asi sotva dovedeme představit, a svým průchodem naší blízkostí nenechají nikoho na pokoji: jedince ani národy. Řada špatností se před nimi neskryje. Vyžité a odpařené mentální výrony zla smete aura komet s sebou, takže očistí mentální atmosféru planety. Zároveň ale vybudí, vyprovokuje ke splatnosti další osudové zásahy, které dosud čekaly na vhodnou dobu. Asi jako když nosíme v těle dispozice k chorobám, které čekají jen na nějaký spouštěcí mechanizmus, aby propukly. Je to, jako když vydrhneme podlahu a mezi prkny se odhalí další špína, na kterou dřív nebylo vidět. Něco z toho, co by nás čekalo k řešení až později, a třeba i za horších podmínek, i s úroky (protože mnohdy se negace stále nabalují), vyvolají komety k realizaci.

Zkamenělé ctnosti

V tomto smyslu se dá říci, že komety naopak přinášejí požehnání. Vždyť se také přibližují k Zemi nesčetněkrát blíž než nejbližší stálice za sluneční soustavou. Je tedy nasnadě, že to s námi "něco udělá". A co jejich úlomky dopadnuvší na zem? Inu, je to podobné. A je-li při dopadu vyvoláno mísení se zemskou hmotou za vysokých teplot, pak něco z těchto sil nabývá i proměněná zemská hmota, v našem případě vltavíny. Obzvláště je-li jich velký počet, krajinu dopadu pročistí, ba posvětí. Známe to: zejména za srpnových nocí se děje cosi tajemného a vznešeného. Říkávalo se, že "padají hvězdy". Dnes v tom astronomové vidí jen droboučké úlomky tvrdé hmoty. Budiž. Podívejme se na věc i jinak. Meteorické roje jsou totiž i něčím jiným. Pokud nedopadnou, pak svým duchovním "nabitím" promývají, ba "osprchovávají" zemskou mentální atmosféru od výronů lidského zla. A když dopadnou? Září takto dál ze země. Září ale i to, co s nimi vešlo do styku a přetavilo se. A co se dělo s těmito duchovně oplodněnými úlomky ony miliony let? Je-li vám poněkud přístupná ezoterika, podívejme se na její náhledy na krystaly, drahokamy a polodrahokamy. Posvátnost místa bývá někdy podporována či dokonce prvotně vyvolána nejen nebeskými, ale i podzemními vlivy – jak energetickými, které zaznamenávají i průměrně senzibilní lidé, tak i ložisky krystalů, polodrahokamů a drahokamů, ležícími a pomalu se vyvíjejícími ve velkých hloubkách. Krystaly a (polo)drahokamy jsou "zkamenělými" ctnostmi a duchovními silami, a proto poskytují pestré spektrum nejrůznějších inspirací. Čím vznešenější je vůdčí duchovní povaha určitého druhu krystalu, čím je zářivější a jasnější, tím nádhernější je krystalizace jeho hmotných kamenů tvořících jeho fyzické tělo. V některých místech jsou při zemském povrchu i četnější shluky elementárních bytostí, které jsou těmto silám blízké a spravují je. Zesilují pak i inspiraci lidí k založení sakrální stavby i k sebepoznání a tím spuštění procesu uzdravování.

Symboly dobré vůle

Každá vyzářená dobrá myšlenka, každý správně vykrystalizovaný čin napomáhá spolu s (polo)drahokamy dál zduchovňovat zemské těleso a spolupůsobí i ke krystalizaci hmoty pod povrchem země. Zasvěcenci spatřují přímou souvislost mezi jiskřením lásky, krásy a dobra a povahou krystalů a drahokamů pod zemským povrchem. Má to svou logiku: máme-li například i běžný roztok obyčejné soli, musíme odpařit vodu a teprve pak vzniknou lesklé krystaly. Je to týž princip: i vše zbytečné a nečisté, tedy povahové zárodky chorob, musíme odpařit, aby se naše Já zaskvělo jako vzácný krystal či drahokam. Krystal vznikl nejprve roztavením a pak přesným zpevněním podle dokonalých zákonitostí a struktur. Proto je předobrazem duševně i fyzicky zdravého člověka, rozvolnivšího a odpařivšího vše neukázněné, kalné a chaotické, tedy vše nemocné. Ten pak již nezanechává žádný mentální odpad a září rozhodností a pevností činu. Pronikají-li zasvěcenci svým duchovním pohledem do zemských hlubin, otevírají se jim tajemství zduchovnění Země. Lidé totiž vpisují i do Země svoji kvalitu. Krása, láska a dobro, které lidmi kdy prošly, ovlivnily blahodárně nejen jejich osudy a zdraví, ale napomáhají pod zemským povrchem při dalším nabíjení krystalů, drahokamů či polodrahokamů. Ty jsou symboly pevné vykrystalizované vůle ke správnému činu. I když se tyto kameny začaly vyvíjet před dávnými věky, člověk brzdí nebo urychluje produchovňování zemského tělesa.

Požehnání v hlubinách země

Každá krystalizace naší povahy, uvědomění a odstranění jejích vad a zbytečností, nečistot a chaosu se zrcadlí v zemské hlubině a v nových zrodech krystalů. Ctnosti charakterů vyvolávají stříbrné záření krystalů, protože jsou tvůrčími silami v éterné substanci, která protkává naše tělo, jež je však i součástí těla zemského. Vše je jednotou. Krystaly odpovídají duchovním silám či vlastnostem, jež působí z kosmu i skrze člověka až do zemského nitra a odtud září zpětně na lidstvo i do kosmických prostorů. Odtud ona léčivá síla krystalů: každý povzbuzuje tu vlastnost, jejíž koncentrací se vyvinul. Avšak bez naší spoluúčasti nám žádný krystal nepomůže. Už Goethe řekl: "K čemu je dobrý kámen mudrců, chybí-li k němu mudrc?" Jako se liší povaha působení krystalů a drahokamů, mají mnohá posvátná místa v přírodě zcela odlišné vyzařování. Na mnoha těchto místech kdysi vyrostly různé svatostánky, když naši předkové byli schopni tato místa rozeznat. Kolik je v hlubinách země pod námi ještě vltavínů? Snad je dobře, že jsme je všechny ještě nevysbírali. Snad mají i jiné působení, než jen pro lahodné spočinutí okem. V oblastech výskytu vltavínů tedy žijeme na zemi, která je něčím snad dosud specifická: dostalo se jí před miliony let toho kosmického požehnání, které je na zeměkouli neobvyklé. Uvědomujme si to a važme si toho. Krajinný chrám jižních Čech má své kosmické oplodnění.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 8/2008.