-
Odjíždění s „piclavou“ a s „pitmedem“
Přidáno: v posledním roce -
Pád Občanské demokratické strany
Přidáno: v posledním roce -
Tajná stínová světová vláda (5)
Přidáno: v posledním roce -
Příběhy z grafologie (9)
Přidáno: v posledním roce -
Poznávání Řádu stvoření (1)
Přidáno: v posledním roceÚvod do poznávání Řádu stvoření
Celá existující realita (stvoření) se skládá ze "superstrun", které jsou vlastně nejmenším možným spojením kvanta energie a informace. Původcem všech těchto kvant energie i informace v kosmu je člověkem nepochopitelný, nedefinovatelný a nepojmenovatelný princip, kterému si více vidoucí navykli říkat Bůh.
-
Zázraky se dějí (3)
Přidáno: v posledním rocePrastaré kulty, dračí žíly a draci na Karlštejně
Moje poslední kniha "Mysterium Karlštejna" se rodila velmi dlouho - bez nadsázky se dá říci, že se jedná téměř o celoživotní dílo. V 80. letech 20. století vznikly první kapitoly o středověké malířské výzdobě a architektuře hradu, jež jsem v 90. letech na základě průzkumů deskových obrazů okruhu Magistra Theodorika nově rozšířila o karlštejnskou alchymii a s ní úzce spjatou magii a mystiku.
-
Jediná cesta z bolesti ven vede „skrz“
Přidáno: v posledním roceS bolestí tančíme různé tanečky. Zpravidla se jí chceme co nejrychleji zbavit a také se jí do budoucna pokud možno vyhnout. Ostatně, kdo z nás by chtěl dobrovolně trpět? A tak když se objeví nějaká bolest na těle či na duši, hledáme co možná nejrychlejší a také co možná nejméně bolestivý způsob, jak se jí zbavit.
Bolest má ovšem také svoji hlavu. Jen co jí zalepíme na jednom místě, vykoukne nám na jiném. Už už se nám zdálo, že z psychiky jsme jí vyhnali ven, a vtom se nám projeví někde na těle. Je to jako když se budete snažit pod vodu zatlačit nafukovací míč. Na chvíli možná zmizí pod hladinou, aby se za chvíli s ještě větší silou vynořil ven.
My a ti zlí oni...
Způsobů, jakými se snažíme nad bolestí vyhrát, je nekonečně mnoho. První věc, která nás zpravidla napadne, je, že za naši bolest může naše okolí. Takže je logické, že pokud bychom dokázali naše okolí přetvořit k obrazu svému, musela by zákonitě zmizet i naše bolest. Řekněme, že vaší bolestí je třeba strach z opuštění. Možná, že když jste byli ještě úplně malí a potřebovali jste být se svojí maminkou, tak to z nějakého důvodu nešlo. Začalo to třeba už v porodnici, kdy vás odnesli na jiný pokoj, a vy jste vůbec nechápali proč. Ač se to nezdá, pro malé dítě, které tak nějak tuší, že se bez pomoci okolí o sebe nedokáže postarat, je to opravdu obrovský šok, kdy se strach z opuštění v podstatě rovná strachu ze smrti. Pak léta plynou a zdá se, že je všechno vlastně úplně v pořádku. Nenechte se ale oklamat, bolest je velmi trpělivá a jen čeká na vhodné podmínky, aby se mohla plně projevit. A pak to přijde. Najdete si partnera. Ze začátku je to velká láska, jste stále spolu a je to prima, jenže pak se ten zlý partner rozhodne, že začne chodit třeba na ryby. Ač si zdravým rozumem říkáte, že vám ho u rybníka, kde sedí dvacet rybářů, asi žádná mořská panna neodloudí, tak vždy když odchází, vás přepadne ohromná úzkost a strach, že o partnera přijdete. A teď teprve začne ten správný tanec s bolestí.
Tanečky, které s bolestí tančíme
Nejdříve se pokusíte logickými argumenty sami sebe přesvědčit, že není čeho se bát, takže takovéto pocity vůbec nejsou na místě. Rozebíráte problém ze všech stran, analyzujete ho, rozum vám říká, že je všechno v pořádku. Přesto ale nepříjemné pocity nikam nemizí. Ba naopak. S rostoucím počtem dnů, kdy váš partner sedí u rybníka, jsou tyto pocity bolesti, strachu a odloučení čím dál silnější. Je vám sice jasné, že jsou naprosto neadekvátní dané situaci, ale nemůžete si prostě pomoct. Takže rozum vás zradil, je třeba postoupit do dalšího kola. Jinou taktikou, kterou se můžete pokusit nad bolestí zvítězit, je, že obviníte druhého, popřípadě že se ho budete snažit zmanipulovat tak, aby vám nejitřil vaše rány, a vaše bolest mohla dál klidně spát ve vašem podvědomí. Takže to třeba nejdříve zkusíte po dobrém, jakože máte partnera rádi a chcete být s ním. Když to nezafunguje, můžete nasadit tvrdší kalibr. Když chodí radši na ryby, tak vás nemá rád, je sobecký a myslí jen na sebe ...Variací je celá řada. Možná to na chvíli zafunguje, partner bude sedět doma, ale po nějaké době opět někam vyrazí a vaše bolest bude zpátky v plné síle. Pak můžete ještě také zkusit partnera vyměnit, nalézt si jiného a doufat, že tenhle už opravdu nikam chodit nebude. Anebo si také říct, že to takhle prostě máte, že za to může genetika, anebo výchova, anebo že za to může vesmír, Bůh, Vaše špatná karma, zkrátka kdokoli nebo cokoli jiného, jen ne vy sami. Ale bolest je trpělivá. Zatím jste se s ní ještě nepotkali. Klouzali jste po povrchu a snažili se odstranit z povrchu zemského všechny věci, které vám vaši bolest jitří. Bolest však zatím zůstala nedotčena.
Čert a Káča
Pokud se ale se svojí bolestí nepotkáte, neuvolníte ji, je to jako by část vás samotných vlastnil někdo jiný. Pokud jde o výše uvedený případ strachu z opuštění, vlastní část vašeho já váš partner. Jste jeho rukojmí. Kdykoli vyrazí s přáteli ven, Vaše bolest je tu zase. Je to podobné jako v té pohádce Čert a Káča, kdy Káča chce ženicha. Takže pokud to převedu do naší terminologie, tak Káča nechce prožívat pocity samoty, odloučení, pocity že je k ničemu, když si není schopná najít ženicha. A za to, že nebude muset tyto pocity prožívat, daruje čertu svoji duši. Jenže od té doby ji má čert ve své moci. Protože přeskočila fázi, kdy by se musela ponořit do své bolesti, strachu ze samoty, z vlastní neschopnosti, prozkoumat ji, smířit se s ní a uvolnit ji. Strach z této bolesti z ní dělá loutku v rukou čerta. Protože strach, že by jí čert ženicha vzal a ona musela naplno prožívat všechny tyto pocity, ji nutí skákat tak, jak čert píská. Až teprve když sestoupí do své bolesti, strachu ze samoty, pak nad ní teprve její strach a tím i čert ztratí moc. Káča teď má svého ženicha, ale má i svoji duši. Už ví, že pokud by ženich odešel, dokáže svojí bolestí znovu projít, už ji zná, ví, že už jí jednou prošla, že ji tato bolest nezabila, ale že ji naopak posílila. Rozsah její duše je zase o něco větší, je zase o něco celistvější.
Jak se původní bolesti dopátrat
Způsobů, jak se dopátrat původní bolesti, která nám způsobuje všechny naše současné potíže, je celá řada. Jedním z nich je například kineziologie One Brain. Ta vychází z toho, že pokud prožijeme nějakou bolestnou událost, dojde k zablokování proudění energie v mozku a následně i v příslušné části těla. Tato bolestná událost je schopna vyřadit z fungování až 75 % kapacity našeho mozku. Největší potíž ovšem spočívá v tom, že pokud v budoucnu narazíme na nějakou situaci, která se byť jen vzdáleně podobá prožitému traumatu, reagujeme stejně jako "tenkrát". To vysvětluje, proč je v našem příběhu strach z opuštění tak silný. Nejedná se totiž o strach dospělé ženy, jejíž parter jde na ryby, ale o strach malého dítěte, které se stejně jako "tenkrát" bojí, že zemře, pokud se o něj nikdo nepostará. Pokud se tedy pomocí některé z terapeutických metod nedotkneme příčiny našeho problému, bude náš mozek, naše tělo i naše duše neustále přehrávat starou bolest, aby přilákala naši pozornost a donutila nás podívat se na ni zblízka. Pokud zde mluvíme o tom, podívat se na svou bolest, znamená to efektivně jí projít, uvolnit, ne se v ní utápět či dokonce vyžívat. Pokud má někdo například fóbii z vody, tak to, že bude každý večer brečet do polštáře a trápit se tím, z něho ještě plavce neudělá. Vždy je třeba najít prvotní zážitek, kdy došlo k zablokování energie v těle, uvolnit tuto energii, čímž teprve tento prožitek nad námi ztrácí svojí moc.
Jediná cesta z bolesti ven vede "skrz"
A tak jediná cesta z bolesti ven vede "skrz". Hrát si s bolestí na schovávanou můžeme, jak dlouho chceme, ale naše duše pak není celistvá. Její střípky vlastní ti, které se snažíme přesvědčit o tom, jak jsme chytří, hezcí, silní, pracovití, anebo ti, které se snažíme přesvědčit či zmanipulovat tak, aby nám naši bolest nevyvolávali. Možná se nám to na nějakou chvíli podaří, ale stále je v nás někde ukryt strach, že přijde čert se svým dlužním úpisem a bude chtít naši duši. Čert se ale směje, protože ví, že tím, že s ním hrajeme jeho hru na schovávanou před vlastní bolestí, naši duši už dávno má?A tak mi nezbývá než znovu zopakovat: "Jediná cesta z bolesti ven vede skrz." Pokud budete chtít získat svoji duši zpět, budete muset, stejně jako lovci pokladů, sestoupit do hlubin své duše a propátrat každý její kout. Mnohem horší než bolest sama je totiž strach z ní. A právě to je největší čertova lest. Když se se svojí bolestí totiž potkáte, projdete jí, pak pro vás bude mít připraven jeden veliký dar, a tím bude vaše svoboda. Už se nebudete muset dál snažit přesvědčit svět o tom, jací jste, už prostě jen budete...
www.spokojenyzivot.net
tel.: 776 668 632Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2014.
-
Éčka v potravinách a jejich dopad na naše zdraví
Přidáno: v posledním rocePokud jsme rodiče dětí školou povinných, řešíme otázku jídla každý den - co nakoupit, co uvařit, co připravit dětem do školy na svačinu. Někdy nás vaření baví, jindy si vaření moc neužíváme, a dokonce se těšíme na dobu, kdy budeme mít tyto starosti za sebou. O našem budoucím zdraví a zdraví našich dětí rozhodujeme již při nákupech.
Většina z nás celkem tuší, co je prospěšné a co méně, či co by nám dokonce mohlo ublížit. Často bojuje naše vůle s chutí - obzvlášť pokud nakupujeme hladoví, nebo pokud běží v televizi reklama na zaručeně "zdravé" dětské potraviny, spojená s motivační soutěží a sbíráním samolepek. Kdo vítězí, poznáme nahlédnutím do košíků a mnohdy si svůj úsudek můžeme potvrdit i pohledem na postavu daného člověka. "Obyčejně jsou bohužel obézní děti odrazem svých rodičů. Dítě vyrůstající v rodině s jedním obézním rodičem má 30% předpoklad, že bude také obézní, a pokud jsou rodiče obézní oba dva, toto procento se u dítěte zvyšuje na 70 %. Je smutné, že se Česká republika dostala v evropském žebříčku s obezitou na 1. místo. Více než 28 % dospělých trpí u nás obezitou a každé páté dítě se jí přibližuje. Je to čtyřikrát více, než tomu bylo v roce 1995. Důvodem jsou špatné stravovací návyky, nevhodný výběr potravin, nedostatek pohybu," dodává Ivana Bednářová Častvajová, výživová poradkyně z iniciativy CEFF.
Samotným nákupem to však nekončí, je důležité, abychom dodržovali správný způsob uskladnění, a poté i vhodný způsob vaření. Přednost bychom měli dávat servírování čerstvých sezónních potravin, přípravě na páře, vaření a dušení pak upřednostnit před smažením a pečením. Tím udržíme v potravinách nejvíce nutričních hodnot a nepřidáváme prázdné kalorie například z přepáleného tuku. Níže je krátký návod, jak si jednoduše udržet zdravý kořínek.
Desatero zdravého životního stylu s Certified E Friendly Food
- Výběr zdraví prospěšných potravin - vybírat nezpracované potraviny bez zbytečné chemie
- Dostatečný pitný režim - omezit slazené nápoje, alkohol
- Pravidelný pohyb - nejlépe na čerstvém vzduchu, chodit co nejvíce pěšky, do schodů
- Spánek - spát alespoň 7 hodin denně
- Omezení stresu - relaxovat, udělat si čas na sebe alespoň 10 minut denně
- Střídmost při stravování - jíst do 80 % sytosti
- Pravidelnost stravování - začít vydatnou snídaní, 4-6 porcí rozloženo v průběhu dne, 70 % příjmu do 14 hodin
- Pestrost a vyváženost stravy - dávat přednost lokálním a sezonním surovinám
- Klid během stravování - během jídla nedělat jiné aktivity, jíst u stolu
- Četnost kousání - 30x každé sousto, snižuje glykemický index a pomáhá trávení
Toto desatero je jednoduchým základem, který lze aplikovat opravdu ihned. Asi jich nezvládnete používat od prvního dne všech deset, ale mohli byste každý týden jeden nový zařadit. Desatero Vás nenutí počítat kalorie, vážit porce, ani zkoumat poměry živin. Navíc je prokázáno, že jeho dodržování u většiny populace působí ohromný posun dopředu, směrem ke zdraví a vitalitě.
Jak číst etikety potravin
Jelikož v desateru patří mezi důležitou oblast identifikace potravin bez zbytečných a nejvíce nežádoucích éček, zeptali jsme se výživové poradkyně a zástupkyně iniciativy CEFF Mgr. Jitky Palatové, MBA, jak číst etikety potravin, když si jednotlivé číselné kódy nemáme šanci zapamatovat: "Orientace ve spleti kódů není opravdu jednoduchá. V případě, že potravina je již označena logem CEFF (více na www.ceff.info), máte jistotu, že jste od těch nejvíce nežádoucích éček ochráněni. Pokud logo CEFF na potravině není, doporučuji číst alespoň kategorie éček, které jsou na obalu výrobku uvedeny - zkuste se vyhnout konzervatům, umělým barvivům, sladidlům a glutamátům. Pokud nechcete utrácet za škrob, nekupujte potraviny se zahušťujícími látkami a modifikovanými škroby, ty totiž mohou nahrazovat nutričně hodnotnější složky potravin, jako je například ovoce nebo mléčná složka. Toto varování se týká třeba dětské výživy, která může obsahovat pouhých 25 % ovoce, dále kečupů a jogurtů, kde se absence původních nutričních složek projeví na ceně, která je výrazně nižší než u potravin kvalitnějších. Dále doporučuji sledovat počet éček ve výrobku. Sice velmi obecně, ale dá se říci, že čím jich je více, tím hůře pro nás. Pokud se Vám složení zdá moc chemické, porovnejte ho se složením podobných produktů vedle v regále. Snažte se vyhýbat zpracovaným potravinám (cukrovinkám, snackům, ochuceným nápojům, hotovým jídlům, různým nátěrkám a pochoutkovým salátům). Neprohloupíte, když sáhnete naopak po nezpracovaných potravinách, v nichž se povolují pouze některá éčka, a množství éček na kg hmotnosti je regulováno. V určitých potravinách, jako např. v cukru, kávě, máslu, medu, mléku, smetaně, olejích, nearomatizovaném čaji a kysaných mléčných výrobcích bez příchutě, se éčka používat nesmějí vůbec."
Jsou "éčka" a "éčka"
Pro ty pokročilejší dodejme, že u éček existují velké rozdíly, jak v jejich chemické struktuře, tak zdravotních dopadech. Některá éčka představují přírodní látky - např. vitaminy, které jsou pro naše tělo přirozené a mnohdy prospěšné. Dále existují éčka přírodně identická - např. zvýrazňovače chuti, kde bychom se měli mít už na pozoru. Poslední skupinou jsou éčka syntetického "chemického" původu, jako jsou například umělá barviva a sladidla. Ta do našeho těla nepatří vůbec, nic mu nepřinášejí, naopak ho zatěžují.
Určitou část chemikálií dokáže náš organismus přirozeně vyloučit, pokud je však chemie moc, nebo je těžko odbouratelná, tělo si s ní neporadí a začne ji ukládat na různá místa. Čím je organismus v horší kondici (fyzické či psychické), z přijaté chemie si uloží více. Takto vzniklé černé skládky mohou být v budoucnu zdrojem zdravotních problémů - ekzémy a alergiemi počínaje, přes hormonální nerovnováhu, a v extrémních případech rakovinou konče. Chemie kolem nás, a to nejen ze stravy, snižuje naši imunitu a představuje bez nadsázky skrytou "časovanou bombu". Často závažnost situace vůbec nevnímáme, po požití zbytečné chemie nás nic nebolí, a nic se nemusí projevit ani po pár letech. Když potom zdravotní problém nastane, většinou si neuvědomíme souvislosti. Chemii po roky ukládanou v našem těle lze částečně vyloučit pod odborným dohledem, je to ale složitý proces, který může trvat několik měsíců.
Chrání nás plně legislativa?
Ne každý z nás přítomnost éček v potravinách řeší. Existují dva názorové tábory, z nichž první vidí v éčkách "jedy" a druhému je jedno, že je v potravině 20 30 éček. Zákony nás přece chrání a nepovolily by něco zdraví škodlivého. Je však legislativa neomylná? Národní zákony i evropské směrnice se neustále mění a upravují. Co je v nich zakotveno, určují často nezasvěcení poslanci, kterým úředníci připraví podklady. S podklady úředníkům často "pomáhají" lobbisté nebo zájmové skupiny tak, aby vyzněly v jejich prospěch (rozvolnění pravidel pro používání konkrétní přídatné látky). K tomu přidejme fakt, že náklady na testování nezávadnosti éček jsou velmi vysoké, a musí se hradit z rozpočtu Evropské unie. Občas se chyba v testování objeví až za několik let, dávno po povolení éčka v potravinách. Jsme tedy svědky zásadních změn v seznamu povolených a zakázaných éček. Velké rozdíly najdeme také mezi seznamy povolených éček nejvyspělejších světových ekonomik - Evropské unie, USA, Kanady, nebo Austrálie. Jak je možné, že v USA vyšlo v laboratořích něco jako škodlivé a v Evropě jako bezpečné, a naopak? Zde je pár příkladů změn v legislativě. Umělá sladidla - cyklamáty (E 952), které jsou spojovány s rakovinou močového měchýře, byly v České republice dříve zakázány, ale v rámci sjednocování s legislativou EU jsou nyní povoleny. V 90. letech bylo prohlášeno barvivo E 128 červeň 2G za neškodné, následně pak bylo v roce 2008 zakázáno v celé EU pro podezření z karcinogenních účinků. Možná si pamatujete, že dříve bylo povinné u výrobků s glutamáty uvádět: "Nevhodné pro těhotné ženy a děti do 3 let". Toto upozornění na potravinách více nevidíme, sami musíte tuto látku v potravině odhalit, a ideálně se jí vyhnout.
Dopady éček na zdraví člověka jsou velmi individuální. Mějme však na paměti, že jejich omezením chybu neuděláme. Je těžké určit hranici škodlivosti, neexistují a asi ani nebudou existovat dlouhodobé studie dopadu spotřeby koktejlů éček na naše zdraví, či zdraví a vývoj dětí, nemocných, starých lidí, nebo osob užívajících léky.
Proto raději udržujme organismus v dobré kondici, posilujme ho kvalitní a střídmou stravou bez zbytečné chemie. Bonusem nám mohou být ušetřené finance za nemocenskou, léky a potravinové doplňky.
O projektu CEFF
Cílem projektu CEFF (Certified E Friendly Food) je poskytnout spotřebitelům snadnou orientaci při výběru potravin, a tím jim pomoci snížit spotřebu nežádoucích chemických přísad.
Logo CEFF najdete pouze na potravinách, které neobsahují nejvíce sledovaná éčka, mezi něž patří konzervanty, umělá barviva, sladidla a glutamáty.
S radostí vám můžeme říci, že většina produktů sesterské firmy PHOENIX Division Group s. r. o. (od roku 2014 všechny!) jsou certifikované a máte u nich tudíž jistotu, že s nimi nepožijete žádnou zbytečnou, a zejména zdraví škodlivou chemii.
{phocagallery view=category|categoryid=60} Pro rychlejší a snadnější orientaci v obchodech s potravinami doporučujeme využívat např. mobilní aplikaci volně stažitelnou na www.ceff.info.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2014.
V článku byla použita Tisková zpráva ze dne 3. 10. 2013 z TK CEFF.
-
Tajemství zdravých kloubů
Přidáno: v posledním roceMnoho lidí si libuje v horské turistice, a to bez újmy na zdraví. Mnoho lidí nikdy nezažije, jak mučivé jsou projevy artritidy? Ale najde se člověk, kterého klouby nikdy, byť přechodně, nezabolely? Chronické bolesti kloubů patří k nejčastějším potížím, s nimiž za námi klienti do detoxikačních poraden přicházejí.
-
Pražské paláce a domy v legendách
Přidáno: v posledním roce