Ráda bych se s vámi v této sérii článků podělila o svoje zkušenosti a poznání z dnes již dvacetileté cesty Rei-ki, a pátrání po její podstatě, smyslu a cíli této cesty, která v Japonsku rozhodně není jen technikou léčení.
Tím spíše, že se z Reiki, tak, jak se k nám dostala přes západ, ztratilo mnohé z její původní čistoty a smyslu, něco se dokonce obrátilo i naopak. Přibyly vlastní zkušenosti z různých terapií a cest, opustily některé tradiční doporučení, např. nezveřejňovat symboly, a na jiné se zapomnělo. Začalo se tradovat, že jsou nové energie, lepší, změnila se polarita, jinde je možné najít vyšší úrovně anebo jiné rozměry.
Záleží na to, zda z této cesty utíkáme a chceme něco dalšího – nového a tedy lepšího, anebo využijeme její potenciál - ponoříme se do podstaty. Protože tou je cesta do Jednoty, ke Zdroji, nikoli shromažďování nebo útěky.
Cílem této cesty je nepotřebovat nikoho a nic, jen samo sebe – podobně jako je to na pránické cestě: smyslem je jednota – jedno – osvobozování a růst – svoboda: ne další rozrůzňování, ani hledání navenek. Společné s cestou prány (přechodu na pránickou výživu) je právě to, že jde o cestu srdce (skrze srdce) a proces osvobozování se: ze závislostí, hmoty, nevděčnosti, potlačování, zranění. Přijetí svobody.
Osvícení
Na počátku REI-Ki-DO (cesty Reiki) bylo Osvícení. Zážitek i otevření cesty, staré tak, jako lidstvo samo. Rozvzpomenutí se na něco, co jsme kdysi všichni uměli a potenciál, který v sobě všichni máme.
Z něj vzešla cesta Reiki, pro niž je příznačná vyvěraly jednoduchost, čistota a prostota tak typická pro Japonsko a veškerá umění a cesty, které zde vznikly. A také duchovní podstata této cesty – vyvěrající z pokory a soucitu. Probouzející. Cesta srdce. Zpátky do Jednoty a ke Zdroji.
Později se z původního stromu oddělila větev, která přinesla Reiki přes západ, tj. Havajské ostrovy a Spojené státy Americké až do naší země. V tu dobu se už od japonské původní Reiki velmi odlišovala, i když se stále hlásila k této tradici. Později se z tohoto kořene vyvinula řada nových škol nebo cest, z nichž některé s ní nesdílejí už ani ten název.
Pro ně, ať už ve svém názvu nesou název reiki anebo nikoli (stejné kořeny a podstatu má zasvěcení shambally, merkaby, recconection a mnoha dalších směrů – jde jen o modifikaci téhož), používám souhrnný název „západní cesta Reiki“, abych je odlišila od tradičního japonského pojetí a způsobů a mohla lépe vysvětlit rozdíly v jejich směřování, obsahu, způsobu iniciace a akcentech.
Tyto rozdíly mezi oběma cestami si ukážeme v jednotlivých kapitolách o iniciacích, používání symbolů, technikách a praxi Reiki. Nejprve si ale musíme říct něco o tom, proč k takovému rozdělení a podstatné změně došlo.
Výměna iluze za iluzi
Dnes je Reiki mnohdy považována za něco překonaného „jinými energiemi – něco, co jsme se naučili a teď hledáme jiné a aktuálnější nebo účinnější cesty a prostředky. To je jen důsledek nepochopení anebo neznalosti (nedostatečného ponoření se a prožití) Reiki: ve své podstatě je cestou, která vede do Jednoty. Do Jednoty, Domů, tam, odkud jsme vzešli, a kterou nazýváme Bůh, Zdroj, Kosmos...
Důležitý je záměr, vnitřní opravdovost a pokora. Potom se nemůže stát, že si spleteme světla – pravá a falešná, a nevyměňujeme jen jednu iluzi za jinou, a cestu dovnitř s cestou navenek.
Reiki je cesta k plnému probuzení našeho potenciálu, který se projevuje i schopností léčit sebe i druhé, zemi, pomáhat všestranně, je to především cesta vlastního vývoje. V japonské tradici je tak řada technik zaměřená právě na osobní léčení a rozvoj a obsahuje i řadu doporučení týkající se vlastní duchovní praxe. Učitel je svým žákům průvodcem.
Více informací o tradiční japonské Reiki i pránických seminářích (příprava na přechod a přechod na pránickou výživu) najdete na webových stránkách www.mistosetkavani.cz (semináře a workshopy/tradiční japonská reiki) nebo na www.cesky-pranicky-prechod.cz
