Studuji vysokou školu. Šla jsem ke zkoušce. Měla jsem dobře nastudováno přes sto otázek. Ale na tři se už nedostalo. K mému zděšení jsem dostala právě jednu z nich. Ještě větší zděšení nastalo, když se mi totéž stalo několik týdnů později u jiného profesora. To nemůže být samo sebou.

Jste mladá. Možná právě nemáte žádného partnera. Tím je energie obsažená ve vašich myšlenkách větší než u ostatních lidí, včetně pana profesora. Jdete ke zkoušce. Myslíte na otázku, které se bojíte, že ji dostanete. Profesor ji zachytí a dá vám ji. Stačí myslet na to, co umíte. Nebo se vnitřně na zkoušejícího zaměřit a říkat mu v duchu, aby vám dal téma, které dobře znáte. Bylo by ale dobře, kdybyste se chybějící otázky dodatečně naučila. Ono je něco jako "zpětný dopad." Možná toto téma sehraje ve vašem pozdějším životě důležitou roli.

Moje zesnulá matka mne občas ve spánku navštěvuje. Pláče, že má bolesti. Stěžuje si, že je jí smutno, že je sama. Zemřela před půl rokem v nemocnici na rakovinu plic. Vždycky mě to rozruší. Mohu jí nějak pomoci?

Někteří lidé po odchodu z fyzického těla neví, že zemřeli. Vidí a slyší, mají svoje myšlenky, povahu, vzpomínky, mohou jít, kam chtějí. Jen nechápou, že nikdo z žijících na ně nereaguje. Přičítají to velkým dávkám léků, které dostávali. Cítí, že nejsou zcela normální. Často se zdržují v prostředí, ve kterém předtím žili. Sledují osud svých blízkých, ale nemohou s nimi hovořit. To, že dcera matku vnímá ve spánku, ukazuje na jejich vzájemný niterný vztah. Až vás matka opět navštíví, zkuste se probudit a promluvte na ni nahlas způsobem, jakým jste vždycky hovořila. Řekněte asi toto: "Milá maminko, všimni si, že nemůžeš zdvihnout lžičku, která leží na stole. Opustila jsi své nemocné tělo a nyní žiješ mimo něj. Tím, že nemáš tělo, nemůžeš mít bolesti. To, co cítíš, je jenom vzpomínka na bolest, kterou jsi měla, když jsi tělo opouštěla. Stačí, aby sis to uvědomila, a bolest zmizí. I v životě, který žiješ nyní, můžeš být spokojená. Před rokem zemřela tvoje teta, se kterou sis tak dobře rozuměla. Vyhledej ji a nebudeš sama. Najdeš ji jen tím, že na ni budeš myslet." Když se vám povede tohle říci, uvidíte, že se matka již neozve.

Odpovídá Rev. Jiří Palka

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "5/2008".