Modlitba nám napomáhá uvědomit si, co by mělo být vykonáno. Většinou se jedná o postupný proces, kdy naše porozumění toho, co bychom měli dělat, je výsledkem více modliteb, jež pronikají do našeho života jako celku, nikoliv jedné specifické modlitby.

Po bitvě mezi Aténami a Spartou během peloponéské války se řada lodí potápěla a stovky námořníků se snažily zachránit si svůj život. Jeden z nich se nahlas modlil k bohyni Athéně, aby mu pomohla, bylo však zřejmé, že se topí. Jeho spolubojovník, jenž se držel kusu dřeva, na něj zakřičel: "Modli se k Athéně, ale současně s tím pohybuj svýma rukama!" Duchovní praktiky, tedy i modlitba, mohou leckdy vést k nečinnosti (např. německé přísloví říká: "Bůh nám dává ořechy, ale nelouská je pro nás."). Modlitba se také může stát náhražkou za čin, a proto si ti, kteří se jen modlili, vysloužili pověst pasivních pozorovatelů neschopných čelit skutečným problémům světa. Tento názor také velkou měrou podpořili ti, co žili v klášterech a zasvětili svůj život modlitbám a byli izolováni od ostatních a od veškerých potíží světa.

Modlitby Abrahama Lincolna

Psycholog Ira Progoff vypráví událost ze života Abrahama Lincolna odhalující toto přehlédnutelné, ale významné spojení. Lincoln se často modlil a je pokládán za jednoho z nejduchovněji založených prezidentů. Po ukončení svých studií mu jeho vnitřní hlas naznačoval, že před ním leží obrovské úkoly, ale že se bude muset patřičně připravit, aby svůj osud naplnil. Prostředí, v němž se nacházel, mu však příliš velké možnosti v tomto ohledu nenabízelo. Jednoho dne za ním přišel neznámý člověk, aby si od něj za jeden dolar koupil barel plný nejrůznějších věcí, většinou starých novin. Vědom si skutečnosti, že tento muž se nachází v tísnivé finanční situaci, dal mu dolar, ačkoliv zprvu nevěděl, co v barelu je. Mezi většinou naprosto nepotřebných věcí byla ale téměř kompletní edice Blakstoneových "Komentářů", které Lincolnovi pomohly, aby se stal právníkem a později vstoupil do politiky.

Láska, již Lincoln cítil vůči lidem a jež je často plodem modliteb, mu otevřela cestu k důležité události, k níž by jinak nedošlo. Nebýt jeho laskavého srdce, nedal by neznámému člověku dolar a do rukou by se mu tak nedostaly knihy, jež mu velmi pomohly.

Někteří z nás jsou fascinováni neobvyklými projevy duchovního života - vizemi, paranormálními zážitky apod. Čekajíce na zázraky nevěnují dostatečnou pozornost jednoduchým věcem. Modlitba nám může odhalit, že čekání na zázračné věci je zbytečné. Je třeba, abychom začali konat. Velcí muži a ženy nečekali, až dosáhnou dokonalosti, či až budou jejich modlitby vyslyšeny, aby začali dělat to, co pokládali za správné. Duchovní život není zkrátka pro lenochy. Našim problémům musíme čelit a nikoliv je pouze analyzovat. Musíme se sice modlit, ale přitom "pohybovat našima rukama".

Když v roce 1931 cestoval Mahátma Gándhí lodí do Londýna, aby pro svoji zemi získal nezávislost, řekl:

"Modlitba mi zachránila život. Mám za sebou řadu velmi nepříjemných zážitků, díky nimž jsem se cítil zoufalý. Jestliže jsem byl schopen se znovu duševně postavit na nohy, bylo tomu proto, že jsem se modlil. Modlitba se pro mne stala životní nezbytností, bez ní bych nemohl být šťastný. A s postupujícím časem se moje víra v Boha prohlubovala a potřeba modlit se byla čím dál silnější. Bez modlitby mně život připadal nudný a prázdný. Navzdory všem problémům, jimiž jsem musel na politické scéně čelit, jsem nikdy neztratil svůj vnitřní klid a pokoj. Tento pokoj má svůj původ v modlitbě. Na formě nezáleží. Každý z nás je sám o sobě zákonem. Nechť se každý přesvědčí, že každodenní modlitby mohou jeho život obohatit čímsi novým."

Přestože se k modlitbě můžeme dostat jako Gándhí, tj. nikoliv na základě svobodné volby, ale spíše z nutnosti, často zjišťujeme, že po jisté době se bez ní téměř neobejdeme. Dodává nám tolik síly, že máme pocit, že je pro naši existenci zcela nezbytná. Ale neměli bychom v našem entuziazmu zapomenout Gándhího slova, že každý z nás je sám o sobě zákonem, a proto bychom měli být tolerantní ke všem způsobům, jakým se druzí modlí. Mimo tolerance je znakem duchovně vyspělého člověka i jednoduchost. Dalajlama kdysi řekl:

"Moje náboženství je velmi jednoduché. Moje náboženství je laskavost."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "5/2008".