Překonat nedorozumění spojená s modlitbou je důležitý krok na cestě poznání sebe sama. Obavy z výsledků tvoří jeden z druhů negativního myšlení spojeného s modlitbou. Ale je zde celá řada dalších. Miliony lidí se modlí, neboť se obávají trestu, kdyby se nemodlili. Jiní mají pocity viny, modlí-li se za sebe. Mnoho našich chybný představ o modlitbě má své kořeny v našem dětství. Bylo nám řečeno, že modlitba znamená mluvit nahlas či v duchu, většinou po nějakou dobu k Bohu, jenž nám naslouchá, aby se přesvědčil, že se modlíme správně a ve správnou dobu. Není potom divu, že naše postoje vůči modlitbě jsou mnohdy negativní.

Negativní postoje vůči modlitbě jsou často podvědomé, neboť sami sobě říkáme, že modlitba je dobrá věc a že by nám modlení mělo přinášet potěšení a radost. Neschopnost tyto negativní pocity konfrontovat má za následek, že je zatlačíme do podvědomí, kde nás frustrují, když se modlíme. Tvrzení, že to, co se nám nelíbí, máme rádi, se ale netýká pouze modlitby. Miliony lidí cvičí a zdravě se stravují, ačkoliv to nenávidí. Orson Welles kdysi řekl, že více ctnosti je v muži, jenž vyhoví své momentální potřebě a dá si třeba kaviár, než v někom, kdo jí z principu ořechy. Ten, kdo jí kaviár, se řídí svým srdcem, zatímco ten, kdo jí ořechy, smyslem pro povinnost. Stejně tomu tak je i v případě modlitby.

Přiznáme-li si své negativní pocity vůči modlitbě, tak se často káráme např. slovy: "Kdybych byl trochu víc duchovněji založený, pak bych se na modlitbu díval jinýma očima." Výsledkem často je, že vynakládáme ještě větší úsilí, abychom modlitbu "měli rádi". Tento postup je však neúčinný, neboť v nás negativní postoje, jichž se snažíme zbavit, jen dále posiluje.

Překonat naše negativní postoje vůči modlitbě nám mohou pomoci následující čtyři kroky:

• Neberme modlení příliš vážně – vesmír nezávisí na tom, zda se modlíme dobře či nikoliv.

• Uvědomme si, že negativní pocity vůči modlitbě nejsou jen naší "výsadou" i svatí a mystici všech velkých náboženství si občas na modlení stěžovali. Jako pro nás, ani pro ně nebylo vždy snadné se modlit a nad svoji slabostí lamentovali. John Donne např. řekl: "Kleknu si na kolena ve svém pokoji a pozvu k sobě Boha a Jeho anděle, a když přijdou, přestanu jim věnovat pozornost kvůli hluku mouchy."

• Nezapomínejme, že existuje celá řada způsobů modliteb a modlení. Modlitba je stav mysli, kdy jsme naladěni na Absolutno.

Komu modlitba pomáhá?

Během experimentů zkoumajících vlivy modlitby na dálku vědci zjistili, že modlitba je účinná i tehdy, neníli si pacient, za nějž se někdo modlí, této skutečnosti vědom. Modlitba mimoto může urychlit růst různých forem nižších organizmů – bakterií, kvasnic, semen, myší a různých druhů buněk. Tyto organizmy rovněž nevědí, že se za ně někdo modlí. Nejsou nábožní a "nevěří" v modlitbu. Modlí-li se za nás někdo, často slyšíme, že musíme "nechat modlitbu pracovat". Experimenty však ukazují, že modlitba na dálku je účinná i tehdy, nevíme-li o ní. Znamená to, že její účinky nemůžeme ovlivňovat, ale můžeme je posilovat, když jim věříme. Platí to pro řadu oblastí našeho života, včetně moderního lékařství, kde lékaři klady pozitivního myšlení neustále využívají. Předepíše-li lékař pacientovi lék s tím, že je velmi účinný, okamžitě začne působit takzvaný placebo efekt, založený na sugesci. Tato víra velmi posílí účinky léku. Stejně tak tomu je i v případě modlitby – její účinky jsou posíleny našimi postoji, očekáváním a vírou.

Vznikne-li potřeba modlit se, nebudeme ji ignorovat

Lidé se často ptají, zda se mají modlit. Je to jako kdybychom se ptali, zda máme pít vodu či jíst. Dýchat. Spát. Máme-li potřebu tak učinit, pak tak učiníme. Učí-li se děti chodit, neptají se, zda je to správné či nikoliv. Jednoduše chodí, protože je to přirozené. Modlitba je stejně přirozená jako chůze. Stane-li se modlitba přirozenou činností jako chůze, přestane být nepříjemnou věcí. Když se tak stane, nemáme pocit, že se modlíme, ale že si nás modlitba podmanila.

Neexistuje nejlepší způsob jak se modlit

Není morálně správné, nadřazujeme-li jeden způsob modlení nad druhými. Co je dobré pro jednoho, není vždy dobré pro druhého. Pokaždé se nemusíme modlit stejným způsobem. Čelí-li lidé smrti, modlí se ji nak než v kostele. Důležitá je kvalita hudby, nikoliv instrument, jenž ji vytváří. Můžeme se modlit, abychom dosáhli konkrétního cíle, například posílení našeho imunitního systému, ale na druhé straně se naší modlitbou mohou stát např. slova: "Děj se vůle Tvá, ó Pane." Během modlitby můžeme hovořit, nebo můžeme být zticha; můžeme se modlit na dálku, nebo přímo u lůžka nemocného. Všechny tyto metody přináše jí pozitivní výsledky. Přestože se lidé odedávna snažili nalézt nejlepší způsob, jak se modlit, jejich snaha vyzněla naprázdno, protože žádný takový způsob jednoduše neexistuje. Co se modlitby týče, musíme být svými vlastními poradci a konzultanty. Neznamená to, že bychom se nemohli poučit ze zkušenosti druhých. Avšak v jistém okamžiku musíme jejich rady odložit stranou a objevit svoji vlastní, jedinečnou cestu k modlitbě. A co rada jedné teoložky – "Zeptejte se Boha". Někdo by si to mohl vyložit tak, že kdesi nahoře čeká nebeský konzultant, aby nám poskytl veškeré potřebné informace. Chceme-li však radu od Boha, musíme svoji pozornost obrátit dovnitř, neboť jen tam Boha nalezneme.

Filozof a spisovatel James W. Jones vypráví krásný příběh z Indie: Bozi se přeli, kde by mělo být ukryto tajemství života, aby ho lidé nenašli. "Zakopeme ho do země," navrhl jeden z nich, "tam ho nikdy nenajdou." "Ne," namítli ostatní, "jednoho dne začnou kopat a tajemství života objeví." "Schováme ho na dně nejhlubšího oceánu," prohlásil další bůh, "tam bude v bezpečí". "Ne", řekli ostatní, "jednoho dne lidstvo objeví způsob, jak se tam dostat a najdou ho." "Dejme ho tedy dovnitř srdcí lidí," řekl další bůh, "lidi nikdy nenapadne, aby ho tam hledali." Všichni bozi souhlasili, a tak schovali tajemství života uvnitř nás.

Kvantita není v případě modlitby vždy kladem

Modlitba je stále obestřena určitým tajemstvím a my bychom si měli dávat větší pozor na to, jak se modlíme, než jak často se modlíme. Nejdůležitější věcí je láska, soucit a empatie. Láska mimo jiné znamená, že výsledek necháme na Bohu. Příslušné studie ukázaly, že používají-li lidé slova "Děj se vůle Tvá", tj. neříkají-li Bohu, co by měl udělat, modlitba přináší nejlepší výsledky. Bez lásky není modlitba účinná.

Skupinová modlitba versus klasická modlitba

Jste introvert, jenž dává přednost samotě, anebo extrovert dávající přednost společnosti druhých? Většina z nás patří do té či oné skupiny a tyto rozdíly ovlivňují způsob, jakým se modlíme. Skupinová modlitba má několik výhod. Ve společnosti druhých, jež sdílí naše nároky a cíle, se cítíme dobře. Na druhé straně řada duchovně založených lidí upřednostňuje modlit se o samotě.

Je lepší, kombinujeme-li naše modlitby s těmi, kteří se modlí jako tým?

Některé z nejzajímavějších pokusů zodpovědět tuto otázku přicházejí od výzkumných pracovní ků zkoumajících účinky transcendentální meditace (TM). Provedli několik experimentů, během nichž byla vyhodnocena kvalita života skupiny lidí – úroveň kriminality, konzumace drog, alkoholu, krádeží atd. – před meditováním a po něm. Z těchto studií vyplývá, že skupinová meditace vskutku přináší lepší výsledky. Pomáhá totiž snadněji se soustředit. Přítomnost druhých napomáhá rychleji se dostat do změněného stavu vědomí a zvýšit jejich energii. Každý, kdo modlitbu ve skupině vyzkoušel, to potvrdí.

Modlí-li se více lidí za tutéž věc, má to své nesporné výhody. Nikoliv proto, že více pěstí buší na nebeskou bránu, ale proto, že více vůlí je vzájemně naladěno na božskou vůli.

Proč mají některá náboženství z podvědomé mysli takový strach?

Většinou věří, že když sníme, či když dokonce meditujeme a "vyprázdníme" svoji mysl, můžeme se stát obětí zlých sil. Otevření podvědomí je podle nich pozvání k duchovní pohromě a měli bychom být velmi obezřetní. Tyto obavy mají své kořeny v některých chybných předpokladech, jako např., že podvědomí je nepopsaný list papíru. Každý, kdo podvědomí zkoumal, ví, že tomu tak není. Je velmi živé a nikdy neodpočívá. Náboženští fundamentalisté, neuvědomujíce si tuto skutečnost, spojují podvědomí se stavem, kdy nejsme schopni se bránit a kdy se můžeme stát objektem nejrůznějších forem zla.

Negativní postoje vůči podvědomí lze rovněž nalézt v díle Sigmunda Freuda. Podvědomí pro něj bylo jakousi skládkou či úložištěm patologických tužeb a potlačených fantazií. Freud je všeobecně pokládán za jednoho z největších nepřátel náboženství ve dvacátém století. Navzdory těmto obavám a nedůvěře v podvědomí z řady případů vyplývá, že podvědomá mysl může napomoci vyléčení. Možná by nás to nemělo překvapovat.

Záblesk nekonečna

Modlitba nám může odhalit, jak chutná věčnost. Během modlitby máme často pocit, jako by čas neexistoval, a na moment můžeme spatřit záblesk nekonečna. Toto vnímání času lze přenést i do našeho každodenního života. Může nás změnit do té míry, že se můžeme pokládat za nesmrtelné bytosti. Pro ty, jež takového vědomí dosáhli, není nesmrtelnost teoretickou možností, ale jistotou. Modlitba tak může anulovat tragédii nikoliv tím, že zabrání tomu, aby došlo k negativním událostem, ale tím, jak tyto situace vnímáme díky transformaci našeho vnímání času

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 3/2008.