Jsme v Česku, zemi neomezených ezoterických možností. V každé vesnici šaman, v každém městě ezoteriků houf. A podle české tradice, kdy se v případě absence zevního tlaku rozpočítává národ ve stylu prvý, druhý na dvě se fackující strany, odpovídající počet ezoterikožroutů. Každá strana má ovšem houf svých, jen pro ně pádných argumentů. Na jedné straně jsou to občas vycházející překvapivé předpovědi událostí kohosi z tranzu či z "hvězd", diagnózy a léčby nevyléčitelných, na druhé straně povinná školní výuka o samovolném sestavení živých buněk v pramoři v důsledku bušení radioaktivního záření do slané vody (pod názvem Darwinova vývojová teorie).

Uzdravení prostřednictvím snu

Než rozvinu svou úvahu, musím dodat, že na rozdíl od jiných vím, o čem píšu. Právě o letošním Silvestru se mi po třech měsících přes veškerou bylinářskou snahu zhoršily průdušky natolik, že jsem si řekl, že na to plicní budu muset přece jen jít. Abych do té doby přes svátky vydržel, uvedl jsem se do meditačního stavu s úpěnlivou prosbou o pomoc vyšších sil. Ještě při vědomí jsem pocítil, jak mnou postupně od nohou prošla jakási teplá vlna. Ulevilo se mi a kupodivu jsem tvrdě usnul. Na Silvestra!

Zdálo se mi, že ke mně přichází vyzařující postava, které jsem neviděl do obličeje a nevěděl jsem, kdo to je. Přišla ke mně a dotkla se prstem jednoho místa na mém hrudníku vpravo od středu. Pocítil jsem slastnou úlevu. Během dvou nádechů a výdechů se mi uvolnily průdušky jako astmatikovi po inhalaci. Pak již následoval jen úžasný volný dech. Bez vysvětlení či komentáře se sen rozplynul. Ráno jsem se probudil s bolestí hlavy, která však po dvou hodinách zmizela. Zato průdušky byly zcela čisté, a to natolik, že jsem mohl v dalších dnech zastavit jako zbytečné i zvlhčovače, což bylo v posledních několika letech v době ústředního topení takřka nemyslitelné. Bylo to třetí zázračné uzdravení prostřednictvím snu v mém životě a popsal jsem jej veřejně proto, aby mohla v oranžových prostěradlech za hlasitého mručení vyběhnout URNA (útvar rychlého nasazení) Sisyfů a nabízet mi k valení svůj bludný balvan. Naštěstí již nemá k dispozici mlátičky z StB, takže si užijeme alespoň nějakou legraci.

Kontaktéři a chanellisté

Má-li se o nějakém jevu uvažovat jako o skutečně reálném, musí existovat odedávna. Existují-li tedy jiné dimenze a světy, odkud čerpají geniové, jsou-li reálné jiné než smysly zachytitelné hmotné bytosti, musejí s nimi mít zkušenosti všechny národy a kmeny, neboť genotyp člověka je na celém světě stejný. A také že mají, pohlédneme-li bez materialistické cenzury zpět. Nejdokonaleji máme situaci popsánu v antice, protože tehdejší filozofické spisy se neodvážila zničit ani inkviziční, ani materialistická cenzura. Od Orfea po Pythagora, od Platóna po Apollónia z Tyany, všude se hovoří o poznatcích získaných za zvláštních okolností. A také o nutných podmínkách, za kterých je možné v těchto mystériích (stavech rozšířeného vědomí) "nahlédnout za oponu" pozemských dějů.

Jsou to asketická vegetariánská strava, absence alkoholu a všech omamných látek v potravinách, odívání se jen rostlinným materiálem (lněným) a stavu mysli oproštěné od lidských neřestí. Školitelé zajisté věděli, proč uvedené požadavky mají. Jejich nedodržení mělo totiž za následek buď duševní poškození "mysterizujícího", nebo chybné zření. To by pak podle zákona karmy bylo na vrub toho, kdo mystérium vedl. Trvali na přísných podmínkách natolik, že Pythagora odmítnutí přijetí zbohatlíků do prožitku mystéria stálo život! Tento přístup k ezoterickým záležitostem byl odvozen od hermetického principu, že "stejné je možné nazírati jen stejným". Aktualizovaně řečeno, vysílání na krátkých vlnách je možné zachytit jen na přijímači na krátké vlny! A v duchovní rovině je celou Pravdu možné zachytit jen tehdy, kdy duše sama vibruje ve stavu Pravdy!

Pravda žádá čisté vibrace

Za příklad přísných nároků na stav člověka, snažícího se nahlédnout za oponu smyslových vjemů neuvedu obligátního asketu Jana Křtitele, ale méně známého, zato však dokonale popsaného životopiscem – Apollonia z Tyany (1. stol.). Ten navíc nikdy nebyl obutý, nevázal se na místo a dožil se 105 let. Křísil mrtvé, léčil nemocné, předvídal události a konání živlů, pohledem zjišťoval vinu či nevinu obviněných, zmizel, aby se objevil jinde, četl myšlenky a rozuměl všem jazykům a zvířatům (viz znalost protojazyka, neb na onom světě každý rozumí všem). Zastavil epidemii moru v Efezu. Člověka viděl jako duši uvězněnou v těle, která se smrtí stěhuje. Poté, co za života dosáhne dokonalosti bohů, zůstává taková duše jako "malý bůh" ve světě bohů (má život věčný). Zakazoval přinášet jakékoliv hmotné oběti nejvyššímu Bohu.

Jestliže si v těchto souvislostech uvědomíme stav duše a chování našich chanellistů, pak nám musí být jasné, v čem je problém jejich prognóz a diagnóz. Nástrojem k reprodukci čisté pravdy ze světa idejí, neboli astrálu je tělo. To je takovými houslemi, které mají přehrát dokonalou viděnou nebo slyšenou "melodii prognózy". Ty housle mají ale čtyři struny: pohnutky, myšlenky, řeč a činy. A co když jsou tyto struny dokonale rozladěné, nebo dokonce chybí? Zkuste pak na nich přehrát v duchu slyšenou krásnou melodii. Dopadne to jako přenos krásné ideje, zákulisní pravdy, pravdivé prognózy o pozadí věcí pozemských od tělesně a eticky rozvrácených kontaktérů. Nejlépe opilých. Vznikne soubor všeobecných blábolů a předpovědí, které nikdy nevyšly. A skeptici se pak smějí a vyvozují z toho, že vše je výmysl. Jenže občas to mimo počet pravděpodobnosti vychází (když Pánbůh dopustí, i motyka spustí) a tyto překvapivé výsledky pak rozhojňují počty "něcistů" ("něco je") v Česku. Z toho plyne poučení, že kloudnou ezoterickou výpověď a účinnou léčbu můžeme dostat jen od duchem a tělem mravného člověka a navíc i sami musíme být čistí. Jinak vibračně "rozhodíme" kontaktéra. Kam se po výše uvedených nárocích poděli ti kontaktéři a jejich dotazovači? Můžeme se uklidnit. Už jsou ve frontě u lékaře na "fasuňk zdraví prostřednictvím pilulek". Jenže kdyby materialističtí vykladači člověka nějaké zdraví rozdělovali a zdraví bylo hmotné podstaty, běhalo by tu plno svěžích 130letých lékařů.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "5/2008".