Uvedené zdravotní potíže ginkgo prokazatelně zmírňuje.

Spálení od slunce

Sluneční světlo obsahuje dva typy ultrafialového záření: UV-A a UV-B. UV-A způsobuje zhnědnutí kůže, zatímco UV-B může kůži velmi rychle poškodit. Kromě toho produkuje slunce infračervenými paprsky teplo, které kůži odebírá vlhkost a tím ji činí náchylnější k zánětům. Sluneční záření nezávisí jen na počasí a ročním období. Záření ve vysokých nadmořských výškách v horách je nebezpečné i v zimě. Sluncem, pískem a vodou může ultrafialové záření rovněž podstatně nabýt na intenzitě. Příznaky: kůže je červená, napnutá a horká, v těžších případech se vytváří spáleniny – puchýře.

Jak při spálení od slunce pomáhá ginkgo

Díky svým flavonoidům patří ginkgo mezi tzv. lapače volných radikálů, což znamená, že dokáže z tkání "vylovit" a zneškodnit agresivní látky – volné radikály. Vzhledem k tomu, že tyto látky vznikají zejména za působení slunečního záření, je namístě poskytnout ginkgu prostor při léčbě popálenin od slunce, protože v této oblasti skýtá značné šance jako ochranný faktor pleti. Po černobylské katastrofě byly některé oběti ozáření léčeny 120 miligramy výtažku z ginkga denně v naději, že by tato rostlina, která kupodivu sama dokázala přežít neblahé účinky atomové bomby svržené na Hirošimu, mohla přenést něco ze své odolnosti vůči záření také na lidi. Tato naděje nebyla planá. Po osmi týdnech došlo u pacientů užívajících ginkgo k mnohem výraznějšímu zlepšení než u těch, jimž výtažek z ginkga podáván nebyl. V současné době se ginkgo používá v kosmetickém průmyslu v nejrůznějších přípravcích na ochranu pleti. Krémy z ginkga si však můžete připravit i sami. Mějte ale na paměti, že i ten nejvýkonnější krém z ginkga se vyznačuje pouze velmi nízkým ochranným faktorem okolo 2 až 3. To je vyloženě málo, a proto je namístě zvážit raději použití komerčně vyráběných přípravků k ochraně před slunečním zářením! Síla ginkga totiž spočívá v tom, že dokáže přinést úlevu a zmírnění tehdy, když již došlo ke spálení.

Tinitus a akutní ztráta sluchu

Zásobení vlasových buněk ve vnitřním uchu kyslíkem je mimořádně problematické, protože žíly, které ke vnitřnímu uchu vedou, jsou velmi lehké a nedosahují až k vlastním vlasovým buňkám. Vzhledem k tomu je lidský sluch obzvláště náchylný k poruchám. Akutní ztráta sluchu a tinitus začínají nedostatečným prokrvením a nedostatkem kyslíku ve smyslových buňkách, tzv. "vlasových buňkách" ve vnitřním uchu. Některé z těchto smyslových buněk se s touto nouzovou situací nedokážou vyrovnat a odumřou. Tím u postižených lidí dojde k větší či menší ztrátě sluchu. U "čistého" tinitu bývají ztráty sluchu zpravidla spíše nízké, u akutní ztráty sluchu jsou oproti tomu vysoké, a proto stojí v popředí. Pokud tinitus nevymizí po několika týdnech sám a stane se z něj chronická nemoc, pak již většinou s poškozením vnitřního ucha moc nesouvisí. V tomto případě se spíše jedná o určitý druh "poruchy komunikace": z poškozených vlasových buněk se sluchovými nervy do mozku vysílají signály, které jsou v mozku nedostatečně filtrovány, a proto bývají nemocným vnímány jako rušivé zvuky v uších – na rozdíl od zdravých lidí, u nichž filtr zvuků v mozku funguje. Dosud není objasněno, proč filtr u nemocných s tinitem intaktně nepracuje; zdá se však, že určitou roli sehrává i vzrůstající stres charakteristický pro dnešní dobu. Např. nikotin a alkohol nepříznivě ovlivňují cirkulaci krve, čímž pro vnitřní ucho se všemi jeho jemnými žilkami představují riziko, které by se nemělo brát na lehkou váhu.

Příznaky: Jak tinitus, tak akutní ztráta sluchu přicházejí většinou nenadále, doslova "jako blesk z čistého nebe". U akutní ztráty sluchu jednoduše vymizí sluchový výkon v určitých frekvenčních pásmech (výškách tónů); nemocní popisují, že ztrátu sluchu nejprve pociťovali jako "špunt v uchu", jako zalehnutí uší obvyklé při plavání. U tinitu dochází v uchu k šelestům a zvukům, které mohou nabývat různého zabarvení tónů a různé hlasitosti. Obě tato onemocnění spolu vzhledem k potížím s vnitřním uchem úzce souvisejí, což dokládá přinejmenším skutečnost, že akutní ztráta sluchu bývá v 90 % případů provázena hučením v uších. O určitých drogách a lécích je známo, že mohou tinitus zesílit. Některé z nich na tomto místě uvádíme: alkohol, amalgam, ASS (kyselina acetylsalicylová), benzinové výpary, estrogeny a vestaveny, zejména ve spojení s nikotinem, Furosemid a jiné močopudné léky nebo léčivé rostliny, chemoterapeutika k léčbě rakoviny, chinin, kofein, léky na snížení a zvýšení krevního tlaku, nikotin, ředidla, sloučeniny arzénu, barya, mědi, olova, thalia, sulfonamidy aj.

Jak při tinitu a akutní ztrátě sluchu pomáhá ginkgo

Ginkgo podporuje zásobení kyslíkem ve vnitřním uchu, a proto bývá považováno za účinnou alternativu v boji proti hučení v uších. Prostředky podporující prokrvení jsou podle dnešních poznatků smysluplné hlavně v počátečním stádiu nemoci, je-li v popředí poškození vlasových buněk. Později se nemoc stoupající měrou přesouvá do nervových drah a mozku.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise

PHOENIX v čísle "5/2008".