-
Kdo byl první na Everestu?
Koncem 19. století začala nová epocha v historii horolezectví. Desítky výprav skončily neúspěchem. Otázku v nadpisu článku nečekaně nastolil nález mrtvého těla v Himálajích v létě roku 1999. Leželo necelých 600 metrů pod Mt. Everestem, nejvyšší horou planety Země. A rozproudila se diskuze. Kdo byl první na Mt. Everestu? Byli to Edmund Hillary s Tenzingem Norgayem? Bude nutno přepsat dějiny horolezectví?
-
Pochopení
-
Ostruha na patě
Jednou jsme potkali paní a ta se nás ptala, protože věděla, že se věnujeme reflexní terapii, co bychom jí poradili na bolavou patu. "Už nemůžu kvůli bolesti ani pořádně chodit. Začalo to předevčírem a pata při každém kroku strašně bolí." Jelikož to bylo u lesa, tak jsme jí v rychlosti doporučili, že si musí mačkat reflexní plošku SI skloubení a PC svalu. Nedalo nám to, a tak jsme se k ní sehnuli a obě plošky ji pořádně promačkali hned na místě. S překvapeným úsměvem nám oznámila, že se jí bolest v patě zmírnila.
-
Skryté touhy Čoko...
"Vypadá znuděně", prohlásila moje dcera, která přijela na krátké prázdniny z koleje.
Obě jsme zkoumavě pozorovaly dlouhosrstou kočku, kterou jsem si předchozího týdne donesla z útulku. Od chvíle, kdy jsem ji donesla domů, se Čoko chovala apaticky a unaveně, i když v útulku patřila k největším uličníkům. Zkusila jsem jí změnit stravu, přidat vitamíny, po večerech si s ní zkoušela co nejvíc hrát. Podle všeho ji nezajímalo nic.
-
Karavana velbloudů v uchu jehly
Pražské Muzeum miniatur – jediné v České republice je jedním z nemnoha na světě. Na přitažlivém místě Pražského hradu poblíž Strahovského kláštera se v něm prezentuje 27 exponátů. Každý z nich je unikátní. Karavana velbloudů v uchu jehly, portrét A. P. Čechova na makovém zrnku, automobily na nožce komára. Jedna z prací byla dokonce zapsána do Guinessovy knihy rekordů.
V Guinessově knize rekordů
Nejmenší kniha na světě má rozměry 0,9 x 0,9 milimetru. Na jejích 30 stránkách, na každé je 11 řádků s 220 písmeny, je natištěna Čechovova povídka "Chameleon". Stránky jsou doplněny třemi Koněnkovými kresbami.
Místo papíru byly použity velmi jemné plátky březové kůry.
Na výstavě se setkáte rovněž s miniaturami známých obrazů Salvatora Dalího, Henryho Matisse a Sandra Boticelliho, nakreslenými na kosti mamuta.
Proč mamuta a ne slona? Na Sibiři je několik archeologických nalezišť uhynulých mamutů a část klu tohoto zvířete se zde dá na rozdíl od slonoviny sehnat poměrně snadno.
Levák ze Sibiře
Anatolij Koněnko je levák a pochází ze Sibiře. Tvorbě miniatur se začal věnovat začátkem osmdesátých let minulého století. Jeho prvním dílem byla okovaná blecha, jejíž "výroba" mu zabrala sedm a půl roku.
Blecha má na zadních nohách zlaté podkovičky připevněné miniaturními hřebíčky a v předních "nožkách" drží zlaté nůžky, visací zámek a klíč.
Na tomto díle Koněnko objevil technologii výroby miniaturních předmětů, kterou neustále zdokonaluje.
Zvláštní technologie
Vlastní malba miniatury je velice náročná práce. Stejně jako u ostatních děl si umělec musel nejprve vyrobit speciální nástroje. V tom je nepřekonatelným mistrem a kromě uměleckých předmětů vyrábí i nástroje pro mikrochirurgii.
Pro malbu vymyslel zvláštní technologii práce. Tahy štětcem s pouhými dvěma slaboučkými štětinami nesmějí trvat déle než půl vteřiny, protože by jinak barva mezitím uschla.
Aby se mu netřásla ruka, prováděl je navíc pouze při pomalém výdechu.
Muzeum už navštívilo kolem 200 tisíc návštěvníků a byli udiveni pracemi ruského umělce.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "11/2009".
-
Dokážeme-li vnímat jemnohmotný svět – dokážeme řídit své osudy (4)
Existuje neznámý jemnohmotný svět, který mnozí z nás dosud nejsou schopni pochopit a který se přesto nachází velmi blízko. Dnes již není možné žít podle zásady "nic nevidím, nic neslyším". Pozemský život každé lidské bytosti je předurčen úkoly, jež je třeba zvládnout. Za duší, která míří na Zem, vlaje zlatý závoj, který nás doslova zaplavuje informacemi z jemnohmotného světa. Bez znalosti jeho zákonitostí nepochopíme svou pozemskou misi ani to, že svůj život máme pouze pronajatý a že za tuto službu budeme muset dříve či později skládat účty.
-
Posilující šťáva noni
-
Cesty ze tmy duše
Slovo deprese nebylo nikdy dříve tak často užíváno a skloňováno všemi pády jako v minulém století. Ona podivná "tma duše" však mučila některé jedince už odedávna. Někdy byla dokonce inspirací umělcům, hudebníkům či malířům, jindy byla trochu eufemisticky nazývána "melancholií", ale skoro pokaždé se za ni trpící spíše styděli. I dnes se mnozí lidé stydí přiznat svoji depresi ze strachu, aby nebyli pokládáni za duševně choré.
-
Předmět zájmu PhDr. Luboše Antonína – rozhovor
"Kniha není nějaký obal od informace, kniha je kulturní statek. Je to artefakt žijící svým vlastním životem. Knihy nemusí uchvátit svou hloubkou, vnitřní noblesou a vnější elegancí, přesto jsou (s láskou, zvědavostí, dychtivostí) dotýkány, odkládány, zapomínány, obdivovány, některé z nich člověk dlouho nosí ve svém srdci. Zkrátka kniha od chvíle, kdy je vydána, žije svým životem. K tomuto jejímu životu patří neodmyslitelně jak její autor, její majitel a její čtenáři, tak i knihovníci.
-
Bujarost
Obohacení, nebo ochuzení
V kontaktu s lidmi: ke kontrole může posloužit jednoduché hledisko – zkusit si, nakolik se z té které nálady dokážeme ztišit a uvnitřnit, jak blízko či naopak daleko jsme modlitbě, tedy jsmeli jí příliš bezuzdně vzdálení, nebo ne. Neznamená to mluvit a myslet bezkrevně, uťápnutě... Tak si člověk časem najde a rozezná sám, má-li to trochu na zřeteli, co ho příliš zakaluje a co je čisté veselí. Samozřejmě, že mnohem snáze se upadá do nekontrolovaných nálad v kontaktu s těmi, kteří mají bujaře aktivní cítění (auru), tedy kteří cosi vyšlehují bezuzdně, a ono je to pro nás nakažlivé. Může to být třeba ten navenek nejveselejší hovor.