Je to současný skupinový duch nebo duše, kdo nám umožňuje pochopit skutečný význam toho tajuplného výrazu instinkt, neboť je to směrující síla, jež spočívá v odlišných odstupňováních v minerálech, rostlinách, hmyzu, ptácích, zvířatech a mořských živočiších. Toto slovo používáme pro úchvatné pohyby v přírodě, které mnozí z nás považují za samozřejmé, jako zázraky zimního spánku a migrace, stavební umění bobrů, strukturu včelích plástů, geometrickou strukturu krystalů a spirálovitý vzor šnečích ulit, období párování u ptáků a páření divoké zvěře, období líhnutí, metody zajištění krmení, rozmanitost druhů hnízd…

Jak najdou poštovní holubi cestu zpět domů a vlaštovky svůj původní domov? Jak je možné, že plži z rodu Patella objeví na skalách místo, které opustili při přílivu? Jak mohou někteří psi a kočky objevit své páníčky celé kilometry daleko v neznámé krajině? Jak by bylo možné bez nějaké vyšší inteligence nebo duchovního vedení, aby ty bytosti země, vody a vzduchu byly schopny projevit takovou moudrost a bohatství nápadů, když – na rozdíl od nás – nemají k dispozici svobodnou vůli a rozumové postupy?

Skupinové duše

Odpověď samozřejmě spočívá v působení skupinových duší. Cyril Scott, anglický hudební skladatel a okultista, je právem nazýval "vedoucí inteligencí" a byl přesvědčen o tom, že je každý druh oduševnělý nějakou podobnou bytostí, která podněcuje příslušníky vlastní skupiny. V "Rosenkruciánské kosmologii" Maxe Heindela, který založil Rosenkruciánskou společnost, je psáno, že příslušná skupinová duše ovlivňuje zvenčí svého chráněnce, a to prostřednictvím vnuknutí, jež působí v krvi zvířat. Kromě toho způsobují životní proudění skupinové duše horizontální vír. V případě rostlin vycházejí proudy ze země přes kořeny. Heindel tvrdí, že tažní ptáci jsou vedeni prouděním příslušného skupinového ducha, který obletuje zeměkouli a své chráněnce vede k tomu, aby letěli v náležité výšce a vybavuje je jakýmsi druhem vnitřního kompasu.

Annie Besantová píše ve své knize "Prastará moudrost", že po smrti člena určité skupiny zvířat je zkušenost, kterou v průběhu svého pozemského bytí získal, uložena v duchovním těle skupinové duše a její rostoucí život je předáván jiným formám, z nichž se skupina skládá. Tímto způsobem se neustále účastníme zkušeností všech zemřelých forem, což vede k rozvíjení paměti druhu do nových forem.

Člověk není nadřazen zvířatům

V jednom magazínu Rosenkruciánské společnosti je psáno, že v žádném případě nemáme důvod cítit se nadřazení vůči zvířatům, neboť každý člověk se někdy nacházel ve "zvířecím stadiu", zatímco v každém dnešním zvířeti se skrývá potenciál člověka. Rozdíl mezi námi je pouze otázkou evoluce. Mnohá zvířata mají nadpřirozené schopnosti, protože někdy očividně vnímají věci a bytosti, které my nevidíme. Kromě toho mají jemný čich pro nebezpečí. Existují četné případy, kdy byli lidé zachráněni před požárem, protože je varovala jejich domácí zvířata. Pokud jsme nějaké zvíře upřímně milovali, můžeme – po tzv. smrti – vnímat jeho ducha, neboť pouto lásky nekončí. Bylo napsáno mnoho knih o životě po smrti a je utěšující vědět, že nás uvítají naši zvířecí přátelé, až sami jednou překročíme práh duchovního světa.

Nebraňme přirozenému vývoji

Stejně jako my lidé, jsou i zvířata posílána na zem v nějaké fyzické podobě, aby nasbírala zkušenosti, které podpoří jejich vývoj. Protože nás všechny stimuluje tentýž božský život, máme stejně málo práva na to bránit vývoji svých zvířecích druhů tím, že je zabijeme, zmrzačíme nebo s nimi budeme špatně nakládat, jako máme právo navzájem škodit sobě samým. Sathya Sai Baba, v Indii, vysvětloval, že neexistuje žádná omluva pro vivisekci a že řešení každého fyzického problému a konečné vysvětlení pro každý hmotný fenomén může být odhaleno pouze výzkumem nadpozemských světů.

Poselství andělů

Následujícím závěrečným poselstvím je poučení Geoffreyho Hodsona, které získal prostřednictvím anděla, do jehož vyšších frekvencí se dokázal přenést.

"Proč je intelekt tak bystrý, když se soustřeďuje na materiální záležitosti, a tak slepý, když jde o věčné životní pravdy? Od věků vás v životě doprovázela i nemoc a přibývá nebezpečí. Se všemi vašimi vědomostmi a intelektem nejste schopni odhalit příčinu. Trápíte zvířata, vyrábíte hrozné léky, krmíte svá těla jedy a drogami, až se chrám živoucího boha, vašeho vyššího Já, stane nehodným svého velekněze. Až na zemi skončí válka, potlačování, vykořisťování, krutost a sebeláska, pak během jedné generace zmizí všechny choroby, pokud ne rychleji. Ukončete tedy ty krutosti výzkumných ústavů, osvoboďte se od děsivých pověr, které od vás vzdalují bolesti, jež činíte druhým."

Každý druh krutosti je hodný opovržení. Ani ten nejdrobnější hmyz, nejmenší rostlinka či obyčejný kámen se nenachází mimo život Stvořitele. Skupinové duše jiných přírodních říší zasluhují v mnohem větší míře náš soucit, pochopení a naši spolupráci, neboť jim všem jsou – na rozdíl od člověka – různé formy života posvátné.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 3/2008.