Hydrocolonterapie – první krok k novému životu - rozhovor
-
Vytvořenostředa 2. květen 2018 12:57
-
AutorBlanka Urbánková
-
Oblíbené179 Hydrocolonterapie – první krok k novému životu - rozhovor /lektori-setkani/item/179-hydrocolonterapie-prvni-krok-k-novemu-zivotu-rozhovor.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
V předcházejícím čísle Phoenixu jsme si popsali stále málo známou a diskutovanou metodu hydrocolonterapie (dále HCT), kterou sice již vyzkoušelo mnoho lidí, teorie k její indikaci v běžném životě však stále "pokulhává" za praxí. Proto jsem se rozhodla doplnit svůj článek rozhovorem s odbornicí na dané téma. Jde o paní Márii Černínovou, která pracuje s tímto přístrojem již několik let, a jejíž zkušenosti, tak jak jsem je s ní probírala během absolvovaných procedur, jsou více než kladné.
Brně, kde se v Kotlářské ulici nachází vaše středisko Sanus, se vyskytují dva přístroje k provádění HCT. To je hodně nebo málo?
Těžko říci. Kdyby si každý dospělý člověk dával na své tlusté střevo, a tedy i zdraví jako takové, pozor a chodil pravidelně na HCT, asi by se ty dva přístroje "zavařily". Na počet obyvatel Brna a okolí je to jistě málo. Nehledě na to, že k nám jezdí relativně hodně lidí z mnohem větší dálky, i ze zahraničí. Ale asi jim to stojí za to, protože se vracejí.
Jací k vám přicházejí pacienti? Převažují nemocní, zájemci o preventivní péči nebo ti, kteří přijdou ze zvědavosti? Jak jsou poučeni o smyslu této kúry? Já sama hodlám tuto terapii zařadit k pravidelným procedurám péče o tělo, jako je návštěva rehabilitace nebo kosmetického salonu. Vrací se k vám s podobnou myšlenkou hodně lidí?
Trochu vás poopravím. Nejsou to většinou pacienti, ale "klienti", kteří přijdou na HCT, protože se nechtějí stát "pacienty". Na prvním místě jde tedy určitě o zájemce o preventivní péči. I když dlužno podotknout, že nakonec se každý svěří s nějakým trápením – bolestí hlavy, páteře, únavou, kožními problémy atd. O zácpě ani nemluvě. Dnešní člověk tyto příznaky nepovažuje za nemoc, ale spíše již za normální stav. Další, menší skupina zájemců o HCT, je tvořena lidmi, kteří si již daný problém uvědomují a mají potíže různého druhu. Buď se jim už dostalo informace o HCT, nebo jsou před zahájením klasické léčby a lékař jim doporučil sérii HCT, aby byla léčba účinnější. Přicházejí také pacienti, u kterých léčba již probíhá, ale jdou ještě na HCT – tak nějak "na přilepšenou". Přibývá nejen jednotlivců, ale chodí k nám i celé rodiny nebo pracovní kolektivy.
Odkud čerpá veřejnost informace o této metodě a její prospěšnosti?
Máme vytištěné letáky, které distribuujeme mezi veřejností, párkrát jsem psala stručné informační články do denního tisku, vychází nám inzeráty v novinách. Přibývá těch, kteří nás našli na internetu, a lidé si rovněž předávají zkušenosti mezi sebou navzájem. Informovanost je však stále spíše nedostatečná, jak jsem před pár dny zaslechla z úst klientky: "Dva roky hledám hydrocolon, myslela jsem, že budu muset jet do Prahy, nebo se vrátit do Ameriky".
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že klasická medicína HCT nepodporuje, vyjma několika osvícených zdravotníků s privátní praxí…
Je tomu skutečně tak a já nevím proč. I když to možná trochu tuším, ale je to jen takový můj "záblesk". Bylo by dobré, kdyby východní a západní medicína uzavřely jakési "manželství", nebo svazek "na psí knížku". Nic není dokonalé, ale kdyby se dalo dohromady to nejlepší z obou, tak by to snad nejlepší bylo. Neposunuli by se tím lidé zase o krok dál? Občas se již stává, že lékař doporučí HCT, a není to "soukromník". I několik lékařů chodí pravidelně na HCT a podle svých slov jsou s touto procedurou maximálně spokojeni.
Mohla byste – po technické stránce – přiblížit čtenářům metodu HCT a srovnat ji s domácími klystýry?
HCT je "velký klystýr", výplach. Zatímco klystýr si provádíme sami, výplach provádí pracovník pomocí přístroje. Klystýr pročistí pouze část střeva, výplach celé tlusté střevo – to je asi ten podstatný rozdíl. Nepředpokládám, že by někdo používal klystýr u akutního břicha, např. při zánětu slepého střeva, gynekologických problémech apod. Takové záležitosti se klystýrem neřeší. Pokud jste "začátečník", je potřeba pomalu, nenásilně uvolnit na stěně ulpívající zbytky, hlavně v tzv. haustrech. To se určitě nepodaří během jednoho výplachu a při dlouhodobém zácpovitém nepravidelném vyprazdňování. Je třeba udělat minimálně tři výplachy v krátké době. Poté se o své střevo přijdete postarat 3 - 4krát ročně (1 výplach podle stavu). Mezitím si klidně udělejte klystýr. Jeden střevní výplach trvá cca 40 minut; celkově je však třeba počítat s hodinou. Během této doby proteče konečníkem do střeva 80 - 120 litrů vody (podle stavu střeva); jistěže ne najednou – v jednu chvíli vždy jen půl až litr vody (případně méně, podle vašich pocitů). Voda se ohřívá na příjemnou teplotu těla, protéká jednorázovým setem (SPEKULE – k tomu vyráběná) – buď do střeva natéká, nebo znečištěná vytéká (jde o uzavřený okruh, procedura je bez zápachu). Na přístroji je prosvětlené okénko, kde z pohodlí lehátka můžete sledovat, co jste si ve střevech nashromáždili. Většinou již první dva výplachy ukáží, jak je tato procedura rozumná. Lehká masáž břicha napomáhá lepšímu účinku výplachu. Po výplachu navštívíte toaletu, kde odejde zbytek vody, případně stolice. Nedoporučuji plánovat si v této době fyzicky náročnou činnost, spíše jen lehké, uvolňující, odpočinkové cvičení.
Jogíni provozují metodu prakšalánu. Domníváte se, že je i u těchto lidí nutné alespoň čas od času aplikovat přístrojovou metodu?
Šank Prakšalána, neboli Várisára je mi známa, ale nemám s ní osobní zkušenosti. Na HCT jsem se setkala se dvěma klienty, kteří tvrdili, že očistu tímto způsobem provádějí, ale rozdíl mezi nimi a ostatními lidmi nebyl nijak patrný. Nezabývala jsem se touto metodou nijak do hloubky, takže netvrdím, že není dostačující. Třeba těmto klientům scházela jen potřebná "technická zdatnost". Kdyby přišel "opravdový" jogín, možná by to vypadalo jinak. Přiznávám, že touto otázkou jste mě poněkud zaskočila.
Pročištěním střev však péče nekončí, ale spíše začíná. Co doporučujete dále klientům?
HCT je opravdu jen začátek nového způsobu života. Když už jste tady, zřejmě máte v úmyslu něco změnit, něco se sebou dělat. Patrně chcete pokračovat a začátky mohou být těžké. Většina z nás je zvyklá na pravou českou kuchyni, která opravdu chutná – pečená husička, skvělé zelí a naprosto dokonalé české knedlíky! Žijeme však v uspěchané době. Kde máme vzít čas na vaření? V běhu se zastavíme někde na rohu, v poklusu spolkneme nějaký ten "burger", hranolky či párek v rohlíku a večer s vyplazeným jazykem padneme do křesla s ovladačem v jedné ruce a sáčkem chipsů v té druhé. Jenže takový způsob života opravdu není to nejlepší. Takže HCT a co dál? Doporučuji se postarat o doplnění či nasazení zdravé střevní mikroflóry, dostatek vlákniny, která je v zelenině a ovoci. Nutná je změna jídelníčku a způsobu stravování. Je třeba vynechat rafinovaný cukr a tuky a jíst co nejvíce čerstvé zeleniny. Zapomeňme rovněž na pečivo z bílé mouky a dejme zelenou celozrnnému pečivu a rýži natural. Životně důležité je, co jíme! Nezapomínejme na pitný režim! Nejpřirozenější je čistá voda, vhodné jsou i přírodní nesycené minerálky, v menší míře i bylinkové a ovocné čaje. Zvykněme si žít bez kávy, jde to! Říkáme, že nemáme žízeň a stačí nám půl litru tekutin denně… Naučme se pít. Když už máme žízeň, je pozdě. Naše tělo volá SOS! Pokud se nechceme hýbat – nejezme! Není přece nad lidské síly půl hodinka svižné chůze, víkendová procházka přírodou či malý výlet na kole. Nemusíme přece trénovat na olympiádu. Stačí bohatě "trojboj" – zdravá strava, dostatek tekutin a pohyb.
Veselá mysl – půl zdraví. Jelikož se jedná v případě HCT o zcela specifické služby, jistě máte v zásobě i humorné zážitky. Můžete se o některý se čtenáři podělit?
Možná tomu nebudete věřit, ale na HCT se dá probrat cokoliv. Dochází i k humorným příhodám, ale víte co? Já vám žádnou neřeknu. HCT je vážná věc a budu se toho držet. Co kdyby se v tom některý z mých klientů poznal? Nerada bych ztratila jeho důvěru. Ale řeknu vám něco jiného. Když jdete na HCT, nechte přehnaný stud doma! Jednou se mi stalo, že přišla slečna na proceduru, všechno jsem jí vysvětlila, všechno jí bylo jasné: já teď odejdu, ona si od pasu dolů odloží, položí se na lehátko, přikryje a já pak přijdu. Stalo se. Nachystala jsem potřebné, poodkryla přikrývku, abych zavedla rourku do konečníku, ale ouvej! Kalhotky! Slečno, ty si musíte sundat! Ona však na to, že se stydí, abych to udělala nějak bokem. Když jsem ji přesvědčila, že to opravdu nejde, tak prý dobře, ale ať se přitom zavádění nedívám... Myslíte, že mi bylo do smíchu?! V dnešní době je však stud spíše vzácný, takže takové situace jsou opravdu mimořádné.
Co byste závěrem vzkázala čtenářům Phoenixu?
Dr. Norman Walker řekl: "Viděl jsem volavky a jiné podobné ptáky, kteří stáli u řek nebo rybníků, a svůj dlouhý zobák plnili vodou, kterou takto dopravovali do konečníku, aby si sami provedli nálev nebo výplach střeva. Neptal jsem se těch ptáků, na které škole nebo univerzitě se naučili základním pravidlům vnitřní očisty těla."
Dávejte si na tlusté střevo pozor!!! Možná by nebylo špatné navštívit stránky www.centrumzdravi.com.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "5/2008".