Fyzioterapeut Gennadij Bělov se řadu let zabývá léčbou nemocí pohybového ústrojí, a to především u tělesně postižených dětí. Domácí rehabilitaci, která vhodně doplňuje tu oficiální medicínskou, jim umí – podle závažnosti onemocnění – "ušít přímo na míru". Totéž by rád uplatnil ve větší míře i doma v Čechách.

Někdejší moldavský učitel a dizident Gennadij Bělov žije již deset let v Nepomuku, který se stal pro jeho rodinu novým domovem po nuceném exilu. Pan Bělov otevřel v roce 2007 na poliklinice v Plzni dětské rehabilitační centrum Sluníčko. "Chodí ke mně i dospělí s problémy páteře a kloubů, ale pomalu přibývají tělesně postižené děti, na které se zaměřuji především. Většinou docházejí jednou týdně na rehabilitační cvičení, ale to je málo. Proto kladu důraz na mobilizaci aktivity dítěte v domácnosti," říká Bělov. Podle fyzioterapeuta se individuální minirehabilitace v domácích podmínkách u dětských pacientů velmi osvědčily. "U našich západních sousedů mají rodiče možnost připlatit si k zdravotnímu pojištění a získat tak přístup k různým alternativním metodám, které klasickou léčbu vhodně doplňují. V poslední době se trendy obrátily na systém domácího cvičení nebo domácí rehabilitace, kterou lze provádět i pomocí finančně nenáročných pomůcek. Pochopitelně přístup a vybavení je vždy individuální – podle závažnosti postižení pohybového ústrojí. Proto je důležitá konzultace odborníka, který dokáže nejen kontrolovat postup v provádění cvičení, ale podle potřeby navrhovat i další pomůcky odpovídající vývoji dítěte. Cílem je vrátit dítě pokud možno do běžného života, nebo na vyšší stupeň fyzické aktivity. Pokud dítě začne aktivně cvičit od útlého věku, v dospívání je pak jeho šance na zlepšení zdravotního stavu o hodně lepší," dodal Bělov.

Několik základních rad

• Musíme přimět dítě k samostatnosti a pravidelnému cvičení. Tak například děti s dětskou mozkovou obrnou (DMO) mají zeslabené tělo. Po probuzení obtížně vstávají z postele, nedokážou dobře sedět, neumí správně dýchat, mají ochablé svalstvo. Příznivý vliv nácviku motoriky správných pohybů těla na celkový zdravotní stav pacienta je připisován tomu, že lidské tělo pracuje v neustálé součinnosti všech jeho systémů. Proto stačí zavěsit hák na strop (nebo na konstrukci nad postýlkou), na něj provaz s tyčí a tím přispějeme k samostatnému zvedání těla z postele. Přitažením provazu visícího na háku dítě lehce dokáže zvednout horní část těla.

• Další důležitý bod – sezení. Když se dítě naučí správně sedět, lépe se mu dýchá a díky vydatnějšímu přísunu kyslíku do mozku se i lépe koncentruje. Špatná fixace sezení časem může vést ke skolióze a tím zhoršit i bez toho obtížné léčení. Proto by dítě odmala mělo sedět na židli speciální konstrukce. Záda musí být dobře opřena na zadní opěrce s molitanovou vložkou. Důležité také je mít nohy na podlaze v rovném úhlu 90 stupňů a vždy mít možnost odpérování od podlahy.

• Další důležitou pomůckou je tzv. tunel, který každodenně nastartuje prokrvení všech kloubů. Vyrobíme zábradlí dlouhé 3 až 4 metry a chodíme v koridoru (šířka 50 - 70cm) tam a zpět. Lze použít tlusté provazy. Pokud je stav vážný a dítě špatně zvedá nohy, je třeba na zábradlí položit prkénko, tím bude pohyb hodně odlehčen.

• Děti s DMO, svalovou dystrofií, skoliózou, mají nesprávné, nedostatečně aktivní dýchání. Proto lze v domácnosti použít vědro s vodou a hadicí – nádech nosem, výdech do hadice. Touto metodou se docílí také uvolnění napětí žeberních svalů, následně uvolnění dýchání a lépe se prokrvuje mozek. Předtím je důležité správně nastavovat dýchání: nádech nosem – pauza – výdech ústy a snažit se, aby dítě mělo zavřenou pusu, dýchání musí jít jen nosem.

• Pokud je v rodině rozbitý nebo starý rotoped, lze k němu přimontovat motorek. Dítě tak bude mít výborný stroj na posilování svalstva "bez námahy". To platí i pro běžecký pás. Pokud se na něm dítěti zaplétají nohy, umístíme doprostřed prkénko vysoké 20 - 30 cm. Tím se zkvalitní chůze – chodidla se nebudou dotýkat.

• V poslední době přibývá dětí s hyperaktivním syndromem a medicína s tím dost těžko zápolí. Tuto závadu bych specifikoval jako rytmickou poruchu. Mé zkušenosti jsou takové: stačí zpomalit, zbrzdit pohyb a začít doma cvičit. Udělat křídou čáru na podlaze od jedné stěny ke druhé a po ní chodit tam a zpátky, aniž bychom ji přešlápli. Chodíme pomalu – krok – pauza – krok – pauza. Čára nám pomáhá zlepšit koordinaci a fixaci těla. Mentální funkce lze vylepšit také tak, že každý den cvičíme s odpočítáváním čísel pozpátku. Začínáme od 10 a postupně zvyšujeme – 20 až 100 či 200. Během roku dochází k výrazné stabilizaci těla a lepší koncentraci.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "6/2008".