Tento článek obsahuje podrobnější a komplexnější informace o působení jednoduché a dvojité keltské spirály – o tom, jaká je účinnost a jaké jsou možnosti využití tohoto účinného a lidskému zdraví prospěšného zářiče.

Přítelkyně pana Thomase Allena, třiadvacetiletá Diana S. LeShanová, projevovala už od dětství nezvyklou jasnozřivost a stala se tak proslulou "hadačkou", že k ní její spolužačky přicházely s dotazy, zda budou zkoušeny v tom či onom předmětu a s jakým výsledkem. Diana jim vždycky naprosto přesně sdělila výsledek zkoušky a dokázala s neomylnou jasnozřivostí rovněž předpovědět, jak se společenský či intimní život spolužaček bude odvíjet v budoucnu. Říkali o ní, že je čarodějnice, a dostalo se jí i přezdívky Sibylla. Diana si už od svého patnáctého roku uvědomovala, že ve chvílích duchovního uvolnění dokáže vidět skrze některé lidské osudy a číst v budoucnosti svých bližních. Naučila se pronikat i do minulosti tak vzdálené, která se odehrála před hranicí přítomného života. Brzy pochopila, že takto vzdálené děje jsou obrazy pocházející z minulých životů.

Výrobci mikrovlnek dodnes trvají na tom, že mikrovlnami zpracovaná ozářená potrava neobsahuje "významně zvýšený podíl" radiolytických prvků oproti kuřatům, pečivu nebo jinému konvenčně vařenému jídlu. A to přesto, že jsou vědeckými důkazy opakovaně usvědčováni ze lži. Ozáření mikrovlnami ve skutečnosti vede ke znetvoření struktury molekul v potravinách – vytváří nové směsi s chemickými vazbami, jaké v přírodě vůbec neexistují. Tyto takzvané radiolytické směsi vznikají molekulárním rozpadem jako přímý důsledek ozáření.

Šumava byla uzavřena do sebe stejně jako já. Kráčela jsem po kamenitém náspu ostrohu – pravděpodobně umělé mohyly – za zády kapli zasvěcenou Svatému Bernardovi, lidově zvanou Medvědí. A ačkoliv se blížil Lugnasad, svátek slunečního boha, tenhle lesní kout sevřený jako pěst s podivně vyhlížejícími stromy působil nepochopitelně chladně. Na dosah komplexu obrovitých menhirů mi najednou prolétlo hlavou, že jsem právě vstoupila do světa neznámých sil...

Příběh klientky střediska Diakonie v Písku, které pečuje o seniory, paní Aničky Škopkové je prostý, ale přesto či právě proto inspirativní. Celý život se "jen" starala o zvířata. Nejprve u sedláka, pak v JZD. Prý si s nimi dobře rozuměla, přilepšovala jim, jak to šlo. Od rána do tmy tvrdě dřela. A to je z jejího života zevně zaznamenatelné asi tak vše. Nikdy neviděla moře, ba ani naše české hory. Nikdy nebyla na dovolené, krom jediného týdnu organizované kulturní rekreace v Praze. Neležela nikdy na pláži, neletěla letadlem… Nezajímají ji pojmy jako mobil, internet, CD, DVD, přehrávač, kamera apod. Jsou to pro ni jen "skříňky" a "krabičky".